Název
PYRRHOCACTUS FROEHLICHIANUS (K. Sch.) Backeb.
 

Taxon
Pyrrhocactus froehlichianus (K. Schumann) Backeberg in Backeberg et Knuth, Kaktus-ABC, p. 262, 1935
Echinocactus froehlichianus K. Schumann, Gesamtbeschreibung Kakteen, Nachtrag, p. 124, 1903
Chileocactus froehlichianus (K. Sch.) Frič in Kreuzinger Verzeichnis Amer. Kakteen u. a. Sukkulenten, p. 39, 1935, nom. inval.
Neoporteria tuberisulcata (Jacobi) Donald et Rowley var. froehlichiana (K. Sch.) Donald et Rowley, Cact. Succ. J. (GB), 28: 58, 1966
Druh dostal jméno na počest Dr. J. A. Frölicha, lékaře a botanika v Erlangen (Německo).

 

Popis
Stonek kulovitý nebo slabě protáhlý, až 170 mm široký, zpočátku jasně zelený; žeber 16, až 30 mm vysoká, rozdělená příčnými zářezy na hrbolky; areoly asi 15 mm dlouhé, asi 30 mm od sebe vzdálené. Trnů c. 17, okrajové a středové od sebe obtížně rozlišitelné, rovné nebo slabě zahnuté, jehlovité, dolní pár nejdelší, až 30 mm dlouhý, všechny trny zpočátku šedožluté s tmavším příčným proužkováním, rašící trny na temeni žlutavé.
Květy
až 65 mm dlouhé a 60 mm široké; květní trubka krátká, jen asi 10 mm dlouhá, s vejčitými šupinami a několika vločkami plsti; vnější okvětní lístky zašpičatělé, žluté, na vrcholu růžové, vnitřní okvětní lístky tupé, jemně na okrajích vroubkované, žluté, zevně nahnědlé, lesklé; nitky žlutavé, tenké, prašníky světle žluté až bílé; čnělka žlutavá, z květu vyniklá.
Plod
kulovitý.
Semena
vejcovitá, asi 1,5 mm dlouhá, matně černá povrchem jemně zrnitým.

 

Variety
Ritter se zmiňuje o tom, že P. horridus var. vagasanus z oblasti jižně od Santiaga by mohl mít blízkou souvislost se jménem P. froehlichianus. Později, po podrobnějších průzkumech však od této úvahy ustoupil. Celá skupina pyrhokaktusů z této oblasti je velmi plastická a názory odborníků na otázky taxonů a jejich jmen se různí. K P. froehlichianus nebyl popsán žádný vnitrodruhový taxon, už proto, že populace těchto rostlin je prostorově poměrně omezená.

 

Výskyt
Rostliny P. froehlichianus se vyskytují v oblasti jižně od Santiaga v Chile, na nevelkém území.

 

Pěstování
Jako všechny chilské pyrhokaktusy z jižních oblastí roste i P. froehlichianus uspokojivě na vlastních kořenech, je však choulostivější na zálivku a snadněji ztrácí kořeny, než druhy severní. Vzhledem k tomu, že květuschopnosti dosahují poměrně pozdě, lze jej pro urychlení růstu naroubovat a později z podložky odříznout a zakořenit, koření však poměrně neochotně. V suchu dobře přezimují i při teplotách okolo nuly. Při zvolení dobrého rytmu růstu také uspokojivě zakvétají velkými květy. Prakticky neodnožují, takže pěstování ze semen je nezbytné. Semena však dobře klíčí a semenáčky se spokojí s běžnou péčí.

 

Poznámky
Druh na začátku 20. století vymezil K. Schumann na podkladě rostlinného materiálu, který dostal ze sběrů prof. J. Söhrense, nejvýznamnějšího znalce chilské kaktusové flóry své doby. Nicméně, již v roce 1922 Britton a Rose uvádějí sdělení Söhrense, že on sám tento druh pokládá za totožný s Cactus curvispinus Bertero (Mercurio Chileno, 13: 598, 1829), který byl později přeřazen do rodu Pyrrhocactus.
Ritter tento druh ve své monografii pokládá za sporný a k jeho názoru se přiklání i Kattermann, který oblast procestoval a P. froehlichianus pokládá pouze za místní formu P. curvispinus, která se vyčleňuje nepříliš podstatnými znaky - většími květy a nezřetelně vyniklým, načervenalým středním proužkem okvětních lístků.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3: 1839-1840, 1959
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 190-191, 1966
Kattermann F., Eriosyce (Cactaceae) the genus revised and amplified, p. 146, 1994
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 3: 990, 1980

 

Autoři
Text Václav Dvořák, foto Roman Staník ve vlastní sbírce.


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a pet