Název
ESCOBARIA GRATA Kaplan, Kunte, Šnicer
 

Taxon
Escobaria grata M. Kaplan, L. Kunte, J. Šnicer, Kaktusy, 37: 34, 2001
Druhové jméno grata znamená v překladu půvabná, krásná, milá a bylo vybráno podle překrásných květů, kterými tento druh kvete.

 

Popis
Stonek zpočátku jednotlivý, vejcovitý, ve stáří mírně sloupkovitý, až 70 mm vysoký a 40 mm široký, při bázi vytvářející několik odnoží; povrch stonku je rozdělen mnoha těsně vedle sebe nahloučenými bradavkami, bradavky až 10 mm dlouhé, při bázi 5 mm široké; vnitřní strana bradavek s mělkou, avšak výraznou, 8 mm dlouhou brázdou, vedoucí až ke květní části areoly v paždí bradavky. Trny vyrůstající z eliptické areoly, jen okrajové, v počtu 15-20, dolní trny 4-6 mm dlouhé, horní 10-14 mmdlouhé; horní trny v areolách při vrcholu rostliny nahustěné; všechny šedavě bílé s hnědou až černající špičkou.
Květ
při rozevření až 30 mm široký, 25 mm dlouhý; vnější okvětní lístky světle narůžovělé, s brvitě roztřepeným okrajem; vnitřní okvětní lístky uspořádány do dvou centrálních kruhů, zářivě růžově až fialové barvy, uprostřed tmavší; blizna pětiramenná, bliznové laloky světle žluté; tyčinek mnoho, prašníky výrazně žluté barvy.
Plod
vysychavý, kulovitý, asi 10 mm široký, zpočátku zelený, za zralosti po zaschnutí hnědý, nerozpadavý, obsahující obvykle 30-40 hnědočerných semen.
Semeno
1 mm dlouhé, testa s jamkovitě utvářeným povrchem.

 

Variety
Jedná se o nově popsaný taxon, žádné variety ani formy druhu nebyly doposud stanoveny.

 

Výskyt
Typovou lokalitou tohoto druhu je pohoří Sierra el Burro, vzdálené přibližně 150 km severovýchodním směrem od města Monclova (Coahuila, Mexiko), kde roste v nadmořské výšce okolo 1150-1200 m n. m. na nevysokých vápencových kopcích s poměrně dobře vyvinutou černozemí. Lokalita je porostlá nízkou, místy dosti hustou keřovitou vegetací polopouštního typu (matorral xerófilo).
Autoři popisu pozorovali nový druh na dvou lokalitách, vzdálených od sebe vzdušnou čarou asi 50 km. Odchylky mezi oběma populacemi byly patrné; na jedné lokalitě se vyskytovaly rostliny převážně solitérní, na druhé byl pozorován většinou trsovitý vzrůst. Dále byly zjištěny rozdíly v tloušťce (hrubosti) a odstínu zabarvení trnů.
Doprovodná kaktusová vegetace je na obou lokalitách bohatá, lze zde nalézt okolo deseti dalších kaktusů, nejčastěji Epithelantha micromeris, Echinocereus dasyacanthus, Neolloydia conoidea, nebo další zajímavou eskobarii, pravděpodobně E. strobiliformis subsp. varicolor, řidčeji lze objevit Ferocactus hamatacanthus, Ancistrocactus uncinatus var. wrightii či Echinocereus enneacanthus subsp. brevispinus a další.

 

Pěstování
K návodu, jak nejlépe pěstovat tuto novou eskobarii, chybí praktické zkušenosti. Vzhledem k tomu, že patří do blízkého příbuzenstva Escobaria hesteri, lze však usuzovat na podobnou kulturu. V každém případě je třeba vycházet z informací o poměrech na přirozeném nalezišti; víme, že rostliny se vyskytují v dost výživném substrátu (dobře vyvinutá černozem) buď v otevřeném terénu nebo pod řídkou keřovitou clonou a v podmínkách, srovnatených s drsnějším klimatem oblasti texaského horního Big Bendu. Krajinu lze charakterizovat jako polopoušť s ročními srážkami okol 300 mm, s maximy v dubnu, srpnu a říjnu; častý bývá prosincový a lednový sníh. který přivanou větry ze severních plání (nortes). rostliny kvetou od poloviny dubna, tedy po prvním jarním větším přídělu vody.
V našich podmínkách by tedy rostliny měly být pěstovány ve výživném, ale propustném substrátu s neutrální až mírně zásaditou reakcí, opatrnou zálivkou, maximem světla po celou sezónu a zásadně pravokořenné; to s ohledem na zachování co možná nejpřirozenějšího charakteru miniatury, kterou tato efektní eskobarie je.
Autoři textu Libor Kunte a Vladislav Šedivý, foto na lokalitě pořídil Jaroslav Šnicer, Jaroslav Bohata ( !!!podle výběru fotografie).

 

Poznámky
Nález této krásné eskobarie v dosud málo probádané části severní Coahuily snižuje opět onu pomyslnou bariéru mezi tzv. mexickými kaktusy a kaktusy z jihozápadu USA (tak jak se to stalo již dříve i u rodů Echinomastus a Coryphantha). Lze předpokládat, že další podrobné průzkumy v těchto oblastech přinesou i další překvapení. Autoři popisu tuto pravděpodobnost v doprovodném textu celkem jasně vyjádřili.
Novou eskobarii lze téměř s jistotou zařadit do blízkosti efektní, málo známé a zákonem striktně chráněné Escobaria hesteri (Y. Wright) F. Buxb., jejíž sporadický výskyt je dosud zdokumentován na třech lokalitách v západním Texasu. Nejbližší z nich je vzdáleno od nalezišť E. grata asi 200 km. Ojedinělý tvar a barva květu a typ plodu, jejichž podobnost jsou hlavními argumenty pro toto tvrzení, odlišují zároveň oba taxony od většiny ostatních příslušníků rodu Escobaria s tím, že další příbuzenské vazby směřují k Escobaria minima (Baird) D.R.Hunt, rostoucí ve stejném areálu jako E. hesteri.

 

Literatura
Benson L., Flora of Texas, Cactaceae, p. 300-302, 306-307, 1969
Hester J.P., New species, Cact. Succ. J. (US), 6: 84, 1935
Šedivý V., Král J., Escobaria minima (Baird) D.R.Hunt, Atlas kaktusů, 2: 12, 1987
Šedivý V., Jiránek V., Escobaria hesteri (Y. Wright) F.Buxb., Atlas kaktusů, 5: 20, 1990
Taylor N.P., The identification of Escobaria (Cactaceae), British Cact. Succ. J., 4: 36-44, 1986
Kaplan M., Kunte L., Šnicer J., Nový druh eskobárie ze severu Mexika - Escobaria grata
Kaplan M., Kunte L., Šnicer J. spec. nova, Kaktusy, 37: 34-37, 2001

 

Autoři
Autoři textu Libor Kunte a Vladislav Šedivý, foto na lokalitě pořídil Jaroslav Šnicer, Jaroslav Bohata ( !!!podle výběru fotografie).


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a ctyri