Název
EPITHELANTHA MICROMERIS (Engelm.) Weber var. MICROMERIS
 

Taxon
Epithelantha micromeris (Engelmann) Weber, Dict. Hort. Bois., p. 804, 1898
Mammillaria micromeris Engelmann, Proc. Amer. Acad., 3: 260, 1856
Cactus micromeris (Engelm.) Kuntze, Rev. Gen. Pl., 1: 260, 1891
Druhové jméno micromeris lze přeložit jako "drobně článkovaný". Autor měl zřejmě na mysli drobné bradavky nesoucí stejně drobné trníky. Rodové jméno Epithelantha se vztahuje k místu vyrůstání květu nad bradavkou (složenina zřeckého epi = na, thélys = ženský prs a anthos = květ).

 

Popis
Stonek ploše kulovitý až kulovitý, asi 50 mm široký, častěji jednotlivý, temeno vpadlé; kořeny tvrdé, drátovité. Bradavky až 2 mm dlouhé, nesoucí areolu s asi 20 trny. Trny nejdelší v oblasti temene, nad růstovým vrcholem mohou tvořit až 10 mm dlouhý chomáč, většinou bělavé, ale i našedlé až nahnědlé.
Květy
drobné, asi 4 mm dlouhé, o něco málo širší, jemně růžové.
Plod
až 3 mm široký a 10-15 mm dlouhý, s několika semeny.
Semena
černá, asi 1,5 mm velká.

 

Variety
O značné proměnlivosti E. micromeris svědčí množství různých popsaných jmen (druhy, variety i formy), které bude nutné v budoucnu ještě hodnotit, zejména na základě podrobných polních studií. Mnohé z těchto jmen vznikly pravděpodobně i jen na podkladě jediné dovezené rostliny, nebo snad i jen podle rostliny vypěstované v kultuře.
V areálu rozšíření E. micromeris se často vyskytují vizuálně dobře odlišitelné odchylky, které svádějí k zařazení k některému z publikovaných, často i jen holých, ale popisových jmen (rufispina, densispina, fungifera, tuberculata, neomexicana, longicaulis, multicephala aj.), existují ale i případy, kdy jsou pod jinými jmény představovány E. micromeris tak, jak je z přírody známe.
Do současné doby byly k E. micromeris přiřazeny ještě následující variety (dle systému Glasse a Fostera):
var. bokei (Benson) Glass et Foster
var. greggii (Engelm.) Borg
var. pachyrhiza (Marsh.) Backeb.
var. polycephala Backeb.
var. unguispina (Böd.) Backeb.
Podle Šnicera by mohly uvnitř rodu Epitelantha dle naznačeného rozdělení existovat dva dobré druhy. Naznačené rozdělení by mohlo sloužit jako základ k úvahám o budoucímu členění uvnitř rodu Epithelantha:
E. bokei Benson
densispina (populace ze Sierra de la Paila)
E. micromeris
micromeris
greggii;
pachyrhzsa;
polycephala;
unguispina;
poté i populace od Rayones a Huasteca Canyon, které odpovídají popisu E. micromeris var. fungifera;
populace od El Ňuněz s odlišnými semeny, květy a hlavně silným kůlovitým kořenem - od nominátní variety;
populace od El Cinco z Jižní Coahuila, která je velmi podobná nominátní varietě, ale geograficky vzdálená;
a populace od Grutas de Garcia v Nuevo Leon, kde rostou epitelanty otrněním se podobající E. micromeris subsp. unguispina.
V přírodě se jedná o taxon tak proměnlivý, že se v terénu často střetneme s rostlinami, které při nejlepší vůli neumíme s jistotu zařadit k tomu či onomu jménu. Ještě dlouho potrvá, než bude důkladně prozkoumaný celý areál rozšíření rodu Epithelantha. Určitě to přinese nejeden další zajímavý objev. Zcela nedostatečně je například prozkoumaný kraj na sever od laguny Meyrán v západní Coahuile až téměř po Big Bend na hranicích Texasu. Do té doby je možné připustit, že Glassův a Fosterův systém našim potřebám vyhovuje nejlépe.

 

Výskyt
Jedná se o mimořádně proměnlivý taxon, s výskytem na jihu Texasu a v přilehlých oblastech severního Mexika. Roste na jílovito-písčitých půdách na vápencovém podkladu. Nalézají se na svazích ale i v rovinách, výjimečně dokonce i v korytech rychle vysychavých toků.
Areál rozšíření var. micromeris na jihu plynule přechází do E. micromeris var. greggii. Zcela nedávno byl popsán nový druh rodu Epithelantha, a to E. petri Halda et Horáček. Ustavení dalšího nového druhu v rámci tohoto plastického rodu je posuzováno spíše s rozpaky.

 

Pěstování
Epitelanty jsou klasické mexické, velmi pomalu rostoucí miniaturky. Nejlépe prosperují v propustném minerálním substrátu, dobře se jim daří i v čisté antuce, i když při dodržení určité opatrnosti ji můžeme pěstovat i v méně propustném jílovitém substrátu. V tomto druhém případu je ovšem na místě velmi zdrženlivá zálivka, dlouhodobější přemokření může nechat neblahé stopy na kořenovém systému, ty mohou přerůst až k hnilobě celé rostliny. Ztráta kořenů obvykle končí zánikem celé rostliny, epitelanty tvoří nové kořeny jen velmi neochotně. Pro jistotu tedy raději volíme delší suché přestávky, na úkor intenzity růstu. Při méně časté zálivce také rostliny vypadají přirozeně a nejsou nadměrně "nafouknuté".
Epitelanty vyžadují hodně světla. Husté otrnění chrání tělíčko před popálením, takže jim můžeme dopřát celodenní přímé slunce. Při nedostatku světla a nadbytku vody rostou do sloupku.
Zimování může být i tmavé, od října do března zcela suché. Pokud včas zastavíme zálivku a rostlinné pletivo před příchodem zimy dobře vyzraje, pak epitelanty bez potíží snesou i teploty pod bodem mrazu. Zimní optimum se ovšem pohybuje v teplotách mezi 5-10 °C.
Epitelanty jsou dost náchylné na napadení vlnatkou a kořenovkou (červci). S ohledem na husté bílé otrnění často nebývá škůdce včas zpozorován, takže může napáchat velké škody.
Abychom u této mexické raritky zachovali co nejbělejší vzhled trnů, zaléváme raději spodem a nebo velmi opatrně vedle rostliny. Pokud přeléváme zálivkovou vodu přes rostliny, může dojít k dlouhodobě nepěknému zašpinění trnů. Během sezóny je vhodné 3-5× rostliny přihnojit, dobře se osvědčil Kristalon.
Roubování je zbytečné, pokud nesledujeme snahu o co nejrychlejší růst a plodnost. Roubovanci dorůstají nepřirozených velikostí, často také masivně odnožují.

 

Poznámky
Také v našich sbírkách se pod označením Epithelantha micromeris střetneme skutečně s nejrůznějšími rostlinami. Protože tyto kaktusy patří u pěstitelů mezi nejoblíbenější, je podezření, že se tu nachází množství hybridů, které jsou pod různými jmény dále rozšiřovány do sbírek.
Znalci mexické kaktusové flóry, paní Helia Bravo Hollis a Hernando Sánchez Mejorada (1991) v rodu Epithelantha uznávají dva druhy, a to E. micromeris a E. bokei. K E. micromeris přiřazují navíc následujíc variety:
E. micromeris var. micromeris; var. densispina; var. greggii; var. rufispina a var. pachyrhiza. Jako nejasná jména uvádějí E. polycephala a E. spinosior.

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 144-145, 1979
Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 2903-2919, 1961
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 772-779, 1982
Bravo Hollis H., Sánchez Mejorada H., Las Cactáceas de México, 2: 273-245, 1991
Britton N. L. Rose J. N., The Cactaceae, 3: 92-93, 1937
Glass Ch., Foster R., A revision of the genus Epithelantha, Cact. Succ. J. Amer., 50: 184-187, 1978
Heyer W., Die Gattung Epithelantha (Weber) Britton et Rose, Kakt. und and. Sukk, 34: 16-20, 1983
Pechánek J., Epitelanty, Kaktusy 76, 12: 105-108, 1976
Pechánek J., Nové epitelanty, Kaktusy 76, 12: 123-127, 1976

 

Autoři
Text Roman Staník a Jaroslav Šnicer, foto Roman Staník ve vlastní sbírce.


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a devet