Název
PYRRHOCACTUS GLAUCESCENS Ritter
 

Taxon
Pyrrhocactus glaucescens Ritter, Taxon, 12: 33, 1963
Neochilenia glaucescens (Ritter) Backeb., Descr. Cact. Nov., 3: 9, 1963
Neoporteria eriocephala (Backeb.) Donald et Rowley var. glaucescens (Ritter) Donald et Rowley, Cact. Succ. J. (GB), 28: 56, 1966
Druhové jméno glaucescens lze přeložit jako sivě modře zelenající a vztahuje se k zabarvení pokožky.

 

Popis
Stonek
modravě zelený, asi 40-60 mm široký, kulovitý až protáhlý, s nevelkým bílým řepovitým kořenem; žeber 13-14. Žebra 5-8 mm vysoká, s hlubšími zářezy, hrbolky při areolách protažené do tupých brad; areoly na vrcholu hrbolků, oválné, asi 3-5 mm dlouhé, až 8 mm od sebe vzdálené, pokryté bílou plstí. Trny černé, šedivějící, rovné; okrajových trnů 8-13, až 20 mm dlouhé, dolní nejkratší; středové trny 1-4, mezi 15-30 mm dlouhé.
Květy
asi 30 mm dlouhé, bez vůně; lůžko květní olivově zelené, s drobnými načervenalými šupinami a bílými vločkami; květní trubka asi 10 mm dlouhá, nálevkovitá, uvnitř bělavá až nazelenalá, vně načervenalá, s několika bílými vlasovými štětinkami; nitky bělavé, 4-8 mm dlouhé, prašníky citrónové až krémové; čnělka karmínová, až 25 mm dlouhá, se 7-8 červeně žlutými laloky blizny; okvětní lístky 9-15 mm dlouhé, 2-6 mm široké, zašpičatělé nebo zaoblené, vnitřní okvětní plátky bílé nebo narůžovělé, na zevní straně s purpurově červeným středním pruhem.
Plod
načervenalý, s masitou stěnou.
Semena
asi 1 × 0,5 mm velká, kýlnatá, černá, matné barvy.

 

Variety
Jedná se o poměrně variabilní druh, zejména v otrnění. Existují extrémně vytrněné formy s delšími středovými trny, stejně jako jen s jedním krátkým středovým trnem, což na první pohled může působit dojmem, že se jedná o rozdílné taxony. Je to zřejmě tím, že druh obývá jak příbřežní oblasti, tak i svažité oblasti přilehlých hor a různé klimatické podmínky zřejmě mají vliv na vzhled rostlin. Dostupné informace však nehovoří o tom, zda se odlišné formy vyskytují společně na lokalitách, nebo zda se jejich výskyt mění v závislosti např. se vzrůstající nadmořskou výškou.

 

Výskyt
Rostliny nalezl Ritter u El Cobre v severním Chile, v pobřežním pásu i výše v horách, kde je více vláhy. Označil je svým číslem FR 538. Ve stejných místech je sbíral i Karel Kníže, sběry označil jako KK 1163 a KK 1430.

 

Pěstování
Pěstitelské nároky jsou srovnatelné s požadavky ostatních pyrhokaktusů. Ve vegetační sezóně je třeba poskytnout nadbytek slunce a čerstvého vzduchu, nejlépe ve větraném pařeništi. V zimě naprosté sucho, při teplotách kolem 10 °C. Zálivku velmi opatrnou, raději méně častou, než u většiny běžných kaktusů. Pro "nespecialisty" je vhodné doporučit roubování. Ani jako roubovaný neodnožuje, množení je možné pouze ze semen. Nabídka semen v posledních letech je ale jen ojedinělá a tak se Pyrrhocactus glaucescens ve sbírkách objevuje jen velmi zřídka.

 

Poznámky
Nejblíže příbuzným taxonem je podle Rittera Pyrrhocactus floccosus, který roste o něco severněji. Kattermann dokonce ve své klasifikaci, v níž zařadil rod Pyrrhocactus do "sběrného" rodu Eriosyce, uvažuje o tom, že Ritterovo jméno "glaucescens" je synonymní s dalším jeho popisem Pyrrhocactus echinus. Oba tyto Ritterovy druhy ve své kombinaci shrnul jako synonyma pod Eriosyce taltalensis var. echinus. Toto řešení je ovšem možné považovat za příliš odvážné, ať už se jedná o sloučení zmiňovaných rodů, nebo ať se jedná o sloučení jmenovaných druhů.

 

Literatura
Dvořák V., Horidocactusy severních oblastí Chile, Kaktusy 77, 13: 12-17, 1977
Kattermann F., Eriosce, Gen. Revis. Amplif. [Succ. Pl. Res. 1], p. 164, 1994

 

Autoři
Text V. Dvořák, foto archiv Moravské vydavatelství Květen - S. Stuchlík.


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a sest