Název
TRICHOCEREUS CHILENSIS (Cola) Br. Et R.
 

Taxon
Trichocereus chilensis (Cola) Britton et Rose, The Cactacea, 2:342, 1920
Cactus chilensis Cola, Men. Acad. Sci. Torino, 31:342, 1826
Jméno druhu bylo zvoleno pro zdůraznění skutečnosti, že jde o taxon rozšířený na velkém areálu v severních a středních provinciích Chile.

 

Popis
Tělo
sloupovitý, u báze nepravidelně odnožující (keřovitý) stonek se silnými dřevitými kořeny, jednotlivé větve válcovité, až 6 (vzácně až 8) m dlouhé, vzpřímené, někdy šikmo odstávající; žebra přímá v počtu 15-17, nízká a široká, silně hrbolatá. Areoly oválné, plstnaté, okrajových trnů 8-12, zprvu žlutých s tmavším hrotem, později hnědnoucích až černošedých, paprskovitě rozprostřených, nestejně dlouhých, nejkratší asi 10 a nejdelší asi 40 mm dlouhé, silné, jehlovité, dřevité, středový trn většinou 1, asi 40-70 mm dlouhý, silný šídlovitý se ztlustlou bází, všechny zprvu intenzivně žlutě až hnědě zbarvené, záhy šednoucí, platinově černající.
Květy
asi 140 mm dlouhé a 100 mm široké, vnější okvětní lístky špičaté, krémově načervenalé, s chlupy v paždí, vnitřní okvětní lístky široce kopinaté, celokrajné, bílé barvy, blizna žlutozelená.
Plod
kulovitý až 60 mm velký, porostlý šupinami, krátkými trny a hustými hnědými chlupy, ve zralosti puká, dužnina bělavá.
Semena
asi 1,5 mm velká, černá.

 

Variety
Vzhledem k rozšíření na značně rozlehlém areálu bylo během let popsáno více variet, ovšem jejich hodnota je sporná a většinou nejsou současnými taxonomy uznávány:
var. heteromorphus Monv.,
var. polygonus (S.-D.) Borg,
var. poselgeri (K. Sch.) Borg,
var. pycnacanthus (K. Sch.) Borg,
var. zizkianus (K. Sch.) Borg,
var. funkii (K. Sch.) Borg.
Výše uvedené taxony byly v padesátých letech zpracovány anglickým autorem J.Borgem, byly však postaveny na nejistých starších jménech, pro které neexistují doložené herbářové doklady a také nejsou dokladovány na samostatných oddělených nalezištých.. Poměrně dobře odlišitelnou a uznávanou varietou je
var. eburneus (Phil.) Marsh., odlišující se silnějšími stonky, silnějšími později platinově šedými a delšími trny a výskytem v definované oblasti v okolí města Coquimbo a Manquehua, Cile, v nadmořské výšce asi 600 m, na pahorcích nedaleko moře.

 

Výskyt
Areál rozšíření Trichocereus chilensis je delší než 600 km podél pobřeží Tichého oceánu v Chile, kde roste na pahorcích a ve vysychavých údolích. Roste většinou na náplavech písků, štěrků, nezřídka i mezi balvany a na skalních útesech ve spárách skal. Výšková zonace výskytu je značná - od hladiny moře až po více než 1500 m.n.m. Většina srážek zde přichází ve formě mlhy garrua, deště jsou nepravidelné. Hluboko sahající kořenový systém (byly potvrzeny délky kořenů přes 10 m) těchto rozměrných kaktusů většinou využívá zásob prosakujících spodních vod. Ty nezřídka stékají po horninách v hlubokých horizontech pod povrchem terénu a jen přizpůsobené typy rostlin je dokáží využít.

 

Pěstování
Trichocereus chilensis je snadno pěstovatelný kaktus, který dobře roste v běžných standardních podmínkách. Lze s výhodou využít i humusových substrátů, během období růstu snáší pravidelnou zálivku, vhodné je pro urychlení růstu i vydatné přihnojování. Nárůst v podobných luxuriantních podmínkách je intenzivní a během dvou let dorůstají semenáče 4-10 cm. Množíme jej výhradně semeny, která jsou v největší míře dovážena z přírody. Jejich produkce je často obrovská a jediná dospělá rostlina každoročně produkuje i desítky kilogramů plodů, sloužící k nasycení ptáků, hlodavců a jiných živočichů. Pokud nedojde ke zničení životních podmínek těchto kaktusů na stanovištích, budou plodit i nadále. Velkým problémem však je intenzivní zemědělství v Chile, kde jsou využívány zejména ploché úseky terénu v náplavech koryt řek a potoků. Donedávna tam sídlily tisíce kaktusových obrů, dnes se doliny rychle mění na plantáže kulturních rostlin. Plodící rostliny jsou dnes pěstovány ve Španělsku a v jiných zemích, a tak vyhubení tohoto kaktusu zatím nehrozí.
Foto : R.Šubík.

 

Poznámky
Tento kaktus náleží k hojně se vyskytujícím druhům, rozšířeným na západních pobřeží Jižní Ameriky. Rostlinná společenstva zde zastupují další cereusovité kaktusy rodu Eulychnia, Weberbauerocereus a Haageocereus. V době, kdy jsou v přírodě bez květů je lze jen obtížně rozlišit a identifikovat. Proto zřejmě v minulosti byly všechny "morfologicky si podobné" cereusy této oblasti vzájemně zaměňovány a tak i jejich botanické třídění bylo a snad dosud i je, spletité a nejasné. Odtud také pochází plejáda jmen (dnes nepoužívaných a zčásti neznámých), která nelze identifikovat, protože nejsou dokumentována údaji o tak důležitých znacích jako jsou květy, plody a semena. (V literatuře existuje řada synonymních historických jmen, které by bylo zbytečné uvádět).
Rod Trichocereus je dobře odlišitelný od všech ostatních kaktusovitých (s výjimkou rodu Echinopsis). Základní charakteristikou jsou noční květy, s ochlupenou trubkou a semeníkem, kulovitým plodem porostlým areolami s trny a chlupy, semena ostatních rodů z této oblasti jsou si však dosti podobná. T.chilensis je navíc příznačný svým dlouhým a silným otrněním, a tak jej dnes dokážeme spolehlivě určit i ve stadiu dvouletých semenáčů.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 2: 1136, 1959
Friedrich H., Zür Taxonomie und Phylogenic der Echinopsidinae (Trichocereinae), IOS Bull., 1974
Haage W., Kakteen von A bis Z, Leipzig, 1981
Haustein E., Der Kosmos-Kakteenführer, Stuttgart, 1983
Rauh W., Kakteen an ihrem Standorten, Berlin, 3, 1979
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 3, 1980

 

Autoři
Foto : R.Šubík.
Text : J.Říha.


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a ctyri