Taxon
Mammillaria blossfeldiana Bödeker, Monatschr. Deutsche Kakt.-Ges., 3: 209, 1931
Mammillaria shurlyana Gates, Cact. Succ. J. (US), 13: 78, 1941
Mammillaria blossfeldiana Böd. var. shurlyana (Gates) Wiggins in Shreve et Wiggins , Veget. Fl.. Sonoran Desert, 2: 1030, 1964

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, vzácněji od báze odnožující, kulovitý až krátce válcovitý, asi 40 - 50 mm široký a 100 - 150 mm dlouhý, temeno poněkud propadlé, bradavky kuželovité, pevné, 5 - 7 mm dlouhé, u báze 5-6 mm široké, pokožka šedozelená, někdy s purpurovým nádechem. Axily s chudou krátkou vlnou; areoly kruhovité až nepatrně oválné, asi 2 mm velké, s bělavou krátkou vlnou. Okrajové trny v počtu 15 - 20, asi 5 - 7 mm dlouhé, přímé, jehlovité, šedobílé, s hnědavým až téměř černým hrotem; středové trny 4, horní 3 přímé, jehlovité, 7 - 10 mm dlouhé, šedavě žluté, na hrotu purpurové až černé, dolní 1 háčkovitý, na hrotu černý.
Květy
nálevkovité, 20 mm dlouhé a 30 - 35 mm široké; vnější okvětní lístky kopinaté, celokrajné, 15 mm dlouhé a 2 mm široké, zelenavě bílé, s hnědým středním proužkem; vnitřní okvětní lístky růžově červené, s tmavším středním proužkem a světlými okraji. Blizna s 5 - 9 rameny, olivově zelená; nitky tyčinek fialově růžové, prašníky pomerančově žluté.
Plod
kyjovitý, 20 mm dlouhý a 5 mm široký, červené barvy.
Semena
hruškovitého tvaru s postranním hilem, testa černá, lesklá, jamkovaná (foveolátní).

Variety
Známe rostliny proměnlivé ve tvaru stonku, více či méně protáhlého vzrůstu, více či méně odnožující, se 3 až 4 středovými trny. Navržena byla var. shurlyana Gates z okolí Mezquital Ranch z Baja California a ostrova Isla de Guadalupe. Dnes je považována za ekologickou variantu z příhodnějších životních podmínek, kde se projevuje větší přísun dešťových srážek.Neplatné jméno var. grandiflora hort. bylo použito pro vybrané potomstvo s obzvlášť velkými květy intenzívně fialové barvy. Dnes se toto jméno nepoužívá.

Výskyt
M. blossfeldiana pochází z mexického poloostrova Baja California, ze západního pobřeží. Typová lokalita byla udána u Bahía de Santa Rosalía, dále se vyskytuje u Punta Prieta, Punta San Carlos, Bahía Sebastián Vízcaino, aj., vždy blízko moře, v pobřežní zóně (litoral), vzácněji obsazuje pahorky a útesy až do nadmořské výšky asi 150 m. Sídlí na žulových horninách, často v puklinách a štěrbinách skály, případně i v nánosech zvětralin s příměsí opadanky z listí řídce rostoucích suchomilných keřů. Klima pobřežní zóny je po celý rok velmi teplé s nadbytkem slunečního záření, dešťové srážky jsou naopak velice nízké. Hojné jsou mlhy kondenzující jako rosa na povrchu rostlin a skal - tato voda je často jediným zdrojem vláhy pro místní vegetaci.

Pěstování
Jako většina druhů mamilárií z Dolní Kalifornie vyžaduje i tento druh střídmou a nepravidelnou zálivku s delšími periodami naprostého sucha. Stanoviště slunné, ve vegetaci s teplotami mezi 20 - 30 °C. Substrát minerální, dobře propustný, rostliny sázíme do malých květináčků, aby dobře prokořenily. První jarní zálivku provádíme až po asi 14-denním období s vyššími teplotami. Při dodržení těchto zásad lze rostliny s úspěchem pěstovat jako pravokořenné. Zimní stanoviště musí být suché s teplotami okolo 10 °C.
Foto M. Záruba ve vlastní sbírce. Text M. Záruba a J. Říha.

Poznámky
Mammilalria blossfeldiana je řazena do serie Ancistracanthae do skupiny M. grahamii. Blízce příbuzným a podobným druhem je M. goodridgii Scheer pocházející z ostrovů Guadalupe a Cedros, ležících při západním pobřeží Baja California v Pacifiku. Od M. blossfeldiana se odlišuje menším, kompaktnějším, stlačenějším vzrůstem, menším počtem (11 - 15) okrajových trnů, které brzy křídovatějí a menšími světlejšími květy. Nejdůležitější je ovšem oddělený výskyt obou taxonů. Závěr je tedy takový, že jméno M. blossfeldiana zůstává vyhrazeno pro populaci z pevniny (poloostrov Baja California), zatímco populace z ostrovů Guadalupe a Cedros nesou jméno M. goodridgii. Není však pochyb, že nejsprávnější bude považovat oba taxony za konspecifické, tj. za variety nebo poddruhy jediného druhu. M. blossfeldiana je jak v přírodě tak i při pěstování v našich podmínkách skutečnou miniaturou. Pravokořenné rostliny začínají kvést při velikosti 1 cm a i po mnoha letech zůstávají jen 2 - 3 cm velké.

Literatura
Bravo-Hollis H., Las Cactaceas de México, 3: 123 - 124, 1991
Craig R. T., The Mammillaria handbook, p. 198, 1945
Hunt D. R., A new review of Mammillaria names, Bradleya, 1: 116, 1983
Pilbeam J., Mammillaria. A Collector´s Guide, p. 38 - 39, 1980
Pilbeam J., Mammillaria. The cactus file, 6: 50, 1999
Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria, 1: 126 - 127, 1991

Autoři
Foto M. Záruba ve vlastní sbírce. Text M. Záruba a J. Říha.