Taxon
Mammillaria napina J. A. Purpus, Monatsschr. f. Kakteenk., 3 : 161, 1912
Mammillaria napina var. centrispina Craig, Mammillaria Handbook, 1945
Napinus - latinsky řepovitý, vztahuje se na výrazné řepovité kořeny tohoto druhu.

Popis
Tělo
polokulovité až kulovité, jednoduché, nahoře zploštělé, 40-60 mm velké; kořen řepovitý, kuželovitě se zužující; pokožka světle zelená; bradavky tuhé, kuželovité, 8-10 mm dlouhé, na bázi 7-8 mm široké, hustě k sobě nahloučené. Areoly oválné, asi 3 mm velké, v mládí se žlutavou vatou; axily s nepatrnou žlutavou vatou anebo holé. Okrajové trny v počtu 10-12, dlouhé 8-9 mm, přilehlé nebo mírně odstávající, v areole paprskovitě rozložené, pevné, sklovitě průsvitné, bělavé, žlutavé až nahnědlé barvy; středové trny většinou chybějí, vzácně se objevuje 1, dlouhý 5-8 mm.
Květy
vyrůstají na boku ze starších axil, široce nálevkovité, asi 40-45 mm široké, okvětní lístky 25 mm dlouhé, 3 mm široké zašpičatělé, světle narůžovělé s tmavším růžovým proužkem; nitky tyčinek nažloutlé, prašníky žluté; blizna bělavě až krémově nazelenalá.
Plod
ve zralosti nepřesahuje otrnění, 10-12 mm dlouhý, měkký, bělavě narůžovělý, brzy v axile zasychá, potom 4-5 mm dlouhý, černozelený.
Semena
asi 1,5 mm velká, černá.

Variety
R.T.Craig v roce 1945 popsal samostatnou
var.centrispina, která se od nominální variety odlišuje jedním, přímým středovým, 5-8 mm dlouhým trnem. Prokázalo se však, že středové trny se v přírodě objevují jen na některých jedincích a nepravidelně v různých populacích. Nehledě na to, že přítomnost či absence středových trnů je proměnlivá také v čase, tj. středové trny se objevují až na dospělých (kvetoucích) jedincích, nebo vyrůstají nepravidelně v různých sezónách a jen v některých areolách. Z těchto důvodů není existence var.centrispina oprávněná, jméno je nutno zařadit do synonymiky druhu.
V posledních letech byla nalezena řada samostatných lokalit s populacemi, které se mírně odlišují např. ve zbarvení otrnění. Žlutohnědé, čistě bílé či žluté zbarvení však zcela zapadá do rámce variability druhu, podobně jako zjištěné odchylky ve zbarvení květů (intenzívně karmínově růžové až čistě bílé odstíny). Variety ani formy, které bychom mohli taxonomicky klasifikovat tedy neznáme.

Výskyt
Původní údaje označují poměrně přesně výskyt v kopcích západně od města Tehuakan, Mexiko. V současnosti je rozšíření ověřeno i v jihovýchodní části státu Puebla, severně, severozápadně a západně od města Tehuakán. Vyskytuje se na temenech plochých vápencových kopců (mesetách), v nadmořských výškách 1600 až asi 1800 m, v porostech řídkých polopouštních společenstev keřů, růžicovitých sukulentů a kaktusů (matorral, izotal). Jde o místa se srážkami zhruba 500 mm ročně.
M.napina roste v malých koloniích na plochých úsecích terénu, v naplavených písčitých půdách. Vyhledává polostín pod ochranou keřů, vzácněji roste i na otevřených světlinách.

Pěstování
Velmi choulostivý druh, který lze doporučit jen pro skleníkovou kulturu. Pravokořenné rostliny vyžadují minerální substrát (drťová kultura), opatrnou nepravidelnou zálivku a umístění na teplém místě. Vhodné je roubování semenáčků a trvalé pěstování ve formě roubovanců. Přezimujeme nejlépe při teplotách nad 10 stop. C. Kvete koncem jara a v letních mísících. Semena nejlépe klíčí ve stáří 2-3 let a při vyšších teplotách.
Na snímku 5 let staré semenáče, roubované na Eriocereus jusbertii.

Poznámky
M. napina náleží mezi druhy série Longiflorae D. R. Hunt, které se všechny vyznačují velkými květy s dlouhou trubkou, plody, které ve zralosti nejsou červené a zůstávají pod otrněním rostlin a také velkými černými semeny, které mají dlouhou životnost. Nejblíže příbuzné jsou variety druhu M.deherdtiana, resp. var.deherdtiana a var.dodsonii, jejichž areál leží v jižním Mexiku asi 200 km na jih od nalezišť M.napina. Pro své nádherné květy byla tato rostlina v minulosti velmi ceněna a díky aktivitě obchodních sběračů také byla na přístupných nalezištích téměř vysbírána. Naneštěstí byly objeveny jiné lokality, kde je dosud hojná. Přesto si zaslouží ochrany v přírodě a intenzivní snahu po uchování a rozmnožení v kultuře.

Literatura
Craig R. T., Mammillaria Handbook, 1945
Hájek F., Kaktusy 80, 16 : 7-10, 1980
Pibeam J., Mammillaria, A Collector`s Guide, 1981
Purpus J. A., Monatsschr. f. Kakteenk., 33 : 161, 1912
Říha J., Kaktusy 80, 16 : 31-35, 1980

Autoři
Na snímku 5 let staré semenáče, roubované na Eriocereus jusbertii.
Text a foto: Jan Říha, Rudolf Šubík.