Název
OPUNTIA FRAGILIS (Nutt.) Haw. var. FRAGILIS
 

Taxon
Opuntia fragilis (Nuttall) Haworth, Suppl. Pl. Succ., p. 82, 1819
Cactus fragilis Nutt., Gen. Pl., 1:296, 1818
Druhové jméno fragilis znamená lámavý, křehký a vztahuje se na snadnou odlučitelnost (odlomitelnost) jednotlivých článků.

 

Popis
Tělo
stonky článkované, poléhavé až vzpřímené, trsovitě rostoucí; trsy asi 400 mm široké a asi 200 mm vysoké; jednotlivé články elipsoidní až vejcovité, s tmavě zelenou až modrozelenou epidermis, 20 - 44 mm dlouhé, 12 - 40 mm široké a 12 - 20 mm silné, více či méně hrbolovité s vyvýšením u areol. Areoly dosti hustě postavené, asi 3 - 6 mm od sebe vzdálené, s krátkou bělavou či žlutavou plstí a početnými běložlutými, žlutohnědými až hnědými asi 2 mm dlouhými glochidiemi. Trny šedavé, žlutohnědé, hnědavé či načervenalé, většinou s tmavší špičkou, 12 - 35 mm dlouhé, v počtu 1 - 4 (až 6) v jedné areole, paprskovitě uspořádané do všech stran, přímé.
Květy
45 - 60 mm široké, 30 - 40 mm dlouhé; vnější okvětní lístky zelenavé, se žlutými okraji, vnitřní žluté, žlutozelené či růžovožluté, hedvábně lesklé, klínovitého až vejčitě klínovitého tvaru, na konci zaoblené či téměř rovné; nitky červené, prašníky žluté až žlutozelené, čnělka žlutavá, blizna světle zelená.
Plody
zelené, červenozelené až žlutohnědé, vysychavé, hustě otrněné, vejčitého až opačně kuželovitého tvaru, asi 12 - 15 mm dlouhé a 9 - 12 mm silné.
Semena
slonovinové barvy, diskovitého tvaru, 5 - 6 mm dlouhá, 4 - 5 mm široká a 1,5 mm silná.

 

Variety
Jde o velice variabilní druh, což je pochopitelné už ve vztahu k ohromným územím a rozdílným klimatům v místech, kde se v přírodě vyskytuje. Mimo to je známo i několik přírodních kříženců s příbuznými druhy, které rostou na společných stanovištích v přírodě, ale i hybridů vzniklých ve sbírkách.. Z přírodních variet byla platně popsána O. fragilis var. brachyarthra známá ze států
Colorado, Utah, Arizona a Nové Mexiko v USA, s delšími a hustějšími trny červenohnědé barvy a menšími světle žlutými květy, dále var. denudata známá z Utahu a Nevady v USA, s většími, ploššími a téměř beztrnnými články, majícími v areolách většinou jen glochidy a s většími květy zbarvenými žlutě či oranžově, někdy i růžově, var. parviconspicua představují větší rostliny s články trochu zploštělými, zbarvujícími se v zimě do hnědofialového zbarvení, s trny menšími, někdy i chybějícími, téměř bílými s hnědou špičkou a s žlutými, asi 50 mm širokými květy.
V přírodě se popisovaný druh kříží nejčastěji s O. polyacantha, O. erinacea (včetně var. columbiana) a O. humifusa..

 

Výskyt
Opuntia fragilis roste na rozsáhlých územích hlavně při západní straně amerického kontinentu. Od jižních států USA počínaje, tj. severní cíp Texasu, severní Oklahoma, severní polovina Nového Mexika, severní část Arizony a Kalifornie, okrajově Michigan, Wisconsin, Minesota, Jižní i Severní Dakota, Wyoming, Montana, Idaho, Oregon a Washington, v Kanadě pak v jižních provinciích Ontario, Manitoba, Saskatchewan, Alberta a Britská Kolumbie. To představuje území asi 3 000 km dlouhé a 2 400 km široké ve výškách asi 900 - 2 400 m n. m., tedy i značně rozdílné klimatické podmínky.

 

Pěstování
Jde o rostliny, které vydrží a přežijí téměř jakékoliv zacházení. Nejlépe jim ovšem vyhovuje dobře drenážované stanoviště s minerálním substrátem a maximem slunečního osvitu, hlavně v letních měsících. V přírodních podmínkách brzy dorůstají do větších trsů a z jara a kvetou na vrcholových článcích. Jsou to zcela a spolehlivě zimovzdorné rostliny, které můžeme bez obav pěstovat na skalkách. Při poklesu teplot na podzim samy zastaví příjem vláhy i kdyby byly v přemokřeném substrátu a tím se brání pozdějšímu možnému zmrznutí. Množení semeny je zcela zbytečné a stejně jako u jiných opuncií dosti obtížné. Snadno je lze množit odnožemi, které v krátké době snadno zakoření. Množení semeny lze doporučit jen v tom případě, že máme k dispozici semena z evidovaných přírodních stanovišť, nebo chceme ze zajímavých či zvláštních forem vypěstovat nové potomstvo.

 

Poznámky
Určování jednotlivých variet, forem, případně kultivarů je značně obtížné, vzhledem k tomu, že jde o druh velice mnohotvárný a proměnlivý, často i v závislosti na typu stanoviště či způsobu pěstování. Všechny jeho formy nelze ani postihnout v popisech a charakteristikách.
V našich podmínkách rostliny vykvétají poprvé v časném jaru, po mrazivém zimování ve věku, kdy mají alespoň tři stupně článků nad sebou.

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 316, 1970
Haage W., Kakteen von A bis Z, p. 534, 1986
Kümmel F., Klügling K., Winterharte kakteen, p. 68-71, 1987
Smrž O., Kniha o kaktusech a jiných sukulentech, p. 214, 1929
Štembera J., Klikar J., Zimovzdorné a marzuvzdorné kaktusy, Kaktusy 31: 79-80, 1995

 

Autoři
Text : Jan Klikar a Jaroslav Ullmann.
Foto : Jan Klikar ve vlastní sbírce.


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a ctyri