Název
SULCOREBUTIA EONANTHA Rausch
 

Taxon
Sulcorebutia eonantha Rausch, Succulenta, 50: 112, 1971
Weingartia eonantha (Rausch) Brandt., Kakt. Orch.-Rundschau, 4: 69, 1979
Druh byl pojmenován podle barvy svých květů, eonanthus znamená s květem zbarveným vínově červeně.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, ploše kulovitý, až 60 mm vysoký a 100 mm široký; pokožka světle šedozelená, kovově lesklá, často také s fialovým tónem na hrbolcích. Žeber až 20, spirálovitá, rozložená na hrboly až 15 mm dlouhé a 10 mm vysoké; areoly až 12 mm dlouhé, klínovité, nahoře až 4 mm široké, dolů sbíhající se do špičky, pokryté bílou plstí. Zpočátku až asi 16 okrajových trnů a 4 středové trny, později navzájem stěží rozlišitelné, v počtu až 28, asi 12 mm dlouhé, roztažené, poněkud ohnuté, píchavé, světle žluté se zesílenou nahnědlou bází; středové trny poněkud silnější, o málo delší a zbarvené jako okrajové nebo trochu tmavější.
Květy
35 mm dlouhé a široké, tmavě vínově červené; květní lůžko a trubka oranžově hnědé se zelenými šupinami; vnější okvětní lístky vínově červené s nahnědlou špičkou; vnitřní okvětní lístky tmavě vínově červené s růžovým středovým proužkem; nitky začínají těsně nad květním lůžkem, tmavě růžové, výše nažloutlé, prašníky světle žluté; čnělka žlutá se žlutou 6ramennou bliznou pod úrovní nejvyšších prašníků.
Plod
kulovitý, asi 6 mm široký, nahnědle zelený s růžovými šupinami.
Semena
protáhle kulovitá, asi 1,2 mm dlouhá, tmavě hnědá.

 

Variety
Žádná varieta ani forma nebyla popsána. Kromě typového sběru, podle kterého byl druh popsán,
WR 465, byl jako S.oenantha označen také sběr
HS 21. V našich sbírkách je tento druh zastoupen jen vzácně.
Rostliny velmi podobné zejména tvarem těla a otrněním byly označeny sběratelským číslem
WR 602 a rozšiřovány pod jménem S.steinbachii var.Epizana nebo S.oenantha var.Epizana. Jedná se zcela jistě o taxon blízce příbuzný se S.oenantha, který by mohl být hodnocen jako varieta tohoto druhu. Nejvýraznějším rozdílem této rostliny je odlišná barva květů, proti dosti neobvyklým tmavě červeným květům S.oenantha mají květy S.oenantha var.Epizana barvu u sulkorebucií daleko častěji - fialově červenou (magenta).

 

Výskyt
S.oenantha byla popsána podle sběru
WR 465, který pochází z Bolívie, provincie Carrasco (departament Cochabamba), jako lokalita typu bylo v prvním popisu uvedeno místo jižně od Totora (Chijmore) v nadmořské výšce 2900 m. V pozdější literatuře bylo místní jméno změněno na Chimac a tento omyl byl opakovaně uváděn u více autorů. Žádná obec uvedeného jména se však v odpovídající oblasti nenalézá, naopak několik km jižně od Totora v hraniční oblasti provincií Carrasco a Mizque, u cesty na Aiquile leží Chijmuri, typová lokalita S.oenantha. U sběru
HS 21 bylo jako místo původu uvedeno jižně od Totora.
Přibližně stejně daleko na severovýchod od Totora se nalézá Epizana, takže naleziště těchto dvou taxonů nejsou skutečně příliš vzdálená. K místnímu jménu Epizana se vztahuje jeden zakořeněný omyl, který vznikl v seznamu polních čísel W.Rausche z roku 1975, kde k němu bylo omylem připojeno Ayopaya. Epizana však leží v provincii Carrasco, od provincie Ayopaya dosti daleko.

 

Pěstování
S.oenantha patří mezi sulkorebucie s poměrně velkým tělem a soliterním vzrůstem, které celkově dosti připomínají některé weingarcie, tento dojem je ještě umocněn poměrně vysokými hrboly. Jejich vegetativní množení je obtížné, protože sklon k tvorbě odnoží je zcela minimální, i když údajně i v přírodě bylo možné sporadicky nalézt malé trsy, které ale asi vznikly důsledkem okusu rostlin zvěří. Nabídka semen, jako u mnoha druhů sulkorebucií, se prakticky nevyskytuje. Stejně jako většina sulkorebucií, i S.oenantha jako vysloveně horská rostlina vyžaduje ve vegetaci dostatek čerstvého vzduchu a vysokou intenzitu světla a zimování zcela v suchu při teplotách 5-10°C.

 

Poznámky
Rostliny, které jako S.oenantha v našich sbírkách občas nalezneme, jsou značně jednotné. Někdy nalezneme ve sbírkách i odlišné rostliny, které byly před časem k nám rozšiřovány z bývalé NDR, a které popisu S.oenantha neodpovídají.

 

Literatura
Backeberg C. et Haage W., Das Kakteenlexikon, p. 507, 1966
Brinkmann K.-H., Die Gattung Sulcorebutia, p. 39, 1976
Günther F. et col., Sulcorebutia oenantha Rausch, Kakt. und and. Sukk., 42: 54, 1991
Lindner P., Přehled rodu Sulcorebutia Backeberg emend Brederoo et Donald, Aztekia (mimořádné číslo), p.84, 1982
Pilbeam J., Sulcorebutia and Weingartia, A collector's guide, p. 66, 1985

 

Autoři
Text: Otakar Šída.
Foto: Stanislav Stuchlík ve sbírce L.Nechvátala.


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a dve