Název
FEROCACTUS CHRYSACANTHUS (Orcut) Br. et R.
 

Taxon
Ferocactus chrysacanthus (Orcut) Britton et Rose, Cactaceae, 3: 127, 1922
Echinocactus chrysacanthus Orcut, Rev. Cact., 1: 56, 1899
Druhové jméno chrysacanthus znamená v překladu zlatotrnný a vystihuje nejčastější zbarvení trnů tohoto kaktusu.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, zřídka odnožující, nejprve kulovitý, později cylindrický, až 1 metr vysoký, s šířkou 0,3-0,4 m. Počet žeber rozdělených v hrbolce kolísá od 13 do 21; areoly velké, eliptické, až 20 mm dlouhé, 10 mm široké; meziareolová vzdálenost 20-30 mm. Okrajové trny 4-12, někdy i více, jehlicovité, v dolní části areoly typicky okrajové trny, ty v horních partiích areoly nabývají vzhledu trnů středových, bývá jich okolo deseti s délkou přes 50 mm; čtyři hlavní trny více či méně zakroucené, jeden z nich někdy hákovitý, barva trnů slámově žlutá, zlatavá, nebo červenohnědá.
Květy
45 mm dlouhé, okolo 40 mm široké; vnější šupiny okvětí a trubky kruhovité, zelenočervené se žlutým okrajem; vnitřní okvětní lístky 25 dlouhé, 8 mm široké, s červeným proužkem na žlutém či oranžovém podkladu; tyčinky 5-15 mm dlouhé, nitky červené, prašníky žluté; blizna červenavé barvy má 11 laloků, každý z nich přibližně 9 mm dlouhý.
Plod
30 mm dlouhý a 15 mm široký, žlutý, otevírající se při bázi.
Semeno
přibližně 2 mm velké s černou testou a malým oválným hylem.

 

Variety
Vzhledem k vyhraněnosti druhu nebyly doposud popsány žádné variety. Malý areál výskytu a určitý stupeň endemismu nedávají předpokládat ani existenci různých nalezištních forem. V literatuře jsem pouze objevil zmínku o červenotrnné formě, která byla navrhována jako var.rubrispinus, ale nikdy se její popis neuskutečnil. U F.chrysacanthus existuje přirozená variabilita projevující se v délce a především v barvě trnů. Lindsay popsal v roce 1966 Ferocactus fordii var.grandiflorus z Baja California avšak z oblastí blízkých oběma ostrovům, na kterých se vyskytuje i Ferocactus chrysacanthus. Lindsay uvádí, že oba taxony jsou velmi blízce příbuzné a Taylor dokonce tvrdí, že je možné Lindsayem popsaný F.fordii var.grandiflorus považovat za F.chrysacanthus, jemuž odpovídá údajně nejen habitem, ale i blízkost obou lokalit hovoří ve prospěch předkládané teorie. Domnívám se, společně s autorem snímku, že rozdíly obou druhů jsou natolik výrazné, že není možné slučovat je v jeden taxon. Proto předpokládáme, že druh Ferocactus chrysacanthus pojatý Brittonem a Rosem sensu opravdovým endemitem níže uvedených ostrovů.

 

Výskyt
Potvrzený výskyt druhu je z ostrovů Cedros (neotypová lokalita) a z "trojostroví" San Benito při západním pobřeží poloostrova Baja California. Zde roste v blízkosti moře, ale i na vzdálenějších skalách mezi kameny a pískem. Doprovodnou sukulentní vegetaci tvoří Opuntia prolifera, Echinocereus maritimus, Cochemiea pondii, Agave sebastiana, Dudleya sp. aj. Z ostatních rostlinných druhů nacházíme dva zajímavé druhy škump Rhus lentii a Rhus lauriana, často se vyskytuje i Encelia stenophylla a další rostliny. Lindsay uvádí, že F.chrysacanthus se nachází i v příbřežních oblastech na poloostrově, které jsou vzdušnou čarou pouze několik desítek kilometrů naproti zmiňovaným ostrovům. Konkrétně udává pobřeží v okolí Cabo San Eugenio a Bahia de San Bartolomé.

 

Pěstování
V našich sbírkách patří tento druh relativně málo pěstovaným zástupcům jinak velmi oblíbeného rodu Ferocactus. Hlavní příčinou je malá nabídka semen a v případě jejich získání je problém s jejich klíčivostí. F.chrysacanthus vyžaduje co nejsvětlejší místo ve skleníku a přes léto plné slunce. Opatrně však na první sluneční paprsky zvláště po přezimování ve tmě. I když se zdá, že jeho husté trny ho bez problémů ochrání, k popálení může dojít velmi snadno. Tento druh zimujeme stejně jako většinu dolnokalifornských ferokaktusů raději při vyšších teplotách okolo 15°C. Osvědčilo se roubování semenáčků na Myrtillocactus geometrizans.

 

Poznámky
Ferocactus chrysacanthus patří, díky svému potvrzenému výskytu pouze mimo pevninu ke druhům, jejichž lokality jsou navštěvovány velmi sporadicky. Bude jistě zajímavé, zda se v příštích letech prokáže seriózní výskyt i na poloostrově Baja California.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 2715, 1961
Bravo Hollis H., Mejorada Sánchez H., Las Cactáceas de México, 2: 303-304, 1991
Haage W., Kakteen von A bis Z, p. 216, 1983
Taylor N.P., A review of Ferocactus Britton et Rose, Bradleya, 2: 19-38, 1984 (překlad Aztekia, 9: 1-25, 1986)

 

Autoři
Text: Libor Kunte s poznámkami autora fotografie.
Foto: Milan Zachar pořídil snímek na ostrově Cedros, (BCN).


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a jedna