Taxon
Mammillaria pseudoperbella Quehl, Monatsschr. Kakteenkunde, 19, 188, 1909
Jméno vyjadřuje podobnost s M.perbella, v překladu - nepravá perbella.

Popis
Tělo
stonek prodloužený, později válcovitý, vždy jednotlivý, 50-200 mm vysoký, 50-70 mm široký; temeno oblé, zploštělé i silně vpadlé, kryté krátkou vlnou. Bradavky hustě uspořádané, tuhé, válcovité, mléčící, 6-7 mm dlouhé, 2 mm široké, šedozelené; axily lysé nebo s trochou vlny; areoly horizontální, slabě vpadlé, 2 mm dlouhé, 1,5 mm široké, v mládí s bílou plstí. Okrajových trnů 20-26, trny 1-3 mm dlouhé, štětinovité, postranní nejpočetnější a nejdelší, propletené, bílé; středové trny 0-2, obvykle jenom jeden, 1-3 mm dlouhý, nahoru směřující, šídlovitý, přímý, hladký, na bázi ztlustlý, hnědý až černý.
Květy
vyrůstají kolem temene, úzké nálevkovité, 10-12 mm dlouhé a široké, karmínově růžové; vnější okvětní lístky kopinaté, hnědočervené, s bílým okrajem; vnitřní okvětní lístky široce kopinaté, 5 mm dlouhé, 2 mm široké, celokrajné s tupým hrotem, bílé, s karmínově červeným středním proužkem; čnělka 7 mm dlouhá, bliznových laloků 4-5, bělavě růžových; tyčinky a nitky růžové, prašníky světle
žluté.
Plody
kyjovité, s malým zbytkem okvětí, 10-15 mm dlouhé, 2-3 mm široké, bledě růžové až červené, jen s málo semeny.
Semena
hnědá, kapkovitého tvaru, 1 mm dlouhá a 0,8 mm široká; testa jamkovaná, hilum úzké, dlouhé, bílé, na okraji tmavé, subbasální.

Variety
V literatuře byla udána M.pseudoperbella
var. rufispina Quehl, Monatsschr. Kakteenkunde 26: 94, 1916, ale zřejmě je to jen bezvýznamná odchylka.

Výskyt
Quehl v původním popisu neudal naleziště, Craig (1945) udává stát Querétaro u Higuerillas a pak Oaxaca. Reppenhagen ji na svých cestách Mexikem nenašel.

Pěstování
M.pseudoperbella se pěstuje ve výživné zemině, je možné přidat i trochu vápence. Ve vegetaci snese bohatou zálivku, opatrnosti při zalévání je třeba při nasazení poupat, příliš mnoho vlhkosti způsobí rychlý růst rostliny a zastavení rašení poupat. Plné slunce i polostín jí vyhovují. Množení semeny je snadné.

Poznámky
Mammillaria pseudoperbella je už od svého popisu zpochybňovaný taxon. Řada botaniků vyjadřuje pochyby, zda v přírodě vůbec existuje. Ve sbírkách je to však dobře známý a snadno odlišitelný kaktus, tradičně pro svou atraktivitu vyhledávaný, takže i proto si zasluhuje publicitu v Atlase kaktusů. Od M.perbella se liší větším počtem okrajových trnů (M.perbella jich má jen asi 14-18). Backeberg uvádí, že se dělí dichotomicky, Craig u ní udává vodnatou tělní tekutinu, Krainz naproti tomu uvádí, že při vyšších teplotách mléčí. Quehl ji považoval za odlišnou od M.perbella, která roste trsovitě, neznal však květy, které popsal dodatečně v roce 1916. M.pseudoperbella byla ztotožňována také s M.acanthoplegma, což Quehl odmítl s tím, že tělní tekutina je u M.perbella mléčná. Mottram se domnívá, že Quehlem vyobrazená dvojitá rostlina vznikla poraněním růstového vrcholu. Dnes pěstované rostliny M.pseudoperbella jsou jednotlivé a dichotomické dělení vzrůstového vrcholu nastává jen někdy, a to až u starších rostlin. V systému rodu patří M.pseudoperbella do sekce Mammillaria, řady Leucocephalae a do skupiny druhů kolem M.geminispina. Velmi dobře by mohla být zařazena do příbuzenského okruhu M.formosa ze státu San Luis Potosí a Guanajuato. Zcela určitě nepatří do řady Elegantes (Supertextae) z jižního Mexika (Oaxaca), kam bývá někdy řazena.

Literatura
Backeberg C., Die cactaceae, 5: 3386, 1961
Britton N.L. et Rose J.N., The Cactaceae, 4: 109, 1923
Craig R.T., The Mammillaria handbook, p. 277, 1945
Hunt D.R., Mammillaria names in current usage, Journ. Mamm. Soc., 13/5: 65, 1973
Hunt D.R., A new review of Mammillaria names, Bradleya, 1986: 56, 1986
Hunt D.R., Mammillaria pseudoperbella, Journ. Mamm. Soc., 18/4: 46, 1978
Krainz H., Kakteen, C VIIIc, 1.6.1959
Mottram R., Mammillaria names, p. 72, 1980
Mottram R., Mammillaria pseudoperbella and all that..., Jour. Mamm. Soc., 18/1: 2, 1978
Pilbeam J., Mammillaria. A collector's guide, p. 115, 1985
Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria. Monographie, 2: 564, 1992

Autoři
Text: Rudolf Dufek.
Foto: Miroslav Veverka.