Název
THELOCACTUS LAUSSERI Říha et Bušek
 

Taxon
Thelocactus lausseri Říha et Bušek
Druhové jméno zvolili autoři na počest Alfonse Laussera z Ambergu (Německo), současného znalce kaktusů Mexika, který tento druh v roce 1994 objevil.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, kulovitého, vejčitého až krátce kuželovitého tvaru, 70-100 mm dlouhý a 50-85 mm široký, pokožka šedozelená, matná. Žebra spirálovitě stočená, v počtu 8-10; hrbolce výrazné, zaoblené, asi 5 mm široké a 8-12 mm dlouhé; areoly kruhovité, 5-6 mm široké, bez mimokvětních nektarií. Okrajové trny v počtu 20-22 (vzácně až 25), dlouhé 18-28 mm, asi 1 mm silné, stříbřitě bělavé až nažloutlé, přilehlé či mírně odstálé; středové trny v počtu 4-6, dlouhé 60-105 mm a u báze až 2,5 mm silné, zploštělé, červenavé až bělavě žlutavé, horní vždy světlejší a nejdelší.
Květy
vyrůstají z nejmladších areol na temeni, nálevkovité, asi 36 mm široké a dlouhé, vnější okvětní lístky bělavě narůžovělé s výrazným středovým fialově nahnědlým pruhem; vnitřní okvětní lístky úzce kopinaté, až 25 mm dlouhé a 3 mm široké, zašpičatělé, bělavé až narůžovělé barvy s výrazným středovým růžovým pruhem.
Plod
asi 6-10 mm velký, kulovitý, šupinatý, ve zralosti se u báze uvolňuje a semena vypadávají.
Semena
2 mm dlouhá a 1 mm široká, s bradavičnatou černou testou.

 

Variety
Populace je rozšířena na poměrně malém území, již s ohledem na tento fakt nelze očekávat velkou proměnlivost.

 

Výskyt
Typová lokalita je v Sierra de Ovelas, severně od města Cuatrocienegas, Cuahuila, Mexiko. Roste zde vzácně na vápencových skalách a plotnách, většinou ve spárách horniny, kde chybí doprovodná vegetace. Rostliny jsou vystaveny plnému slunci, denní teplotní maxima přesahující 50°C, zimní minima klesají pod bod mrazu.

 

Pěstování
Zkušenosti s kulturou tohoto druhu nemáme dlouhé, přesto lze říci, že stejně jako jiné kaktusy ze státu Coahuila vyžaduje v našich podmínkách maximum dostupného slunečního záření. Pravokořenné rostliny jsou citlivé na tlející látky v substrátu a na trvalou vlhkost. Dobře prospívají roubovanci na Eriocereus jusbertii (viz barevný obrázek). Takto pěstované kvetou již 3-4 roky staré semenáče, většinou z jara při zahájení vegetace. Kvetení se často opakuje několikrát během letní a podzimní sezóny. Množíme výsevem semen. Tvoří také odnože. Tvrdě pěstované rostliny mohou po vyschnutí a scvrknutí tolerovat i teploty pod 0°C.
Na snímku J.Krále je roubovaný semenáč ze sbírky ing.Heřtuse, vypěstovaný ze semen sklizených z importovaných jedinců.

 

Poznámky
Manželé Lausserovi nalezli tento druh v izolovaném pohoří v severní části státu Coahuila. Vzhledem rostliny připomínaly T.bicolor, který je v severním Mexiku dosti hojný. Teprve květy ukázaly, že zřejmě jde o něco jiného. Také nepřítomnost mimokvětních nektarií (která jsou charakteristická pro T.bicolor) podpořila snahy o pečlivější studium. Opakované sběry prokázaly, že se jedná o populaci resp. taxon omezený na malou plochu pohoří, které je vyvýšeno nad náhorní plošinu státu Coahuila. Určité příbuzenské vztahy lze pozorovat k T.conothelos, který v mnoha varietách a formách roste jižněji. Je také možné, že budoucí studie zahrnou T.lausseri jako varietu k T.conothelos. Podle mého názoru se však jedná o přechodný druh, snad specializovaný a tedy odvozený ze společných předků T.conothelos a T.bicolor. V přírodě je tento druh velmi vzácný.

 

Literatura
Říha J., Thelocactus lausseri, Aztekia, 9: 31-32, 1986
Anderson E.F., A revision of the genus Thelocactus Br. et R. (Cactaceae), Bradleya, 5: 49-76, 1987

 

Autoři
Na snímku J.Krále je roubovaný semenáč ze sbírky ing.Heřtuse, vypěstovaný ze semen sklizených z importovaných jedinců.
Text: Jan Říha.


Diskuze:

Pavel Procházka (2014-09-11 19:14:49)
Th. lausseri naroubovaný na malou podnož O. compressa kvet již dvouletý semenáček.
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a pet