Název
PYRRHOCACTUS TRANSITENSIS Ritt.
 

Taxon
Pyrrhocactus transitensis Ritter, Taxon, 12 : 33, 1963
Neochilenia transitensis (Ritter) Backeb., Descr. Cact. Nov., 3 : 10, 1963
Druh byl pojmenován podle města v Chile, v jehož okolí byl nalezen.

 

Popis
Tělo
stonek šedozelený, 30-110 mm široký, kulovitý, ve stáří protáhlý, s dlouhou kořenovou řepou, bez zúženého krčku. Žeber 13-16, tupých, 10-15 mm vysokých, mezi areolami zúžený; areoly 8-13 mm dlouhé, 4-7 mm široké, v odstupu 8-18 mm, plsť na areolách nahnědlá, šednoucí. Trny jehlicovité, tuhé, vzhůru směřující a zahnuté, 20-30 mm dlouhé, hnědočerné, později spodní polovina bělavá, horní šedočerná; okrajových trnů 8-14, středových 1-7, u starých rostlin i přes 10.
Květy
35 mm dlouhé, asi 30 mm široké, bez vůně; čnělka asi 20 mm dlouhá, červená, s 10 žlutočervenými bliznovými laloky; okvětní lístky 15 mm dlouhé, 5-6 mm široké, většinou zašpičatělé, sírově žluté, s různě širokým purpurovým středním proužkem, který může i chybět.
Plod
nazelenalý až červenohnědý, 15-30 mm dlouhý.
Semena
hnědá, matná, asi 1,2 mm dlouhá, 0,8 mm široká, hilum bílé.

 

Variety
Variety k tomuto druhu popsány nebyly. V rámci druhu ovšem existuje poměrně široká proměnlivost, takže i v našich sbírkách nacházíme formy, které se navzájem liší hustotou otrnění, délkou trnů i jejich počtem, který je u kulturních rostlin často nižší, než je uvedeno v popisu.
Ritterova původní semena byla rozšiřována pod značkou
FR 485,
rostliny nalezl také Kníže, který je označil polním číslem
KK 1167.

 

Výskyt
Transito, podle něhož byl druh pojmenován, leží na horním toku řeky Huasco, asi 100 km na východ od pobřeží. Roste tu na horských svazích, ve výši asi 2000 m n. m.

 

Pěstování
Vnitrozemské druhy pyrhokaktusů jsou zřetelně choulostivější, než druhy pobřežní. Proto je vhodné semenáčky včas naroubovat, nejlépe na Cereus peruvianus, uspokojivě roste i na Eriocereus jusbertii. Vyžaduje dostatek až nadbytek světla, aby otrnění bylo dostatečně husté. Květy se objevují poměrně zřídka. V zimě při suchém substrátu snáší dobře i teploty kolem 5 stup. C. Semena klíčí za obvyklých podmínek dobře, jsou však jen zřídka nabízena.

 

Poznámky
Pyrrhocactus transitensis patří k poměrně vzácným vnitrozemským druhům rodu. Za nejbližší příbuzný druh pokládá Ritter P. eriosyzoides, který roste ve vnitrozemí, na horním toku říčky Elqui, asi 120 km jižněji. Importované rostliny byly hustěji vytrněny, než rostliny kulturní, tato změna vzhledu v kulturních podmínkách je u čilských druhů, zejména u těch vnitrozemských, častá. Popis říká, že barva pokožky je šedozelená, naše rostliny mají častěji hnědavé odstíny. Trny jsou někdy světlejší, než uvádí popis. Spolu s P. eriosyzoides a P. kunzei pravděpodobně tvoří P. transitensis užší okruh vnitrozemských druhů pyrhokaktusů.

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 294, 1966
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 3 : 979, 1980
Schütz B., Pyrrhocactus transitensis Ritter, Kaktusy 72, 8 : 126, 1972

 

Autoři
Text: Václav Dvořák.
Rostlinu ve sbírce Josefa Vithy v Praze fotografoval Miroslav Veverka.


Diskuze:

Pokus (2014-01-16 13:19:51)
Pokus
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a pet