Název
PARODIA FORMOSA Ritt.
 

Taxon
Parodia formosa Ritter, Succulenta, 43 : 57, 1964
Parodia pachysa Brandt, Frankfurter Kakt.-Freund, 5 : 5-6, 1978
Sličná, krásná, úhledná, pěkná; to vše jsou významy latinského slova "formosa".

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý, ve stáří jen mírně protáhlý, světle šedozelený, 30-80 mm široký, temeno bez vlny, kořeny nitkovité; 16-21 (-26) žeber zcela rozdělených do tupých bradavkovitých hrbolů, 3-6 mm širokých; areoly oválné, asi 3 mm dlouhé, slabě vlnaté. Všechny trny rovné, tence jehličkovité, okrajové bělejší, uspořádané kolem areoly, šikmo do stran odstávající, 3-8 mm dlouhé, v počtu 20-30; Středové trny nesnadno odlišitelné, o málo silnější, rezavé či bělavé s červenohnědou špičkou, 3-12 mm dlouhé, v počtu 6-12.
Květy
rozkvétají ve větším počtu, 35-45 mm široké, 30-40 mm dlouhé, široce otevřené. Perikarpel světle nazelenalý, 6-9 mm dlouhý, 4-6 mm široký, téměř pokrytý bílou vlnou, v horní části krátké tenké štětinky; receptakulum nálevkovité, světle žlutozelené, šupiny úzké, načervenalé, bílá vlna a tenké bělavé či červenohnědé štětinky po celé délce receptakula; okvětní lístky 15-18 mm dlouhé, 2,5-6 mm široké, sírově žluté, vnější lístky často s hnědočervenými špičkami; nitky zlatožluté, čnělka žlutá, 8-10 žlutých, rozprostřených bliznových laloků.
Plod
kulovitý, 7-8 mm široký, olivově zelený, pokrytý bílou vlnou a červenohnědými štětinkami.
Semena
kulovitá, 0,4 mm široká, osemení světle červenohnědé, lesklé, se slabě patrným plochým rýhováním, strofiola bělavá.

 

Variety
P. formosa je téměř uniformní. Variety ani formy nejsou uváděny. Částečně proto, že to je parodie snad s nejvýraznější samosprašností, hlavně pak z toho důvodu, že všechny odchylky, které by z botanického hlediska pro nevýraznost odlišných znaků patřily mezi vnitrodruhové taxony P. formosa, jsou zatím rozlišovány jako samostatné druhy:
P. purpureo-aurea Ritt.,
P. setispina Ritt.,
P. chaetocarpa Ritt.,
P. cardenasii Ritt.,
P. parvula Brandt,
P. carapariana Brandt,
P. pusilla Brandt,
P. bellavistana Brandt,
P. tillii Wesk. Patří sem i holá jména
P. minima (hort. nom. Brandt),
P. durispina,
P. densispina aj.

 

Výskyt
Druh P. formosa objevil F.Ritter v r.1958 na jihovýchodních svazích Rio Pilomayo u Margarita:
- (FR 735) v bolívijské provincii O`Connor, depart. Tarija. U Puerto Margarita ji sbíral i A.Lau
- (L 936). Další populaci P. formosa nalezl týž cestovatel při silnici z Palos Blancos do Entre Rios ve stejné provincii
- (L 919); do sbírek se dostala pod nesprávným označením P. setispina. P. formosa a s ní spřízněné taxony rostou v nízkých výběžcích východních And (400-7200 m), převážně v provincii O`Connor.

 

Pěstování
P. formosa ochotně, bohatě kvete a dává velké množství semen i bez sprašování. Vysévat však musíme některou modifikaci Fleischerovy metody, protože vyklíčené rostlinky jsou málo odolné proti plísním a řasám a přirůstají velmi pomalu. Také nitkovité kořeny nabádají k opatrnosti. Volíme propustnou zeminu a zaléváme až po vysušení substrátu. Ztratí-li rostlina kořínky, znamená to většinou začátek konce. Nové zakořenění se obvykle nepodaří. Tyto nesnáze vyrovnává příroda po svém; nadměrnou produkcí samosprašně získaných semen. Proto raději včas vyséváme, i když naše P. formosa zatím překypuje zdravím.
Snímek pořídil M.Veverka ve své sbírce a je rovněž autorem textu.

 

Poznámky
Brandt zvolil za typový druh své série Campestrae, kam řadí drobnosemenné parodie s rovnými trny. Všechny rostou v relativně nízkých polohách východních výběžků And v dlouhém přerušovaném pásu od bolívijské provincie Cordillera až po argentinskou provincii San Juan. Zdá se však, že nejde o homogenní skupinu. Zatímco bolívijské rostliny mají trny rovné a na testě semen často stopy rýhování, u jižnějších druhů je testa vždy hladká bez jakýchkoliv příznaků vymizelých bradavek; trny bývají navíc někdy ohnuté, a to i mezi exempláři z téže lokality.

 

Literatura
Brandt F.H., Parodia formosa Ritter, in Krainz H., Die Kakteen, 1. VI. 1959
Brandt F.H., The genus Parodia Spegazzini, subgenus Parodia and description of two new taxa, Cact. Succ. J. (US), 49 : 117-118, 1977
Kessler H., Die FR-Parodien, Stachelpost, 6 : 273, 1970
Kuchenreuther G., Die Arten der Parodia-Untergattung Parodia - Serie Campestrae, Kakt./Sukk., 22 : 83-84, 1987
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 544-545, 1980
Weskamp W., Die L - Parodien, Kakt. und and. Sukk., 28 : 182, 1977
Weskamp W., Zwei neue Reihen in der Untergattung Parodia, Kakt. und and. Sukk., 29 : 266-269, 1978
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 550-552, 1987

 

Autoři
Snímek pořídil M.Veverka ve své sbírce a je rovněž autorem textu.
Fotografie semen: Zdeněk Voráček.


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a jedna