Název
THELOCACTUS LOPHOTHELE (Salm-Dyck) Br. et R.
 

Taxon
Thelocactus lophothele (Salm-Dyck) Britton et Rose, Bull. Torrey Club, 49 : 251, 1922
Echinocactus lophothele Salm-Dyck, Allg. Gattenzeitung, 18 : 359, 1850
Jméno je zvoleno podle vzhledu rostliny, která má na hrbolech chomáče vaty - lophothele = s chocholy na bradavkách, hrbolech.

 

Popis
Tělo
rostliny solitérní, v přírodě údajně tvořící trsy, kulovité, ve stáří krátce sloupovité, cca 120 mm široké a 45 mm vysoké. Epidermis šedozelená. Žeber asi 15-20 (podle původního popisu 16), spirálovitá, rozdělená na protáhle kuželovité hrboly, až 20 mm vysoké, ze stran poněkud zploštělé. Areoly okrouhlé, eliptické až kosočtverečné, až 6 mm v průměru. V areolách je bílá nebo žlutavá vlna, která později opadává. Trnů je asi 7, jejich rozlišení na okrajové a středové je obtížné, 4 trny jsou silnější a delší, asi 50 mm dlouhé, postavené do kříže, horní je obvykle více vzpřímený a odstávající. Lze je považovat za střední trny. V horní části areoly 1-3 slabší a kratší trny, směřující nahoru. Všechny trny jsou šídlovité, rovné nebo prohnuté, jantarově hnědočervené, později šedé až šedohnědé. U báze jsou trny cibulovitě rozšířené.
Květ
trychtýřovitý, 35-40 mm dlouhý, až 60 mm v průměru. Vnější okvětní lístky světle zelené, podobné jako šupiny na květní trubce. Vnitřní okvětní lístky kopinaté, žlutavé až bílé, někdy narůžovělé, často s tmavším středním proužkem. Prašníky sírově žluté, nitky bělavé, čnělka bělavá, blizna bledě žlutá.
Plod
zelený, pokrytý šupinami. Suchý plod soudkovitý, světle hnědý, až 10 mm dlouhý, 8 mm široký, bazálně se otevírající.
Semena
téměř vejčitého tvaru, černá, matná.

 

Variety
Začátkem dvacátého století byl zveřejněn popis
var. longispinus Hort. (Schelle E., Handb. Kakteenkult. 1907, 197). Tato varieta se liší od typové rostliny dlouhým, středovým trnem.

 

Výskyt
Původní nález pochází z Mexika, ze státu Chihuahua, kde byl Th.lophothele
poprvé nalezen v roce 1858 Pottsem. Dále literatura uvádí naleziště u města
Mariposa v pohoří Sierra de Paila (Mathsson).

 

Pěstování
Semena poměrně dobře klíčí 4.-8. den po výsevu při 20-25°C. Semenáčky jsou poněkud choulostivější na přemokření substrátu. Růst pomalejší než například u rostlin z okruhu T.bicolor. Dospělé rostliny jsou choulostivé na přeslunění. Snadno se popálí, hlavně v jarních měsících, na začátku vegetace lze proto doporučit přistínění. Substrát by měl být velmi propustný, aby nedocházelo k dlouhodobému přemokření. T.lophothele kvete uprostřed léta.
Autor textu: Jaromír Chvastek.

 

Poznámky
Podrobný popis tohoto druhu uveřejnil Krainz (1967). Druh je považován za velmi variabilní ve tvaru žeber a hrbolů, v barvě a délce trnů a v barvě květů. Charakteristické je úzké propojení hrbolů ve svislém směru jakýmisi "můstky". Ve sbírkách se vyskytují rostliny s označením Thelocactus lophothele var.longispinus, přičemž jde o rostliny, které mají 2-3 dlouhé trny a patří k druhu T.rinconensis. Takto označené rostliny rozšiřoval náš pěstitel Ing.Perla. Glass a Foster považují T.lophothele za identický s T.rinconensis a ve své práci (1977) se více tímto druhem nezabývají, ačkoliv prioritu by mělo mít jméno T.lophothele. Patří do okruhu T.rinconensis - phymatothele - nidulans, avšak vztah - především k T.rinconensis - není doposud zcela objasněn.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae V : 2803, 1961
Britton N.L. a Rose J.N., Bull. Torrey Club, 49 : 251, 1922
Britton N.L. a Rose J.N., The Cactaceae IV : 7, 8, 1923
Krainz H., Die Kakteen, 1. XII., C III b, 1969
Lukeš V., Aztekia, : 46, 1982
Schumann K., Gesamtbesch. Kakt. : 432-433, 1898-1902
Schütz B., Kaktusy XVII : 124-126, 1981

 

Autoři
Autor textu: Jaromír Chvastek.
Autor foto: Karel Crkal.
Rostlina byla fotografována ve sbírce Pavla Pavlíčka v Chrudimi.


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a tri