Název
TURBINICARPUS SCHMIEDICKEANUS (Böd.) Buxb. et Backeb. var. FLAVIFLORUS (Frank) Glass et Foster
 

Taxon
Turbinicarpus schmiedickeanus (Bödeker) Buxbaum et Backeberg var. flaviflorus (Frank) Glass et Foster, Cact. Succ. J. (US), 51 : 123, 1979
Turbinicarpus flaviflorus Frank, Kakt. und and. Sukk., 30 : 6-7, 1979
Neolloydia schmiedickeana (Böd.) E.F.Anderson var. flaviflora (Frank) E.F.Anderson, Bradleya, 4 : 20, 1986
Jméno variety vyjadřuje charakteristický rys tohoto taxonu - žluté květy (flaviflorus - žlutokvětý).

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, válcovitý, až 30 mm dlouhý a 10-20 mm široký, šedozelený až modrozelený; kuželovité bradavky nesou malé oblé areoly, kryté hustou bělavou vlnou. Korkovité trny v počtu 4-6 nelze rozlišit na středové nebo okrajové, spodní je nejkratší a dolů sklopený, ostatní až 30 mm dlouhé, vzhůru zahnuté; všechny trny zploštělé, v mládí temně hnědé, později šednoucí a opadavé.
Květ
drobný 15 mm dlouhý, vnější okvětní lístky zelenožluté s hnědavým až červenohnědým středním proužkem, vnitřní okvětní lístky bledě zelenožluté, tyčinky bílé s oranžově žlutými prašníky, čnělka růžová s pěti bliznovými laloky.
Plod
vejčitý, 6-10 mm dlouhý, zelenohnědý.
Semena
hnědočerná, hruškovitá, 1 mm velká.

 

Variety
Variabilita uvnitř taxonu je malá, jedná se o uniformní populaci, která je homogenní i v přírodě na jediném dosud známém nalezišti.

 

Výskyt
Turbinicarpus schmiedickeanus var. flaviflorus se vyskytuje na východě mexického státu San Luis Potosí v okolí Jauja a Santa Rita v nadmořské výšce asi 1700 metrů. Zde byl poprvé nalezen A.B.Lauem (L 1185). Tak jako u dalších turbinikarpusů jde i v tomto případě o prostorově zcela izolovaný taxon, osídlující pukliny svažitých vápencových skal nebo suťové sedimenty na úpatích teras a skalních stěn.

 

Pěstování
Zásady pěstování T. schmiedickeanus var. flaviflorus jsou obdobné jako u většiny ostatních turbinikarpusů. Čerstvá semena klíčí ochotně a při dalším pěstování je doporučována pravokořenná kultura, protože rostliny kvetou již od velikosti necelého jednoho centimetru (průměr těla). Dobou kvetení je nejčastěji pozdní léto. Pro pravokořenné pěstování je samozřejmou nutností propustný hrubozrnný substrát nejlépe s neutrální reakcí a opatrný střídavý zálivkový režim.
Znovu je třeba si připomenout, že pěstování turbinikarpusů vyžaduje stálé obnovování generací, tedy téměř každoroční výsevy; tato nutnost je dána relativní krátkověkostí rostlin a existujícími riziky pravokořenného pěstování - špatného odhadu při zalévání se nevyvaruje ani ten nejzkušenější pěstitel, zejména při prudkých zvratech počasí. Turbinikarpusům je třeba věnovat trvalý pěstitelský zájem - vždyť patří ke kaktusům, které jsou nejvíce ohrožený vyhubením (viz dohoda CITES, dodatek I).

 

Poznámky
Rostliny byly nalezeny v první vlně objevů nových turbinikarpusů, která na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let znovu oživila zájem o tento rod. Nový objev vzbudil nejen značnou pozornost, ale i rozpaky, protože vykazoval znaky, které dovolovaly vyvozovat různé závěry. Jak uspořádání a charakter trnů, plod a semena naznačovaly příbuznost k T. macrochele, květy pak ukazovaly na vztahy k T. krainzianus. G.Frank popsal rostliny nakonec jako samostatný druh a to na základě izolovanosti výskytu (lokalita je vzdálena vzdušnou čarou asi 35 km od nejbližšího stanoviště T. schmiedickeanus var. klinkerianus), vzhledem k tendenci ke sloupovitému vzrůstu a charakteru květů.
Několik měsíců po uveřejnění Frankova popisu navrhli Ch.Glass a R.Foster novou kombinaci T. schmiedickeanus var. flaviflorus. Při svém rozhodnutí vycházeli ze skutečnosti, že T. flaviflorus je nejblíže příbuzný T. macrochele a T. klinkerianus, které ve své revizi redukovali na úroveň variet T. schmiedickeanus.
Koncepce rodu, stanovená Glassem a Fosterem, zejména pojetí okruhu okolo T. schmiedickeanus je dnes všeobecně přijímána a má svou logiku. Zde je schéma uspořádání:
T. schmiedickeanus (Böd.) Buxb. et Backeb. var. schmiedickeanus
T. schmiedickeanus var. macrochele (Werd.) Glass et Foster
T. schmiedickeanus var. klinkerianus (Backeb. et Jacobsen) Glass et Foster
T. schmiedickeanus var. schwarzii (Shurly) Glass et Foster
T. schmiedickeanus var. flaviflorus (Frank) Glass et Foster
T. schmiedickeanus var. dickisoniae Glass et Foster.

 

Literatura
Anderson E.F., A revision of the genus Neolloydia Br. et R. (Cactaceae), Bradleya, 4 : 1-28, 1986
Glass Ch., Foster R., A revision of the genus Turbinicarpus (Backeb.) Buxb. et Backeb., Cact. Succ. J. (US), 49 : 161-175, 1977
John V., Turbinicarpus schmiedickeanus a příbuzné taxony, Kaktusy, 22 : 75-80, 1986
Redakce, Novinky rodu Turbinicarpus, Aztekia, 5/4 : 11-12, 1982
Říha J., Šedivý V., Synopsis rodu Turbinicarpus (Backeb.) Buxb. et Backeb., Aztekia, 7 : 7-14, 1984
Šubík R., Turbinicarpus spec. L 1165, Aztekia, ˝ : 16, 1978

 

Autoři
Text: V.Šedivý.
Foto: J.Král.


Diskuze:

1 (2014-04-10 10:40:28)
1
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a devet