Název
PARODIA MAASSII (Heese) Berg. var. MAASSII
 

Taxon
Parodia maassii (Heese) Berger, Kakteen, p. 204, 1929
Echinocactus maassii Heese, Gartenflora, 56 : 410-411, 1907
Malacocarpus maassii (Heese) Br. et R., The Cactaceae, 3 : 202, 1922
Parodia maassii (Heese) Berg. var. shaferi Ritt., Succulenta, 42 : 179, 1963
Emil Heese pojmenoval tento charakteristický druh po Wilhelmu Maassovi z Zehlendorfu, tehdejším jednateli Německé kaktusářské společnosti (DKG).

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý až krátce sloupkovitý, 70-150 mm široký, neodnožující, na temeni bílá vlna; 13-21 žeber, zvlněných, nebo rozdělených do hrbolů, ve stáří spirálovitě stočených; areoly 3-4 mm široké, v mládí s krátkou bílou vlnou, později lysé. Okrajových trnů nejčastěji 10, někdy 11-15, jsou 5-15 mm dlouhé od těla odstávající, v mládí medově žluté, později bělavé, jemné, některé ohnuté, 1-2 trny bývají silnější; 4 trny středové uspořádané do mírně zkoseného kříže, na bázi cibulovitě zesílené, silnější než trny okrajové; dolní trn nejdelší, až 30(-70) mm dlouhý, podobný kozímu rohu, nejčastěji dolů, někdy však i do stran ohnutý, v mládí světle hnědý, později šednoucí.
Květy
30-40 mm široké, oranžově červené, okvětní lístky úzce kopinaté; perikarpel protáhlý, pokrytý hustou vlnou; nitky žluté, čnělka silná, bělavá.
Plod
kulovitý, 5-6 mm v průměru, s tvrdým oplodím.
Semena
kulovitá, asi 1,0 x 0,8 mm, a černou bradavičnatou testou a bílou strofiolou.

 

Variety
P. maassii je podle Rittera nejhojnější parodie vůbec. V miliónech pokrývá horská území Jižní Bolívie a severní Argentiny. Vzhledem k rozsáhlosti areálu se dílčí populace více či méně od sebe liší. Některé byly popsány jako variety, některé jako samostatné druhy, jiné se šíří ve sbírkách pod holými jmény, polními čísly či obchodními názvy. Kníže ve svém seznamu polních čísel uvádí přes 20 odrůd P. maassii, sbíraných na různých lokalitách. Ve sbírkách se však rozdíly stírají a kulturní rostliny již tak velkou variabilitu nemají.
Jako variety byly popsány:
var. rectispina backeb., s hustějším otrněním a rovnými, nejvýš lehce ohnutými středovými trny;
var. intermedia Ritt., s hnědými, červenohnědými či šedočernými trny a krvavě červeným květem;
var. carminatiflora Ritt. s květem tmavě karmínovým;
var. albescens Ritt., se světle hnědými, záhy šedobílými trny a sytě rubínovým květem.
Brandt popsal z okruhu P. maassii řadu nových druhů (převážně z nálezů K.Knížete); diagnostické rozdíly však mnohdy nejsou výrazné a při nezbytné budoucí revizi rodu bude třeba jejich taxonomickou hodnotu snížit
P. candidata,
P. mendezana,
P. thieleana aj..

 

Výskyt
Nominátní varieta roste ve výškách přes 3000 m po obou stranách hranice mezi Argentinou a Bolívií, pravděpodobně však i na jiných lokalitách v jižní a střední Bolívii. Nejčastěji bývá sbírána u argentinského města La Quiaca, podél historické silnice do Bolívie. Sbíral ji tam pravděpodobně
Fiebrig (1904), prokazatelně
Schafer (1917),
Backeberg,
Ritter (FR 46),
Rausch (39),
Lau (L 542),
Kníže (KK 957),
Piltz (P 237) i
Käsinger (FK 37).

 

Pěstování
P. maassii je rostlina pro trpělivé. Roste dobře na vlastních kořenech, ale vykvétá až po deseti i více letech. Jarní slunce ji snadno popálí, proto musíme stínit. Přes léto hojnou zálivku, zimovat v suchu a chladnu.
Rostlinu ve sbírce Václava Drbala z Moravan fotografoval Karel Crkal.

 

Poznámky
Ritter považuje rostliny od La Quiaca, které mají řidší a tenčí okrajové trny, za P. maassii var. shaferi.
P. maassii var. maassii podle jeho názoru roste u Iscayachi v bolívijské provincii Mendez a je totožná s
P. escayachensis (Vaupel) Backeb.
Vaupelem popsaný druh má však hustější a silnější šídlovité trny, které nelze dobře rozdělit na středové a okrajové. U Heesova typu to dokážeme snadno, jak se o tom lze přesvědčit na snímku, který Heese připojil k prvnímu zveřejnění jména. Vaupelova rostlina je spíše formou P. maassii než dobrým druhem.

 

Literatura
Backeberg C., et Knuth F.M., kaktus-ABC, p. 269-270, 1935
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1599-1600, 1612, 1959
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 342-345, 1976
Jelínek J., Parodia Speg., Kaktusy 79, 15 : 87-90, 1979
Köhler U., ... und sie blühen doch! Parodia maassii erfordert Geduld; Kakt. und and. Sukk., 21 : 126, 1970
Krainz H., Die Kakteen, 1. 8. 1957
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 514-516, 1980
Schütz B., Parodia maassii (Heese) Berg.; Kaktusy 71 : 119, 1971
Vaupel F.J., Echinocactus escayachensis Vaupel spec. nov.; Monatschr. Kakt.-Kunde, 26 : 125, 1916
Weskamp W. et Königs G., Die Gattung Parodia Spegazzini; Kakt. und and. Sukk., 16 : 126, 1965
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 197-207, 1987

 

Autoři
Rostlinu ve sbírce Václava Drbala z Moravan fotografoval Karel Crkal.
Text: Miroslav Veverka.
Snímek semen: Zdeněk Voráček.


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a deset