Název
REBUTIA DIERSIANA Rausch
 

Taxon
Rebutia diersiana Rausch, Kakt. und and. Sukk., 26 : 25-26, 1975
Lobivia pygmaea (Fries) Backeb. var. diersiana (Rausch) Rausch, Lobivia 85, p. 116, 1986
Jméno bylo zvoleno na počest L.Dierse, profesora botaniky v Kolíně nad Rýnem, NSR.

 

Popis
Tělo
stonek krátce válcovitý, naspodu odnožující, a později trsovitý, asi 30 mm dlouhý, jednotlivé stonky asi až 15 mm široké; kořen řepovitý až 30 mm dlouhý a 20 mm široký; žeber 10-11, víceméně spirálovitě uspořádaných, příčnými zářezy rozdělených na hrbolce; pokožka šedavě zelená, matná; areoly oválné, asi 2 mm velké s bělavou plstí. Okrajových trnů asi 11, až 2 mm dlouhých, hřebenovitě uspořádaných a přitisklých, sklovitě bílé barvy. Středové trny chybí.
Květy
ze spodních areol, asi 25 mm dlouhé a široké, lůžko květní nazelenalé s několika šupinami tmavozelené barvy, zakryté bílou vatou a štětinami; vnější okvětní lístky kopinaté, růžové s tmavším fialově-zeleným středovým pruhem, vnitřní okvětní lístky kopinaté, světle až zlatožluté; tyčinky bělavé, blizna nazelenale bílá.
Plod
asi 6 mm velký, kulovitý, nazelenalý.
Semena
asi 1,5 mm velká šedavě hnědočerná.

 

Variety
V roce 1975 popsal W.Rausch současně i
var. atrovirens, odlišující se od nominátní variety tmavším, zeleno-fialovým zbarvením pokožky, kratším a řidším otrněním a výskytem na lokalitě u Salitre. Později (1986) však již tuto svoji varietu zahrnul k varietě nominátní.

 

Výskyt
Nominátní varieta pochází z okolí osady Yuquina u města Culpina v provincii Sud Cinti v Bolívii. Roste v nadmořské výšce asi 3200 m na štěrkových nánosech zvětralých břidlic, většinou zcela bez doprovodné vegetace, vzácněji i mezi drobnými trsy trav anebo v polštářích mechů a lišejníků.

 

Pěstování
Jedná se o poměrně odolný druh z vysokých hor. Dobře roste zejména po naroubování, lze jej však pěstovat i na vlastních kořenech. Nejlépe vyhovuje minerální substrát, tj. směs hrubšího písku a jílovité půdy. Pravokořenné rostliny zůstávají malé i po mnoha letech pěstování, ochotně brzy z jara kvetou a vyžadují minimum ošetření. V horkých letních dnech však přestávají růst a v tom čase je zálivka nebezpečná. Množí se většinou vegetativně. Zimujeme chladně, nejvýše do 10 stup. C a na světle, pokud nechceme ohrozit násadu poupat v další sezóně.
Na snímku J.Krále je skupina rostlin ve sbírce ing. M.Haudeho v NDR.

 

Poznámky
W.Rausch (1986) v posledním svém pojednání o kaktusech Jižní Ameriky přinesl řadu zajímavých návrhů, mezi jinými i zařazení některých druhů rodu Rebutia do rodu Lobivia. Zahrnul sem i R. diersiana a přiřadil ji k Lobivia pygmaea (Fries) Rausch jako jednu z mnoha variet. Současně výrazně omezil počet taxonů, které sám dříve popsal jako samostatné druhy anebo variety. Např. zavrhl i sviji R. diersiana var. atrovirens, která se odlišuje poměrně málo výraznými znaky vybarvení pokožky a v utváření otrnění. Odlišné znaky na květech, plodech a semenech zde necituje. K R. diersiana dokonce přiřadil R. rutiliflora Ritt., která pochází z nedalekého naleziště. Je velmi obtížné v současnosti rozhodnout, zda W.Rausch vystihuje vzájemné vztahy rodů Lobivia a Rebutia zcela přesně. Nepochybně však bude studium jihoamerických kaktusů pokračovat.
R. diersiana se do našich sbírek rozšířila v několika klonech z NDR a je množena vegetativně. Pro uchování tohoto taxonu bude nezbytné pokusit se i o získání semen a nového potomstva.

 

Literatura
Rausch W., Rebutia (Digitorebutia) diersiana, Kakt. und and. Sukk., 26 : 25-26, 1975
Rausch W., Lobivia 85, 1986

 

Autoři
Na snímku J.Krále je skupina rostlin ve sbírce ing. M.Haudeho v NDR.
Text: J.Říha.


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a tri