Název
ECHINOCEREUS RIGIDISSIMUS (Engelm.) F.A.Haage var. RIGIDISSIMUS
 

Taxon
Echinocereus rigidissimus (Engelmann) F.A.Haage, Special offer, 13, 1897
Cereus pectinatus (Scheidw.) Engelm. var. rigidissimus Engelm. Syn. Cact. US., p. 23-24, 1856
Echinocereus pectinatus (Scheidw.) Engelm. var. rigidissimus (Engelm.) Ruempler, in C.F.Foerster, Handb. Cacteenk. ed. 2, p. 818, 1885
Druh dostal jméno, které charakterizuje tvrdost a hustotu otrnění, rigidissimus = nejpevnější.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, zřídka odnožující, až 200 mm dlouhý i delší, až 100 mm široký, většinou zcela pokrytý trny; obvykle 18-23 žeber ale ojediněle i méně či více, žebra nízká, se zploštělými hrboly. Areoly blízko sebe, lineární až eliptické, 2,5-7 mm dlouhé, zpočátku s vlnou. Trnů obvykle 15-23, všechny přilehlé, pektinátně uspořádané do dvou řad těsně u sebe, propletené, 5-10 mm dlouhé, tlusté, červené, bílé nažloutlé nebo nahnědlé, často tvoří barevně odlišné pásy kolem stonku; středové trny chybějí.
Květy
60-70 mm dlouhé, 60-90 mm široké, poupata silně vlnatá; květní trubka pokrytá četnými, těsně u sebe umístěnými hrboly s areolami s asi 2 i více 3-5 mm dlouhými trny s nahnědlým hrotem a volnou, chomáčkovitou vlnou; okvětní lístky ve dvou řadách, obvejčité až obkopinaté, zahrocené, až 40 mm dlouhé a asi 10 mm široké, okraje téměř celokrajné nebo i nepravidelně vykrajované, vnitřní okvětní lístky zářivě nafialovělé až fuchsinové v horní polovině, v jícnu bílé.
Plod
vejčitý, 25-50 mm dlouhý, 15-30 mm široký, nazelenalý, nahnědlý nebo červený, silně otrněný.
Semena
vejčitá, 1-1,5 mm dlouhá, černá, velmi hrbolkatá.

 

Variety
Přes rozsáhlost areálu není proměnlivost v rámci druhu příliš široká, omezuje se většinou na hustotu a odstíny vybarvení trnů či na tvar a velikost stonku. Mimo nominátní variety (var. rigidissimus) byla ke druhu E. rigidissimus N.P.Taylorem kombinována další varieta
var. rubispinus (G.R.W.Frank et A.B.Lau) N.P.Taylor, která je drobnějšího vzrůstu, areoly nesou více trnů s karmínovým zabarvením, blizny mají hnědavě zelené zabarvení.

 

Výskyt
E. rigidissimus se často vyskytuje na pouštních savanách v nadmořské výšce nad 1000 m n. m., severozápadním Mexiku (západní Chihuahua a severovýchodní Sonora) a v USA (Nové Mexiko, Arizona).

 

Pěstování
E. rigidissimus je v našich sbírkách dostatečně zastoupen, jeho obliba mezi pěstiteli kaktusů je ovlivněná jednak ochotou vykvétat četnými květy, jednak i atraktivním otrněním co do hustoty a vybarvení. Protože odstíny barev se v pásech kolem stonku pravidelně střídají, rostliny v Americe dostaly lidové jméno "Duhový kaktus" (Rainbow Cactus). Pro tyto své přednosti je E.rigidissimus zřejmě nejfotografovanějším kaktusem vůbec.
Pěstováním se neliší od kultury E.reichenbachii, častěji je však roubován, zřejmě jen pro rychlejší reprodukci a zkrácení doby mezi výsevem a kvetením.
Rostlinu ve sbírce autora textu Pavla Pavlíčka fotografoval Karel Crkal.

 

Poznámky
Do nedávné doby byly naše rostliny řazeny do okruhu E.pectinatus, aniž byly vysloveny jakékoliv pochyby o této příslušnosti. D.Weniger dokonce tuto příslušnost hájí poukazováním na skutečnost, že E.rigidissimus se od E. pectinatus odlišuje jen silnějšími trny a většími rozměry stonku, přičemž květy se vyznačují stejnou bílou zónou a velikostí.
N.P.Taylor při své revizi rodu Echinocereus užíval coby nejdůležitějších rozlišovacích znaků morfologických odlišností květů a tvrdí, že květy E.rigidissimus jsou typické pro sekci Reichenbachii v tom, že okvětní lístky jsou jemné a tenké, nikoliv masité na bázi, dále jsou hustě zasazené do vrcholu protáhlé květní trubky, jež je chráněná četnými, hustě umístěnými areolami s mnoha trny. Tyto znaky nesouhlasí s popisem E.pectinatus, za jehož varietu či dokonce synonymum byl E.rigidissimus často vydáván, proto N.P.Taylor staví E.rigidissimus blízko k východní skupině sekce Reichenbachii, zvláště k E.primolanatus a k neotypické formě E.reichenbachii.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 4 : 2041, 1960
Benson L., Cacti of the United States and Canada, p. 659-660, 1982
Benson L., Cacti of Arizona, ed. 3, p. 143, 1969
Bravo-H.H., An. Inst. Biol. Mex., 21 : 466, 1951
Britton N.L. et Rose J.N., The Cactaceae, 3 : 27-28, 1922
Earle W.H., Ariz. Nat. Cactus and Flora Soc. Sci., Reprint, p. 63, 1963
Frank G.R.W., Kakt. und and. Sukk., 33 : 32, 1982
Lamb E. et Lamb B., Colourful Cacti, p. 187, 1974
Proctor R.C., Cact. Succ. J. Amer., 22 : 106-107, 1950
Říha J. et Šubík R., Bunte Welt der Kakteen..., p. 43, 1981
Schäfer A., Kakt. und and. Sukk., 20 : 62, 1969
Taylor N.P., The genus Echinocereus, p. 122, 1985
Weniger D., Cacti of the Southwest, p. 30-31, 1970

 

Autoři
Rostlinu ve sbírce autora textu Pavla Pavlíčka fotografoval Karel Crkal.


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a osm