Název
TURBINICARPUS MACROCHELE (Werd.) Buxb. et Backeb.
 

Taxon
Turbinicarpus macrochele (Werdermann) Buxbaum et Backeberg, Jahrb. Deutsch. Kakt.-Ges., 2 : 27, 1937
Echinocactus macrochele Werdermann, Notizbl. Bot. Gard, Mus. Berlín-Dahlem, 11 : 104, 270, 1931
Toumeya macrochele (Wre.) H.Bravo et Marsh., Saguaroland Bull., p. 117, 1956
Turbinicarpus schmiedickeanus (Böd) Buxb. et Backeb. var. macrochele (Werd.) Glass et Foster, Cact. Succ. J. (US), 49 : 161-176, 1977
Profesor Werdermann, kurátor botanické zahrady v Berlíně-Dahlemu, vyjádřil v druhovém jménu nejcharakterističtější vnější znak - velké zahnuté trny (macrochele - s velkými trny).

 

Popis
Tělo
kulovité zploštělé, jednotlivé, matně šedozelené, až 30 mm vysoké a 40 mm široké, s mohutnou podzemní částí; temeno vlnaté, překryté trny; žebra rozdělena do nízkých, širokých hrbolců; areoly podlouhlé, zpočátku se špinavě bílou vlnou. Trnů 3-5, obvykle 4, dlouhé až 40 mm i více, značně zprohýbané a vzájemně propletené, zejména na temeni, někdy na vrcholu téměř hákovitě zahnuté, z vnější strany oblé, zevnitř ploché s podélnou prohlubní, zpočátku špinavě žluté, později tmavošedé s hrubým, zvrásněným povrchem.
Květy
bílé, nebo s růžovým nádechem; blizna světle fialová až bělavá, s pěti pýřitými bělavými laloky; nitky bělavé až růžové, prašníky oranžově žluté.
Plod
pohárkovitý, nevýrazně červenohnědý.
Semena
černá, bradavičnatá, 1-1,5 mm dlouhá.

 

Variety
Variabilita T.macrochele se projevuje zejména různou hustotou a tloušťkou trnů. Také velikost květů je mírně proměnlivá. Jedná se však o rozdíly, které naprosto nesmazávají typický charakter taxonu. Ch. Glass a R. Foster ve své revizi rodu Turbinicarpus (1977) hodnotí T.macrochele jako varietu druhu T.schmiedickeanus. S touto klasifikací nelze souhlasit, protože podstatně bližší vztahy lze nalézt k T.klinkerianus, T.schwarzii a T.polaskii; takto vymezený okruh má společný morfologický i geografický základ.

 

Výskyt
Původní údaj o výskytu byl velmi obecný - mexický stát San Luis Potosí. Ve skutečnosti se však T.macrochele vyskytuje na pomezí států San Luis Potosí a Nuevo Leon (zejména v okolí města Matehuala) na nízkých vápencových pahorcích.

 

Pěstování
Pěstování T.macrochele v kultuře je v rámci rodu jedno z nejjednodušších.
Mohutný řepovitý kořen je důležitým faktorem, ovlivňujícím způsob pěstování. Pravokořenná kultura vyžaduje určitou dávku trpělivosti, jen s její pomocí však docílíme přirozený vývoj a odpovídající habitus rostlin. Při zachování základních pravidel, platných pro pěstování prakticky všech turbinikarpusů, se rostliny T.macrochele odvděčí sériemi bílých květů po celé léto, jen obtížně se prodírajícími spletí trnů na temeni. Všechny turbinikarpusy lze označit za geofyty, které se v nepříznivých obdobích sucha zatahují pod úroveň terénu. Podle mých zkušeností není nevýhodné jim tuto možnost dopřát i v kulturních podmínkách. Výborně se osvědčují půdní směsi s vysokým obsahem perlitu. Tento substrát zajistí dokonalou propustnost a schopnost rychlého prosychání.

 

Poznámky
T.macrochele je jedním z nejdéle známých turbinikarpusů. Přesto není ve sbírkách zastoupen tak, jak by si pro svůj hezký vzhled zasloužil. Je to škoda, protože turbinikarpusům je třeba věnovat podstatně více pozornosti. Jedním z hlavních důvodů je skutečnost, že od roku 1983 je celý rod zařazen mezi kaktusy, jejich existence v přírodě je kriticky ohrožena (viz Appendix I Washingtonské dohody).

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5 : 2883, 1961
Říha J., Šedivý V., Aztekia, 7 : 14, 1984
Voldán M., Zpravodaj sekce mexikofilů 05, 1968

 

Autoři
Text: V. Šedivý.
Rostlinu ve vlastní sbírce fotografoval V. Jiránek.


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a pet