Název
ECHINOCEREUS POSELGERI Lem
 

Taxon
Echinocereus poselgeri Lemaire Cactaceas p. 57, 1868
Cereus tuberosus Poselger, Allg. Gartenz., 21 : 135, 1853
Cereus poselgeri (Lemaire) J.Coulter, Contrib. US Nat. Herb. 3 : 398, 1896
Wilcoxia poselgeri (Lem.) Britton et Rose, Contrib. US Nat. Herb. 12 : 434, 1909
Wilcoxia tuberosa Kreuzinger, Verzeichnis, 18, 1935
Wilcoxia tamaulipensis Werderm., Kakteenkunde, 8 : 86, 1938
Wilcoxia kroenleinii A.Cartier, Succulentes 2/2 : 2-3, 1980
Druh je pojmenován po německém sběrateli dr.G.Poselgerovi, který botanizoval v letech 1849-1852 na jihozápadě Spojených států a tento druh nalezl v přilehlém Mexiku.

 

Popis
Tělo
řídký keřík se štíhlým válcovitým tělem o tloušťce 10-20 mm, často šplhající vegetací do výšky 0,6-1,2 m. Bazální část je hnědavá, výrazně dřevnatá, apikální část tmavě modrozelená, rozvětvená; jako všechny druhy sekce Wilcoxia s podzemními hlízovitými kořeny, jejich délka může přesáhnout 100 mm a tloušťka až 50 mm. Žeber 8-10, nízkých a nenápadných, poněkud hrbolcovitých. Areoly os sebe vzdálené 2-4,5 mm, okrouhlé, zprvu vlnaté. Trny přitisklé, (s výjimkou mladých, na vrcholu vyrůstajících), jehlicovité; okrajových 8-16, o délce 2-4,5 mm, dolní a postranní trny v areole nejdelší, bělavé nebo šedé s tmavším vrcholem; jediný středový trn do 9 mm délky, směřuje k vrcholu, poněkud zploštělý, tmavohnědý až černý, na bázi světlejší.
Květy
nálevkovité, až 60 mm dlouhé a 70 mm široké, sladce vonné, vyrůstající při vrcholu; lůžko květní tmavozelené, pokryté trnitými areolami, z nichž vyrůstají až 20 mm dlouhé, tmavohnědé vlasovité chlupy, které často v době zralosti odpadávají; okvětní lístky ve dvou řadách, až 35 mm dlouhé, velmi proměnlivé v šířce, obkopinaté, na vrcholu zašpičatělé; vnější okvětní lístky jsou zevně hnědavé, vnitřní sytě růžové s tmavým středním proužkem a světlejším okrajem; nitky tyčinek asi 12 mm dlouhé, bílé, prašníky 2 mm dlouhé, žluté; čnělka 25 mm dlouhá, 1,3 mm silná, bílá; blizna svítivě zelená až tmavozelená, se 7-12 laloky o délce asi 9 mm.
Plod
vejčitý, lesklý a šťavnatý, asi 20 mm dlouhý a 10 mm široký, tmavozelený až hnědavý, nepraskající.
Semena
vejčitá, 1-1,5 mm dlouhá, bradavčitá, černá.

 

Variety
Echinocereus poselgeri je poměrně uniformním taxonem bez výraznější variability. Werdermannova Wilcoxia tamaulipensis, která se má odlišovat 5-10 středovými trny, je i na Backebergově vyobrazení (Die Cactaceae 4 : 2077, obr.1963 a 1964) zjevně jednotrnná a rostliny odpovídající popisu nebyly opětovně v přírodě nalezeny. Cartierova W.kroenleinii se zdá být zakrslejší horskou formou E.poselgeri bez výraznějších odlišovacích znaků.

 

Výskyt
Domovem tohoto druhu jsou polopouštní křovinaté formace na písčitých či hlinitokamenitých půdách jižního Texasu, východní Coahuily, severu Nuevo Leon a severního a jihozápadního Tamaulipasu, nejčastěji v nepatrných nadmořských výškách, pouze drobnější horské formy v Chihuahuašské poušti dosahují až 150 m nadmořské výšky.

 

Pěstování
Čerstvá semena tohoto druhu klíčí zhruba na 50 %, stárnutím po několik let klíčivost poněkud vzrůstá, čtyř až pětiletá semena klíčí zhruba na 80 %. Semenáče za teplého počasí snesou i značné přemokření. Ve své domovině téměř výhradně klíčí v době jarních či podzimních dešťů a v krátké době musí vytvořit dostatečné zásobní orgány, schopné přežít dobu sucha a vysokých teplot. V prvních letech nezřídka mladý výhon odumře a přežívá jen podzemní, zpočátku řepovitý kořen s kořenovým krčkem. Závlahu u dospělých rostlin je třeba provádět jen několikrát za vegetaci za teplého počasí, s předchozím dostatečným proschnutím substrátu. Složení substrátu není podstatné - hlavně musí být dostatečně propustný. Řízky koření snadno a rychle, stejně jako u ostatních druhů sekce Wilcoxia preferují vytvoření hlízovitých kořenů a teprve později nastane rychlejší vzrůst. Roubovanci kvetou ochotněji a bohatěji. Jako podnože můžeme použít Eriocereus jusbertii, Echinopsis hybr., Cereus peruvianus, Trichocereus pasacana, T.huascha, řadu druhů rodu Opuntia či Pereskiopsis. Metodika roubování je popsána u Echinocereus leucantha. Roubované rostliny ovšem dorůstají neúměrně větších rozměrů, a tak je tento způsob vhodný spíše k rychlejšímu namnožení s následným zpravokořeněním.

 

Poznámky
Z cesty po Mexiku popsal Poselger Cereus tuberosus, avšak toto jméno bylo již roku 1837 použito Pfeifferem pro jinou rostlinu. Lemaire roku 1868 přejmenoval tento druh po prvním nálezci. Původní jméno tuberosus vyjadřuje přítomnost hlíznatých zásobních kořenů (tuberosus = hlíznatý). E.poselgeri roste nejčastěji v hustém křovinatém buši a jak mohu z vlastního pozorování v přírodě potvrdit, je těžko k nalezení, pokud právě nekvete. Několik plodů, sebraných v Texasu (Duval Co., JH 823) bylo doslova zaplaceno roztrhanými šortkami a vlastní kůží. Semena, která byla v plodech vyvinuta do mléčné zralosti, v papírových sáčcích dozrála a následujícího jara klíčila zhruba z 50 %.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 4 : 2079, 1960
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 595, 1982
Cullmann W., Götz E. et Gröner G., The Encyclopedia of Cacti, p. 314, 1986
Earle W.H., Cacti of the Southwest, p. 62, 1984
Haage W., Kakteen von A bis Z, p. 741, 1986
Taylor N.P., The Genus Echinocereus, p. 137, 1985
Weniger D., Cacti of Texas, p. 80, 1984

 

Autoři
Text: J.Halda.
Foto: J.Halda.
Kresby: J.Haldové.
Vyobrazená rostlina pochází ze sbírky Jaroslava Krůty.


Diskuze:

Anonym (2014-01-09 13:50:19)

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a dve