Název
PYRRHOCACTUS PULCHELLUS Ritt.
 

Taxon
Pyrrhocactus pulchellus Ritter, Kakteen in Südamerika, 3 : 965, 1980
Neochilenia pulchella (Ritt.) Backeb. nom. illegit., Die Cactaceae, 6 : 3781, 1962
Pulchellus znamená v překladu - líbivý, krásný, spanilý.

 

Popis
Tělo
kulovité, později trochu protáhlé, až 70 mm v průměru, načervenale zelené až šedozelené, s krátkým, často velmi malým řepovitým kořenem, bez zúženého krčku. Žeber asi 12-17, asi 6-8 mm vysoká, tupá, v mládí hluboce rozdělená v hrboly, později s mělkými či poněkud hlubšími zářezy; hrbolky jsou dozadu prodlouženy v silné brady. Areoly na hrbolcích, málo vpadlé, s řídkou, bělavou plstí, 3-6 mm dlouhé, 2-5 mm široké, asi 4-7 mm od sebe vzdálené. Trny jehlovité, černé až bledě žluté, lokálně v barvách proměnlivé, všechny silně vzhůru ohnuté; okrajové trny 10-18 v areole, 15-30 mm dlouhé, ojediněle i delší, nejsilnější dole a po stranách, nejtenčí a nejkratší nahoře; středové trny 1-4, jen o málo silnější, stejně dlouhé či o něco delší, až 40 mm dlouhé.
Květy
vyrůstají na temeni, asi 30 mm dlouhé, kolem 25 mm v průměru, lůžko květní asi 5 mm v průměru, dole červené, nahoře olivově zelené s malými žlutanými šupinami a bílou hustou vlnou; trubka květní nálevkovitě pohárkovitá, 8 mm dlouhá, uvnitř směrem dolů žlutavá, nahoru růžová; tyčinky žlutavé, nejdelší s růžovým nádechem, 6-7 mm dlouhé; prašníky světle žluté; čnělka bledě purpurová, asi se 7 bliznovými laloky, vysoko převyšuje prašníky; okvětní lístky asi 15 mm dlouhé, 2,5 mm široké, vnitřní i vnější bílé, s purpurovým středním proužkem, který směrem ke špičce přechází do hnědé barvy.
Plod
světle červený, 15 mm široký, porostlý jako lůžko květní.
Semena
asi 0,8 mm dlouhá, 0,5 mm široká, trochu bradavičnatá, načervenalá, matná.

 

Variety
nejsou popsány variety ani formy nebo informace není dostupná

 

Výskyt
Typové naleziště je v Chile, jižně od Chaniaral. Výskyt druhu byl zjištěn i na sever od Cifuncho, až 25 km jižně od Barquito. Podle Ritterova pozorování se jedná o velice vzácně a ojediněle se vyskytující rostliny, kterým se daří na nejsušších místech hor, v sutích rozpadlé žuly. Nejblíže příbuzný je Pyrrhocactus neohankeanus, jehož areál rozšíření se napojuje na severu na areál P.pulchellus.

 

Pěstování
Obecně platí zásady shodné u všech pyrhokaktusů. V kultuře vyžadují hodně světla a vzduchu. Špatně snášejí vysoké letní teploty, zejména ve špatně větraném skleníku. Rostou nejlépe na podzim, kdy také nejlépe vytrňují. V zimě je nutné naprosté sucho, teploty kolem 10 stup. C. Semena poměrně dobře klíčí, klíčenci nesnášejí trvale zamokřený substrát.
Vyobrazenou rostlinu fotografoval ve vlastní sbírce autor textu Jaromír Baborák.

 

Poznámky
Fakt, že P.pulchellus je velmi variabilní druh, je dokumentován i ve vyobrazeních v dostupné literatuře. Lze tu sledovat značné rozdíly v otrnění, barvě epidermis i v barvě květů. Značně se liší i materiál ze sběrů v terénu. Ritterem sbírané rostliny (FR 520) mají barvu těla šedozelenou až načernale zelenou, Lau sbíral u Cifuncho rostliny s velmi tmavou epidermis (L 823) a naproti tomu rostliny, které sbíral při pobřeží u Chaniaral Kníže, jsou zelené (KK 604 - rostlina na obrázku).

 

Literatura
Baborák J., Kaktusy, 21 : 58-59, 1985
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 293, 1977
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 3 : 965, 1980

 

Autoři
Vyobrazenou rostlinu fotografoval ve vlastní sbírce autor textu Jaromír Baborák.


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a dve