Název
Echinofossulocactus arrigens (Lk.) Br. et R.
 

Taxon
Echinofossulocactus arrigens (Lk.) Br. et R. - The Cact, III, 114, (1922)
Echinocactus arrigens Lk., Allg. Gartenzg., 8, 161, (1840).
Brittonrosea arrigens (Lk.) Speg., Brev. Not. Cact., 11, (1923).
Stenocactus arrigens (Lk.) Berg., Kakteen, 248, (1929).
E. sphaerocephalus Mühlpfrdt.
E. allardtianus Dietr.
E. anfractuosus ensiferus Nob.
E. arrectus Otto
E. ensifer Schelle
E. ensiferus Lem
E. ensiferus pallidus H. Berol
E. xiphacanthus Miq.

 

Popis
Původní popis:
"Latinská diagnóza: Tělo kulovité nebo protáhle vejčité, temeno stlačené pokryté trny; žebra početná, velmi stlačená, zvlněná, areoly daleko od sebe vzdáleny, ve svislém směru jsou však blízké; trnů je 11 bělavých, v mládí s hnědavou špicí; 8 okrajových trnů je štětinatých, střední trny jsou 3, jeden rovný mečovitý, dva rozložené šídlovité. Naleziště Mexiko."
Německý komentář: Tělo téměř kulovité nebo kulatě obráceně vejčité, cca 3 - 4 palce v průměru, poněkud modrozelené, mnohožeberné, s poněkud zploštělým temenem, na jehož středu vyrůstají z natěsnaných areol početné vzpřímené trny. Žebra jsou velmi početná, poměrně hustě u sebe, velmi tence stlačená, zvlněná a sem a tam zahnutá, na mladých exemplářích téměř kadeřavá, na starších rostlinách poněkud více od sebe vzdálená, skoro ostrohranná, brázdy tupé. Areoly jsou natěsnané jen na temeni rostliny, na bocích jsou více od sebe vzdáleny tak, že na jednom žebru jsou asi 4 areoly, které jsou u starších rostlin l palec od sebe vzdáleny; všechny jsou pokryty vystupujícím malým chumáčkem bílé plsti. Z areol vystupuje 11 trnů (někdy o jeden nebo dva méně), které jsou ve stáří všechny bílé nebo bělavé a jen v mládí a pak také většinou jen největší střední trn jsou na špici hnědavé; z těchto trnů je 8 okrajových a 3 střední; okrajové trny jsou všechny štětinaté, dva směřují šikmo vzhůru, jsou nejjemnější a nejkratší, asi přes 3 čárky dlouhé, ostatních 6 je umístěno v dolní polovině areoly v polokruhu; dva jsou vodorovné a zbylé 4 směřují šikmo dolů, všechny jsou až půl palce dlouhé. Ze středních trnů je prostřední vztyčený, téměř 1,5 palce dlouhý, mečovitý, stlačený, většinou poněkud zahnutý, oba postranní jsou vodorovně odstávající, poměrně štíhle kulaté, přibližně dobrý palec dlouhé. Květy vystupují ze středu temene mezi zde se nacházejícími trny a jsou poměrně hojné; jsou půl palce dlouhé a trychtýřovité. Kalich je stříškovitý, okvětní lístky se od zdola nahoru zvětšují, spodní jsou asi půl čárky dlouhé, horní 2 - 3 čárky dlouhé, jsou podlouhle vejčité a poněkud špičaté; všechny mají bílý okraj kolem dokola, uprostřed jsou tmavě purpurově červené. Korunních lístků je 24, jsou kopinaté, trnovitě špičaté, bílé se širokým červeným středním proužkem, který se ztrácí v trnité špičce. Tyčinek je mnoho a jsou poloviční délky jako květy. Nitky jsou slabě růžovočervené. Čnělka je stejné délky jako jsou tyčinky, blizna je umístěna mezi tyčinkami. 6 - 7 laločná blizna je štíhle kulatá a světle žlutá."
Jedná se o velice variabilní druh se zřejmě nesprávně provedeným původním popisem. Již z roce 1850 hovoří Salm Dyck o nesprávně provedeném popisu ("diagnosin imperfecta") a udává 4 střední trny. Rostliny jak je známe dnes mají 3 nebo 4 střední trny, někdy se tento fakt objevuje u jedné a téže rostliny. Na mnohých formách a zvláště u mladých rostlin, chybí 2 horní okrajové trny, které je možné obecně pokládat za dodatečné. Proto jsou též rozpory v počtu středních trnů. Barva trnů, zejména co se týče starých rostlin od Schmolla, varíruje od žlutobílé, přes hnědou až k téměř černé barvě, špice je vždy tmavší. Většina má ve vzrůstu trny červené až rubínově červené. Květy jsou mnohdy bez bílého okraje a jsou celé růžovočervené až purpurově červené s tmavším středním proužkem.
Meyrán v roce 1972 přiřadil E. arrigens jako varietu k E. obvalatus s tímto popisem: "Centrální střední trn je 10 - 25 mm dlouhý, šídlovitý, zahnutý dolů. Okrajových trnů je 5 - 8 a někdy ještě 1 - 2 v horní části areoly. Květ je 25 - 35 mm dlouhý." Později - viz prameny - svůj názor změnil a pokládá E. arrigens za synonym pro E. dichroacanthus. Protože údaje o nalezištích pocházejí většinou od Meyrána, není je možné uvádět dotud, pokud nebude vysvětlena sama podstata problému.

 

Variety

 

Výskyt

 

Pěstování

 

Poznámky
Jedná se o vcelku dobře popsaný druh, který může existovat jak se 3, tak i se 4 středními trny různých barev, od téměř bílé, přes žlutohnědou, hnědou, černohnědou a téměř černou. Centrální střední trn se zpravidla ukazuje až u starších rostlin. Od E. dichroacanthus se liší ohebnějšími a méně mohutnými trny, tvarem a barvou květu. Vzhledem k malé odlišnosti od E. obvallatus, lze jej přiřadit k tomuto druhu jako jeho varietu.

 

Literatura

 

Autoři
převzato z knihy Jana Pechánka Rod Echinofossulocactus Lawrence


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a sest