Taxon
Echinofossulocactus anfractuosus (Mart.) Lawr. - Loudán Gard. Mag., 17, 317, (1841)
Echinocactus anfractuosus Mart., Pfeiffer: En. Cact., 63, (1837).
E. anfractuosus spinosior Lem.
E. anfractuosus orthogonus Monv.
Brittonrosea anfractuosa (Mart.) Speg., Brev. Not. Cact., 11, (1923).
Stenocactus anfractuosus (Mart.) Berg., Kakteen, 248, (1929).

Popis
Původní popis:
"Německá diagnóza: Podlouhlý, sloupovitý, tmavě zelený, mnohožeberný; brázdy velmi ostré; žebra papírovitě stlačená, zvlněná; areoly velmi vzdáleny od sebe, malé s bílou plstí; trny poněkud zkřivené, slámově žluté, na špici hnědé, okrajových je 7, poměrně tuhých, 3 horní jsou silnější, ve středu je 1 trn, větší hnědočervený. V Mnichovské botanické zahradě je rostlina 5 palců vysoká a 2,5 palce v průměru. Horní trny jsou víc jak l palec dlouhé, střední trn je l palec dlouhý."
Förster k danému popisu dodává: "Karwinski jej nalezl u Pachuca na tu a tam křovinatých loukách."
Tiegel a Oehme upřesňují naleziště na Hidalgo, Pachuca a Ixmiquil a upřesňují trny: "Trnů 8 - 10. Okrajových trnů je 7 - 9, tři horní jsou slámově žluté až hnědavé, prostřední z nich je široký a středem podélně brkovitý, až 2 cm dlouhý. Další pár je více rohovitě zakulacený, ne tak dlouhý, spodní jsou u základu stlačeny poněkud stranou, jsou sklovité a slabě zahnuté, 1 střední trn je přímý, velmi špičatý, štíhle kulatý, 2 cm dlouhý; žádný trn není kroužený napříč. Květy jsou pravděpodobně bílé s karmínově červeným středním proužkem."
Původní popis je nedostatečný a stejně tak i popisy dalších autorů umožňují různost výkladu. Tak kupř. H. Bravo uvádí, že střední trn je zploštělý, J. Meyrán naproti tomu udává plochý nebo kosodélnikovitého průřezu.
J. Meyrán prozkoumal podrobně 5 populací na různých nalezištích a podle jeho výzkumů můžeme popis doplnit takto:
"Rostliny kulovité nebo polokulovité, mají 8 - 12 (-15) cm v průměru, 34 - 46 žeber (u Cardonal) nebo 26 - 34 žeber (od Mixquiahuale u Tunititlán), se 2 - 4 (l - 3) areolami na žebru. Okrajových trnů je 5 - 9 a někdy ještě l - 2 dodatečné trny navíc v horní části areoly. Prostřední horní trn je 18 - 40 (9 - 30, 12 - 35) mm dlouhý, 1,5 - 3 mm široký, zploštělý, tlustý. Oba postranní horní trny jsou 15 - 40 (10 - 28) mm dlouhé, l - 2 mm široké, ploché nebo oválné. Spodní okrajové trny jsou jehlovité nebo šídlovité, rovné nebo zahnuté, bělavé nebo šedé, 6 - 13 mm dlouhé. l střední trn (vzácněji může na některých areolách i chybět) je 25 - 60 (17 - 30, 16 - 45) mm dlouhý, 1,5 - 3 mm široký, plochý nebo kosodélníkovitý, na temeni vztyčený. 3 horní trny a střední trn jsou bělavé nebo slámově žluté s hnědou nebo hnědočervenou špicí (někdy i celý trn). U jedné populace udává Meyrán, že tyto trny jsou ve vzrůstu červené a mají později černou špici. Květ je trychtýřovitý až zvonovitý, 22 - 32 (asi 30) mm dlouhý. Vnější okvětní lístky mají bílý okraj a hnědě purpurový široký střední proužek; vnitřní okvětní lístky jsou podobné a mají purpurový střední proužek."

Variety

Výskyt

Pěstování

Poznámky
Jedná se zřejmě o velice variabilní druh jak co délky, tak i tvaru a barvy trnů. Zde je třeba ještě podotknout, že mladé trny jsou žlutavě červené nebo celé červené s černou špicí. Proto za daný druh budeme považovat jen ty rostliny, které mají původ na těchto nalezištích: Pachuca a Ixmiquil Hidalgo, Baranca de Venados (mají jen 2 spodní okrajové (trny), sev. Cardonal, Santa Mónica, Tunititlán, El Zoquital u Meztitlan a kopec Risco.

Literatura

Autoři
převzato z knihy Jana Pechánka Rod Echinofossulocactus Lawrence