Název
Echinofossulocactus albatus (Dietr.) Br. et. R.
 

Taxon
Echinofossulocactus albatus (Dietr.) Br. et. R. - The Cact. III. 112, (1922)
Echinocactus albatus Dietr., Allg. Gartenztg., 14, 170, (1846)
Brittonrosea albata (Dietr.) Speg., Brev. Not. Cact., 11, (1923)
Stenocactus albatus Knuth, Kaktus-ABC, 354, (1935)

 

Popis
Původní popis:
"Latinská diagnóza: Kulovitý, modravý, temeno zploštělé, žebra početná, stlačená, zvlněná, trny bělavě žluté, ve dvou patrech, vnějších je 10 štětinovitých a malých, vnitřní jsou 4 velké, široké, mečovité, čtyři střední štíhle dlouhé. Naleziště Mexiko.
Německý komentář: "Tělo je kulovité, ale širší jak delší, velikosti malé dětské hlavy, modrozelené, se zploštělým temenem, v jehož středu jsou na natěsnaných areolách početné vztyčené trny. Mnoho žeber. Žebra jsou k sobě stlačená, ale ne tenká a listovitá, zvlněná, sem a tam zohýbaná, s tupými hranami, laločnatá a na obou stranách areol ještě poněkud tlustší. Areoly jsou poměrně prohloubené s troškou bí1é plsti. Z areol vystupuje 14 bělavěžlutých trnů ve dvou řadách; 10 trnů vnější řady je kruhovitě umístěno kolem areoly, jsou štíhle kulaté, štětinovité, nejsou delší jak ? palce, ale ne vždy jsou všechny, nýbrž často chybí jeden nebo 3 z nejhořejších; 4 trny z vnitřní řady jsou mnohem silnější, tmavěji zbarvené, ale různého tvaru; horní je největší a dosahuje na spodních areolách až 2 palců, na horních areolách je l - 1,5 palce dlouhý, široký, mečovitý, vzpřímený a rovný, vzácněji s nepatrně zahnutou špicí. Oba postranní horní trny jsou poloviční délky jak prostřední, většinou stejného vzrůstu, rovné a skoro vodorovné. Střední nebo centrální trn je přímý, kupředu čnící, štíhle kulatý a šídlovitý, jeden palec nebo o něco víc dlouhý, nezřídka chybí, zatím co 3 ostatní z této řady jsou vždy na místě. Květy vykvétají z temene, na jeho vrcholu, ve značném množství jsou hustě vedle sebe, bílé, sotva přes 8 - 9 čárek dlouhé a mají l palec v průměru, vnější okvětní lístky jsou stříškovitě rozmístěny, zvenčí jsou více méně zelené, na stranách ale většinou bílé; na celém polštáři vykvetlých květů však není nic vidět ze zeleného kalichu, ale celé temeno je pokryto bíle. Vnitřních okvětních lístků je 16, jsou čistě bílé, kopinaté, jemně zašpičatělé. Tyčinky jsou skoro tak dlouhé jako květy, s bílými nitkami a světle žlutými prašníky. Čnělka je o něco delší jak tyčinky, se sedmi malými čárkovitými, rozprostřenými, sírově žlutými bliznami. Jméno albatus, bíle oděný, jsem dal tomuto druhu proto, že téměř celé temeno je zakryto množstvím bílých květů."

 

Variety

 

Výskyt
Naleziště nebylo udáno.

 

Pěstování

 

Poznámky
Podrobně popsaný a nezaměnitelný druh, se 4 středními trny. Co se týče květů, dostávají tyto v našich podmínkách většinou jemně nažloutlý charakter, což je ještě zesíleno prosvítajícími zelenými středními proužky na vnějších okvětních lístcích. Rostliny u nás pěstované pocházejí od Schmolla, jinak tento druh nebyl do roku 1981 znovu nalezen. Rostliny nalezené p. Lauem a prodávané v semenech západními firmami kvetou údajně bíle s červeným středním proužkem. Viděl jsem barevné fotografie těchto nekvetoucích rostlin, které se nijak neliší od shora popsaného druhu. Semenáče jsou zcela stejné. Podle posledních zpráv byl bíle kvetoucí E. albatus v roce 1982 znovu nalezen u obce Jesus Maria. S. L. P., Mexiko a odpovídá údajně zcela původnímu popisu.

 

Literatura

 

Autoři
převzato z knihy Jana Pechánka Rod Echinofossulocactus Lawrence


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a deset