Název
TURBINICARPUS ×MOMBERGERI Říha
 

Taxon
Turbinicarpus laui × T. pseudopectinatus
Turbinicarpus mombergeri Říha, Kaktusy (Praha), 32: 54, 1996
Jméno tohoto přírodního hybrida bylo navrženo na počest německého kaktusáře a sběratele T. Mombergera, který tyto rostliny v Mexiku objevil.

 

Popis
Stonek jednotlivý, zprvu polokulovitý, ve vyšším věku kulovitý, asi 50 mm velký, žebra spirálovitá, rozpadlá do čtyřbokých hrbolců, asi 5 mm dlouhých a vysokých, pokožka šedozelená. Areoly eliptické, 2-3 mm dlouhé a 0,8-1 mm široké, v mládí zahalené do bílé vaty, později holé. Okrajové jehlovité trny v počtu 8-20, hřebenovitě uspořádané po obvodu areoly, zpět ke stonku zahnuté, asi až 4 mm dlouhé, sklovitě bělavé, v dospělosti horní 3-5 výrazně delší, nahoru směřující, tmavší a silnější; středové trny chybějí, vzácně se na starých jedincích objevují až 6 mm dlouhé, pak jsou silnější a tmavší než okrajové.
Květ
nálevkovitý, až 35 mm velký, okvětní lístky kopinaté, celokrajné, vnější nazelenalé s tmavším zelenavým středovým pruhem, vnitřní bělavé až růžově bělavé s tmavší růžovou bází a podélným středním proužkem; nitky tyčinek fialově růžové, blizna bělavá.
Plod
vřetenovitý až kulovitý, asi 5-6 mm velký, záhy vysýchá a podélně puká.
Semena
kulovitá až přilbovitá, asi 1 mm velká, testa bradavičnatá, matně černá.

 

Variety
Vzhledem k společnému výskytu s oběma mateřskými druhy - T. laui a T. pseudopectinatus, které jsou podle našich současných znalostí nepochybnými rodiči, nesou rostliny více či méně znaky, které je přibližují k jednomu či druhému rodiči. I v přírodě lze proto objevit různé intermediární (přechodné) formy.

 

Výskyt
Turbinicarpus×mombergeri obývá vápencové až vápencovo-sádrovcové pahorky v okolí osady Tepozan, blízko Cerritos, v mexickém státu San Luis Potosí, porostlé nízkými, řídkými, jalovcovo-dubovými lesy.až křovinatým matorálem. Roste řídce roztroušeně, případně v nepočetných skupinkách v černých humusovitých až minerálních půdách s příměsí sádrovce, v kapsách a štěrbinách podložní skály, mezi různými trávami a bylinami. Nadmořská výška naleziště se pohybuje asi mezi 1100-1200 m. Společně roste Ferocactus echidne var. victoriensis, Mammillaria dumetorum, M. prolifera, Ariocarpus retusus a oba rodiče, T. laui a T. pseudopectinatus.

 

Pěstování
Od doby objevení se do kultury mnoho rostlin nedostalo, a dnes je najdeme jen vzácně u několika specialistů. Rostliny u nás kvetou koncem zimy, často opakovaně i během léta, a tak není příliš obtížné získat semena, která dobře klíčí. Vypěstované nová generace nejsou příliš variabilní, přesto se mohou objevit jedinci s různě stavěným otrněním, které se "vracejí" ke svým rodičům. Existují však některé linie, dávající uniformní potomstvo, které se v dalších generacích neštěpí, a ty se snažíme udržet a rozmnožit v kultuře. Semenáče nejsou příliš choulostivé, přesto vzhledem k jejich nedostatku lze doporučit jejich roubování a teprve po získání dostatku semen pěstovat i pravokořenné rostliny. Dospívají ve velikosti okolo 1 cm, tj. ve věku 2-4 let. Zimujeme pokud možno na světle při teplotách okolo 10 °C. Při pravokořenném, pěstování volíme standardní substrát vhodný pro citlivější mexické kaktusy, tj. nejlépe minerální drťové materiály.
Na snímku pana Bäuera z Bautzenu (BRD) jsou rostliny z jeho vlastní sbírky.

 

Poznámky
Kaktus byl objeven skupinou kaktusářů hledajících T. laui. Na jediném kopci nalezli populaci několika desítek rostlin, které se od T. laui odlišovali. Kvetly již ve velikosti 1 cm a měly husté, bělošedé otrnění. Nedaleko od tohoto naleziště objevili další druh stejnojmenného rodu - T. pseudopectinatus. Od samého počátku jsme (a nejen my) zvažovali možnost, že zde v přírodě vznikl kříženec, který tu vytvořil poměrně malou populaci, ale schopnou samostatné existence.
Terénní výzkum provedený skupinou San Luis vedenou M. Sotomayorem v letech 200X#?-2004 dokumentoval výskyt hybridních populací na několika místech v okolí, většinou na vápencových a sádrovcových výchozech na šedavých popelovitých půdách o pH 8-9.
Začátkem devadesátých let dovezl G. Köhres několik jiných podobných rostlin a několik semen, které dostal od A. B. Laua. Pocházely z jiné lokality mezi Dr. Arroyo a Galeana (km 92), Nuevo León. Vypadaly podobně, měly však sytěji růžové květy. Stejné rostliny nalezli také italští kaktusáři. Semenáče se později dostaly mezi pěstitele a nakonec byl v italském časopise Piante Grasse popsán nový taxon Pelecyphora pulcherrima Sabatini (Piante Grasse, 11/1: 26, 1991). Toto jméno: je však neplatné (nom. inval., nom. provis.), bez latinského popisu a bez uvedení typu. Platné jméno publikovali později pro tytéž rostliny J. J. Halda a P. Panarotto, a to jako Turbinicarpus ×pulcherrimus Halda et Panarotto (Acta Mus. Richnov., sect. nat., 102: 159, 2003). Jedná se však o rostlinu odlišnou od T. ×mombergeri už proto, že rodiče Turbinicarpus ×pulcherrimus jsou jiní (T. pseudopectinatus subsp. jarmilae × T. klinkeianus). Na lokalitě mezi Dr. Arroyo a Galeana (km 92), bylo nalezeno jen několik rostlin a v nedalekém okolí roste T. pseudopectinatus a T. ("Rapicactus?) subterraneus s fialově červenými až krémově žlutavými květy. V posledních letech i přes usilovné hledání se nepodařilo na km 92, ani v okolí podobné rostliny najít. Je však možné, že se podaří objevit další populace jinde, protože areál rozšíření T. pseudopectinatus je rozlehlý a na více místech se blízko (sympatricky) vyskytují jiné druhy rodu Turbinicarpus. Také zbývá možnost pokusit se uměle vytvořit hybridy v kultuře a "zkonstruovat? oba taxony (T. ×mombergeri a T. ×pulcherrimus) znovu. P. Panarotto v Itálii nabízí ve svém kaktusovém zahradnictví několik desítek uměle vypěstovaných hybridů rodu Turbinicarpus a mnohé z nich představují zajímavé až podivné rostliny, některé velmi podobné T. ×mombergeri. Celkem 32 těchto kříženců vzniklých v zahradě P. Panarotta popsali J. J. Halda a P. Panarotto jako hybridní druhy (nothospecies) (Acta Mus. Richnov., ser. natur., 10: 160-169, 2003).
M. Zachar navrhuje pro naši rostlinu jméno T. cv. mombergeri, má však jistě na mysli již v kultuře prošlechtěnou linii (kultivar) do jisté míry uniformních rostlin. Rostliny vyskytující se v přírodě jsou však jednoznačně hybridního přírodního původu, kde vytvářejí samostatnou populaci hybridogenního taxonu jehož jméno je T. ×mombergeri Říha (T. laui × T. pseudopectinatus).

 

Literatura
Grupo San Luis, The genus Turbinicarpus in San Luis Potosí, p 82, 2004
Říha J., Turbinicarpus mombergeri, Kaktusblüte, p. 15-19, 1997
Zachar M., The genus Turbinicarpus, p. 112, 2004

 

Autoři
Na snímku pana Bäuera z Bautzenu (BRD) jsou rostliny z jeho vlastní sbírky.
Text Jan Říha.



návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a ctyri