Název
PARODIA SETIFERA Backeb. var. SETIFERA
 

Taxon
Parodia setifera Backeberg, Blätt. Kakt.-Forsch., p. 7, 1934
Parodia uebelmanniana Ritt., Kakteen in Südamerika, 2 : 425, 1980
¨
Setifer znamená nesoucí štětiny; Backeberg měl při pojmenování druhu zřejmě na mysli habitus rostliny s hustými štětinovitými okrajovými trny.

 

Popis
Tělo
v mládí nízce kulovité, až 80 mm široké, tmavozelené, ve stáří vysoké až 150 mm i více; temeno mírně vlnaté; asi 18 úzkých, 6 mm vysokých žeber, která nejsou rozpadlá do bradavek; areoly od sebe odděleny pouze mělkými zářezy, takže lze žebra snadno spočítat; areoly oválné, slabě bíle plstnaté, 6 mm od sebe vzdálené. Asi 20 bílých štětinovitých okrajových trnů, 5-8 mm dlouhých; středové trny 3-4, červenavé až černé, jehlovité, směrem k bázi většinou světlejší, 10-30 mm dlouhé; dolní je nejdelší s háčkovitou či lehce ohnutou špičkou, ostatní středové trny rovné; všechny trny tvoří zpočátku na temeni chocholku; nejsilnější trn později směřuje dolů.
Květy
35 mm široké i dlouhé, světle žluté; perikarpel 6 mm široký, žlutozelený, dole holý; v horní polovině růžové, asi 1 mm dlouhé šupiny, bílá vlna a několik krátkých světlých štětinek; květní trubka žlutá, s úzkými, asi 2 mm dlouhými růžovými šupinkami, hojnými bílými chlupy a tmavými štětinami; okvětní lístky zevnitř i zevně žluté, bez stop červené barvy, 4-5 mm široké; nitky žluté.
Plod
kulovitý, tenkostěnný, hnědozelený či červenohnědý.
Semena
asi 0,3 mm v průměru, středně hnědá, lesklá.

 

Variety
P.setifera
var. longihamata Werd. se od var.setifera liší zejména těmito znaky: okrajových trnů je 8-10, mají někdy hnědé špičky, jsou 4-12 mm, ale nejčastěji 10 mm dlouhé, postranní většinou nejdelší. Středový trn je pouze jeden, až 50 mm dlouhý, světle hnědý, na špici tmavý a výrazně háčkovitý. Okvětní lístky 2,5-3 mm široké, zlatožluté. Rostliny byly sbírány H.Blossfeldem v r.1936.
Blízká P.microsperma
var. macrancistra (K.Sch) Borg nemá žebra splývavá, ale důsledně rozdělená do spirálovitých bradavek; středové trny jsou rovněž dlouhé, ale zřetelně čtyři.
Bez latinské diagnózy a proto v té době již neplatně popsal Backeberg i dvě variety: P. setifera
var. nigricentra se smolně černými háčkovitými trny a
var. orthorhachis s úzkými, rovně probíhajícími žebry. Sám ovšem později projevil pochybnosti, zda jde skutečně o variety nebo o "pouhé formy".

 

Výskyt
P.setifera roste v údolí Rio Juramento poblíž Lumbrera. Backeberg uvedl původní naleziště velmi obecně jako :Salta (Sev. Argentina), 2600 m". V únoru 1959 nalezl Ritter u Lumbrera v Saltě rostliny, které označil holým jménem P.rubellihamata (FR 919). Přes firmu Winterové se dostaly i do našich sbírek. Protože Backeberg později použil tohoto jména při popisu jiné rostliny, nahradil Ritter své prvé holé jméno druhým - P.rufidihamata nom. nud. Rostlinu popsal až v r.1980 jako P.uebelmanniana Ritt.. Ušlo mu však, že jeho nález je totožný s klasickou rostlinou Backebergovou, jak ve shodě potvrzují současní znalci parodií: Brandt i Weskamp. U Lumbrera byly tyto rostliny nalezeny rovněž Borthem v r.1973 ve výšce 850 m (Borth 119), manžely Piltzovými v r.1978 (P153) a Herzogem v r.1986 (DH 134/A). Z těchto nálezů i z pohledu na mapu vyplývá, že Backebergem udávaná nadmořská výška (2600 m) je značně přehnaná.

 

Pěstování
Dospělá rostlina, stejně jako většina jiných odrostlejších parodií, nečiní v kultuře zvláštních obtíží. Nesnáze mohou být při výsevech - vyklíčené rostlinky přirůstají jen nepatrně a jsou citlivé vůči houbovým chorobám. Sterilita výsevu v prvních měsících, po přepikýrování dobrý fungicid do každé zálivky (Topsin, Fundazol, Benlate) a přisvětlování umělým světlem pomohou překlenout i tyto obtíže.

 

Poznámky
Rostlina byla původně popsána jako P.setifer, což lze nalézt ve starší literatuře. Protože se však druhové epiteton musí gramatickým rodem shodovat s rodovým jménem, byl pravopisný omyl Backebergem později opraven.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1595, 1959
Backeberg C., Knuth F. M., Kaktus-ABC, p. 272, 1935
Brandt F. H., Kakt. Orch.-Rundschau, 3 : 37, 1982
Buining A. F., Succulenta, 44 : 37, 1965
Cocker W. De, Cactus, Antwerpen, p. 72-76, 1969
Hummel U., Formenkreis Parodia setifera, rukopis, 1986
Köhler U., Kakt. und and. Sukk., 14 : 177, 1963
Werdermann E., Blüh. Kakt., tab. 144, 1938
Weskamp W., Kakt. und and. Sukk., 32 : 183-184, 1981

 

Autoři
Text: Miroslav Veverka.
Na snímku jsou rostliny ze sbírky autora fotografie, Karela Crkala.
Snímek semen (archív autor): Willy Verheulpen a Jean Lathouwers (Belgie).


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a sest