Název
THELOCACTUS RINCONENSIS (Pos.) Br. et R. subsp. PALOMAENSIS Pavlíček et Zatloukal
 

Taxon
Thelocactus rinconensis (Poselger) Britton et Rose subsp. palomaensis Pavlíček et Zatloukal, Kaktusy (Brno), 40: 11, 2004
Jméno dostal druh podle jména osady, kterou je nutné na místo nálezu do podhůří Sierra Paila projet - La Paloma, v mexickém státu Coahuila.

 

Popis
Stonek jednotlivý, ploše kulovitý, až 210 (-250) mm široký a 120 (-170) mm vysoký, epidermis tmavě zelená, na vrcholech bradavek nafialovělá, temeno pokryté nažloutlou vlnou.
Žeber 13, ve spirálách, rozdělená výraznými zářezy na jednotlivé hrbolce, hrbolce vzhůru vztyčeny, na spodní straně od areoly dolů opatřeny tupým kýlem, na horní straně bradavky s oválnou, asi 4 mm širokou a 7 mm dlouhou, poněkud dovnitř vmáčklou areolou se sporou, brzy mizející plstí. Trny vyrůstají jen z vně směřující poloviny areoly; středové většinou 2-4, výrazně delší a silnější než okrajové, až 80(-160) mm dlouhé, šídlovité, na průřezu okrouhlé, při bázi asi 2 mm silné, do kříže postavené, šikmo z areoly směřující, horní až 80 mm dlouhé, mladé trny s nafialovělým nádechem, příčně vroubkované; starší trny už na třetí či čtvrté areole od temene šednoucí, s vláknitě se odlupujícím povrchem; okrajových trnů nejčastěji 4-7, z toho ve spodní části areoly krátké až zcela zakrnělé, většinou 3, jen 2-5 mm dlouhé, sklovitě nažloutle zbarvené, další okrajové trny ve vnitřní části areoly, nahoru směřující, častěji 4, asi 10-40 mm dlouhé.
Květ
nálevkovitý, asi 50 mm široký a vysoký, květní trubka krátká; okvětní plátky temně purpurově zbarvené, kopinaté, početné, ve dvou i třech řadách uspořádané, vnější okvětní plátky temně purpurové se světlejšími okraji, vnitřní okvětní plátky světleji purpurově zbarvené, s tmavším středním proužkem; čnělka žlutá, asi 20 mm dlouhá, s 10 žlutými bliznovými laloky, které převyšují prašníky asi o 10 mm, tyčinky početné, žluté.
Plod
soudkovitý, zprvu masitý, ve zralosti tmavě fialový, porostlý šupinami, asi 10-12 mm široký; s tvrdým oplodím, ve zralosti při bázi praskající a od rostliny se oddělující.
Semeno
černé, hruškovité, s bradavčitou testou, asi 1,5 mm velké.

 

Variety
K druhu T. rinconensis byly připojeny následující subspecie:
a) subsp. nidulans - stojí nejblíže k subsp. palomaensis, liší se zřetelně zejména barvou květu, která je u tohoto poddruhu spíše bílá, nebo se slabým nádechem růžové; určitým znakem je i geografická oddělenost výskytu - roste na odvrácené straně hřebenů Sierra de le Paila.
b) subsp. phymatothelos - velmi snadno odlišitelný poddruh, zejména podle tvaru a propojení bradavek v žebra.
c) subsp. hintonii - od naší rostliny má areál výskytu velmi daleko, ve státu Nuevo Leon.
d) subsp. palomaensis
e) subsp. icamolensis - vyznačuje se zřetelně odlišným charakterem žeber i otrnění, stejně tak i bradavkami uspořádanými do 21 spirál (oproti 13 spirálám u subsp. palomaensis)..
f) subsp. freudenbergeri - zcela odlišný charakter květu i otrnění.
g) subsp. multicephalus - s velmi odlišným tvarem těla i otrnění, roste geograficky velmi vzálen, ve státě Nuevo Leon a San Luis Potosí
Vzhledem k tomu, že populace T. rinconensis od La Paloma se odlišuje od nejblíže příbuzného T. rinconensis subsp. nidulans především barvou květu, délkou otrnění (a to i s přihlédnutím ke značné proměnlivosti u subsp. nidulans) a výskytem mimo oblast výskytu subsp. nidulans (osa Sierra de la Paila - Saltillo) - tedy severovýchodně od centra tohoto areálu, pokládáme taxonomické zpracování na úrovni poddruhu za dostatečně odůvodněné. Italský specialista A. Mosco na své internetové stránce zahrnul jméno T. rinconensis subsp. palomaensis jako synonymum k T. rinconensis subsp. nidulans s odůvodněním, že se subsp. nidulans obývá stejný areál. Tento ukvapený návrh však vzešel od zeleného stolu, bez bližšího zkoumání v přírodě. Pokud se A. Mosco seznámí s rostlinami v době květu na lokalitě (pozorovaná doba kvetení je konec února, je ale pravděpodobné, že se kvetení v roce opakuje), a pokud provede další průzkumy v bližším i vzdálenějším okolí, pak zcela jistě svůj názor změní. Podle pravidel botanického kódu náš taxon splňuje všechny podmínky k tomu, aby si zasloužil samostatnou příčku na taxonomickém žebříčku uvnitř okruhu kolem Thelocactus rinconensis.

 

Výskyt
Osada Ejido la Paloma leží v jihovýchodní části mexického státu Coahuila, při silnici MEX 57, spojující města Saltillo a Monclova, zčásti kopírující východní stranu podhůří Sierra de la Paila. Zmíněné pohoří je známou klenotnicí mexické přírody, kaktusářům dobře známé díky výskytu mnoha druhů čeledi kaktusovitých, jako je například Thelocactus rinconenis subsp. nidulans, Ariocarpus fissuratus (lloydii), A. retusus, Astrophytum senile var. aureum, roste tu i vzácný vlasatý Echinocereus delaetii, a mnoha dalších taxonů.
Na nevysokých kopcích v podhůří východní strany Sierra de la Paila, několik kilometrů od osady La Paloma (holubice), na kamenitém temeni do hor stoupajícího hřbetu a zčásti i v mírné stráni, na vápencovém podkladu, žije malá populace několika desítek těchto zvláštních telokaktusů s purpurovým květem. Společně byl zjištěn výskyt hojného počtu Ariocarpus retusus s výrazně zašpičatělým a velmi často vzhůru zahnutým hrotem bradavky, tedy rostlin, které velmi dobře odpovídají představám o podobě Ariocarpus furfuraceus var. rostratus Berger, popsaném v roce 1929. Jeho populace jsou velmi početné, ale naprosto fascinující je tu četnost kristátních forem. A aby těchto zvláštností nebylo málo, vyskytují se tu i velni zvláštní robustní a navíc trsovité rostliny z rodu Epithelantha.

 

Pěstování
S pěstováním ještě nejsou zkušenosti, máme však důvod se domnívat, že se nebude nijak odlišovat od ostatních druhů z okruhu T. rinconensis. Lze doporučit volnou kulturu, na lokalitě je stálé větrno a také chladněji, než v rovinatém okolí. Roste na plném slunci, takže ani ve sbírce, s výjimkou období po přenesení na letní stanoviště, bychom neměli zbytečně stínit. Semena klíčí ochotně, zdá se však, že semenáčky jsou přece jen poněkud choulostivější, než semenáče příbuzných druhů.

 

Poznámky
Podobnou barvu květů by měl mít taxon osidlující uzavřené údolí v Grutas Garcia (T. rinconensis subsp. freudenbergeri), ale průzkum této lokality ukázal, že se jedná o diametrálně odlišný taxon s jiným uspořádáním otrnění i jiným tvarem květu. Další červenokvětý telokaktus je u Icamole, městečka od La Paloma vzdušnou čarou vzdáleném asi 70 km. Zjistili jsme, že jedinci, kteří zde rostou, mají mnohem vyšší počet spirál, do nichž jsou uspořádány hrbolce. Napočítali jsme jich standardně 21, oproti neměnným 13 u La Paloma. Jasné rozdíly jsou i v uspořádání trnů, květy jsme nepozorovali.
Taxon rostoucí u Icamole byl popsán Haldou a Kupčákem v roce 2000, jako T. rinconensis subsp. icamolensis. Pro porovnání jsme měli zájem studovat herbářovou položku v herbáři botanického ústavu v Průhonicích. Podle čísla herbářové položky uložené v PR jako typ, uvedené u popisu, jsme ale vzorek nenalezli. Zjistili jsme, že číslo typu uvedené u popisu je vymyšlené a v době publikování popisu vzorek v herbáři uložen nebyl. Typ byl uložen později, a bylo mu uděleno číslo PR 11630. Vzhledem k tomu, že jsme nikde v literatuře nenalezli validizování tohoto taxonu (informaci o dodatečném uložení herbářové položky), je třeba vážně pochybovat o platnosti popisu a tedy i jména. Je to škoda, neboť se zdá, že i tento taxon má dobré důvody k existenci.

 

Literatura
Anderson E. F., A revision of the genus Thelocactus Br. et R. (Cactaceae), Bradleya, 5: 49-76, 1987
Bravo-Hollis H. et Sánchez Mejorada H., Las Cactáceas de México, 2: 165-166, 1991
Glass Ch. et Foster R., The genus in the Chihuahuan Desert, Cact. Succ. J. US, 49: 213-220, 244-251, 1977
Haas R., Thelocactus rinconensis (Poselger) Br. et R. var. freudenbergeri Haas, Kakt. und and. Sukk, 43: 96-98, 1992
Halda J. J., Thelocactus rinconensis (Pos.) Br. et R. subsp. icamolensis J. J. Halda et P. Kupčák, Acta Mus. Richnov., ser. nat., 7: 75, 2000
Lüthy J., Thelocactus rinconensis subsp. hintonii J. Lüthy - eine neue Unterart aus Nuevo Leon, Kakt. und and. Sukk, 50: 37-40, 1997
Lüthy J., Ein sprossende Thelocactus rinconensis aus den südliche Nuevo Leon, Kakt. und and. Sukk, 50: 78-82, 1999
Mosco A. et Zanovello C., A phenetic analysis of the genus Thelocactus, Bradleya, 18: 45-70, 2000

 

Autoři
Text Pavel Pavlíček a Vladislav Zatloukal.
Foto na stanovišti u La Paloma Pavel Pavlíček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

1 (2015-03-03 11:10:55)
1
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a jedna