Název
THELOCACTUS CONOTHELOS (Regel et Klein) Backeb. et Knuth subsp. GARCIAE (Glass et M. Mendoza) Mosco et Zanovello
 

Taxon
Thelocactus conothelos (Regel et Klein) Backeberg et Knuth subsp. garciae (Glass et M. Mendoza) Mosco et Zanovello, Bradleya, 18: 63, 2000
Thelocactus garciae Glass et M. Mendosa, Guide to the identification of threatened cacti of Mexico, I: TH/GA, 1997
Torreycactus conothele (Regel et Klein) Doweld subsp. garciae (Glass et M. Mendoza) Doweld, Sukkulenty (Moskva), 3: 36, 2000
Taxon byl pojmenován na počest Juana Antonia Garcii Luny, jednoho z nálezců nového taxonu. J. A. Garcia byl spolupracovníkem Charlese Glasse v záchovné pěstitelské stanici CANTE v San Miguel Allende, v mexickém státě Guanajuato.

 

Popis
Stonek matně bledě zelenobronzové až purpurově červené barvy, 75 mm vysoký a 120 mm široký, jednotlivý, občas i málo trsovitý; žebra rozložena zcela do okrouhlých bradavek, uspořádaných v 8 a 13 spirálách, asi 15 mm vysokých, na bázi 15 mm širokých; trnitá část areoly nepatrně pod vrcholem bradavky, navazující květní část v úzké brázdě délky 3-4 mm na horní straně bradavky. Okrajové trny dvou typů, 7 silných jehlicovitých paprskovitě rozložených v dolní části areoly, 7 jemnějších, jehlicovitých až štětinovitých v horní části areoly; středové trny 4, nejspodnější až 60 (někdy až 70) mm dlouhý, při bázi asi 2 mm široký, šídlovitý, natažený kupředu a mírně dolů zahnutý, matně šedý s hnědavou špicí, postranní rozprostřené vzestupně, nejhořejší částečně odstávající, všechny tři 30-50 mm dlouhé.
Květ
(20-)30-40 mm široký, 30-35 mm dlouhý, květní trubka 7,5 mm široká; vnější okvětní lístky šupinaté, matně zelené s bělavými okraji a růžovými špicemi; vnitřní okvětní lístky 3,5-5,5 mm široké, průsvitné, lesklé, světle růžové s tmavě růžovým středním proužkem, rozšiřujícím se a tmavnoucím směrem k základu, vzácněji krémově bílé, ostré, celokrajné. Nitky bělavě žluté, 5-12 mm dlouhé, prašníky zářivě žluté, blizna živě žlutá, s růžovým zabarvením směrem ke svému základu i kořenu laloků, včetně 6-7 žlutých, 3 mm dlouhých laloků 25 mm dlouhá.
Plod
zpočátku polokulovitý, ve zralosti se prodlužující do 20 mm délky a 13 mm šířky, purpurově červený, při bázi šupinatý, šupiny žlutavé, trojúhelníkovité, malé, 2,5 mm dlouhé a 3 mm široké, 5 mm od sebe vzdálené, na špici a ve středu purpurově červené,, na okrajích a při bázi světlejší; plod puká při bázi okrouhlou štěrbinou.
Semena
nepravidelná, asi 2 mm dlouhá, 0,5 mm široká s černou bradavčitou testou se zúžením nad širokým hilem.

 

Variety
Taxon byl popsán původně jako samostatný druh s tím, že existuje vztah jak k okruhu T. conothelos, tak i k T. tulensis. Krátce poté byl přeřazen na úroveň poddruhu do okruhu T. conothelos. Toto zařazení (které bylo všeobecně akceptováno), bylo zdůvodněno podrobnou fenetickou analýzou a zhodnocením skrovných morfologických rozdílů mezi T. garciae a T. conothelos.
T. conothelos je tedy podle těchto posledních zkoumání členěn v širším pojetí takto:
T. conothelos (Regel et Klein) Backeb. et Knuth

 

Výskyt
Výskyt tohoto poddruhu je, stejně jako v případě subsp. aurantiacus a argenteus podle současných znalostí omezen pouze na malý areál, představující typovou lokalitu a její bezprostřední okolí. Za typovou lokalitu byl v původním popise označen dosti obecně okres Bustamante, Tamaulipas, Mexiko. Podle dnes všeobecně známých a publikovaných informací lze její umístění upřesnit do jižního okolí města Bustamante, podle kterého byla tato správní jednotka nazvána. Rostliny se vyskytují v nadmořské výšce 1400-1800 metrů spolu s dalšími kaktusy (Ferocactus echidne, Mammillaria candida) a jejich výskyt na lokalitě je relativně hojný.

 

Pěstování
Způsoby výsevu semen a pěstování od malých semenáčků až po dospělé rostliny nevybočuje ze zaběhlých schemat kultivace telokaktusů a nevyžaduje žádné zvláštní doporučení, rostliny prospívají na vlastních kořenech bez zvláštních problémů. V dospělosti jde o atraktivně otrněné kaktusy (stejně jako ostatní "konotelosy"), Květy se objevují časně zjara (podle popisu od prosince do února, ale v kultuře se kvetení opakuje i během letních měsíců. Standardní jsou i podmínky přezimování - teploty okolo 10 0C, s ohledem na ranou násadu poupat je vhodné světlé zimní stanoviště.

 

Poznámky
V původním popise se vyskytly jisté pochybnosti, zda T. garciae není dávným přírodním hybridem, odvozeným od T. conothelos a T. tulensis, které se ve stejném regionu nejen vyskytují, ale i překrývají. Na první pohled by se to mohlo skutečně zdát, protože stonek a otrnění prokazují sounáležitost s T. conothelos a stavba květu připomíná zase T. tulensis. Všechny další okolnosti však nasvědčují, že tomu tak není. Taxon jak v přírodě, tak i v kultuře vykazuje pozoruhodnou stálost vlastností.
Autoři popisu uvádějí, že rostliny byly objeveny v roce 1996. Ve skutečnosti jsou však známy v kultuře již od roku 1986, kdy je objevili, dovezli a do sbírek rozšířili manželé Lausserovi (Německo).
Publikace, ve které byl uveřejněn původní popis T. garciae není běžně dostupná. Autor tohoto textu se proto snažil uvést většinu detailů, uveřejněných v původní publikaci.

 

Literatura
Mosco A. et Zanovello C., Thelocactus, an introduction to the genus, Cactus & Co., 6: 144-171, 2002
Říha J., Rod/druh Thelocactus na kopci blízko Bustamante, Tamaulipas, Mexiko, Kaktusy, 38: 102-106, 2002
Říha J., Thelocactus conothelos subsp. garciae (Glass et Mendoza) Mosco et Zanovello, syn. Thelocactus garciae Glass et Mendoza, Kaktusy, 39: 106-109, 2003
Zatloukal V. et Šedivý V., Rod Thelocactus a jeho současný stav, část III., okruh Thelocactus conothelos (Regel et Klein) Backeberg et Knuth, Svět exotických rostlin, 4: 29-32, 2004

 

Autoři
Text Vladislav Šedivý.
Foto Pavel Pavlíček ve sbírce Pavla Heřtuse a na přírodním stanovišti u Bustamante.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a devet