Název
SULCOREBUTIA TIRAQUENSIS (Cárd.) Ritter var. LONGISETA (Cárd.) Donald
 

Taxon
Sulcorebutia tiraquensis (Cárdenas) Ritter var. longiseta (Cárdenas) Donald, Cact. and Succ. J. (US), 43: 39, 1971
Rebutia tiraquensis Cárd. var. longiseta Cárd., Cact. and Succ. J. (US), 42: 188, 1970
Sulcorebutia steinbachii (Werd.) Backeb. subvar. longiseta (Cárd.) Gertel, Inform.-brief Freundeskr. Echinops., 22: 26, 1996
Jméno variety je odvozeno od vzhledu otrnění, longisetus znamená dlouze štětinatý.

 

Popis
Stonek jednotlivý, jen vzácně odnožující, kulovitý, až 120 mm vysoký, sotva více široký, s málo vyvinutým řepovitým kořenem. Areoly oválné, až 6 mm dlouhé, 3 mm široké. Trnů 15-30, těžko rozlišitelné na okrajové a středové, tenké a pružné, štětinovité, ve stáří poněkud silnější a hrubší, nejdelší až 70 mm dlouhé, žluté, nahnědlé až hnědé.
Květy
vznikající z boku těla, 30-40 mm široké, světle fialově červené; okvětní plátky užší a početnější než u var. tiraquensis, vybíhající do delší špičky; nitky světle fialově červené, prašníky nažloutlé; čnělka převyšující tyčinky, bělavá blizna s 10 rameny nad úrovní nejvyšších prašníků, delšími než u var. tiraquensis.
Plod
kulovitý, až 5 mm široký, hnědozelený, pokrytý hnědými šupinami, ve zralosti vysychající a nepravidelně praskající.
Semena
téměř kulovitá, asi 1,2 mm dlouhá, hnědočerná, matná, hilum bazální, okrouhlé.

 

Variety
Sulcorebutia tiraquensis var. longiseta většinou znaků morfologie těla, květů, plodu i semen zůstává ve variačním rozsahu S. tiraquensis var. tiraquensis. Proti ní je to však poměrně jednotný, úzce vymezený taxon, charakterizovaný hlavně dlouhými a pružnými, štětinovitými trny, zbarvenými nejčastěji žlutohnědě. Proměnlivost populace je na velmi malém území rozšíření omezená, drobné rozdíly lze pozorovat pouze v délce a vybarvení trnů zejména s přibývajícím stářím rostlin, jinak jsou rostliny dosti jednotné ve vzhledu těla i květů. Zajímavá je informace (Augustin et al. 2000), že na typové lokalitě jsou promíseny rostliny s výraznými řepovitými kořeny a rostliny téměř bez řepy. Podobnou skutečnost můžeme pozorovat na některých lokalitách S. tiraquensis var. tiraquensis a zejména u S. polymorpha.
Kromě typového sběru Cárd. 6317 byly jako S. tiraquensis var. longiseta označeny i sběry Kr 693, HS 171, nověji pak ještě celá řada dalších (G 83, KA 30, BLMT 010.01, 215.00, JD 278, WF 62, WG 83, EH 8266, HE 330, RH 1146, EK 7136, FK 162, US 122, VZ 137).

 

Výskyt
U popisu variety bylo jako místo nálezu uvedeno: Bolívie, departament Cochabamba, provincie Arani, u cesty mezi Kayarani a Monte Puncu, 3200 m, září 1969, M. Cárdenas. Zde uvedená provincie je omyl, Kayarani (často uváděno také jako Kairani) leží již v provincii Carrasco, i když v hraniční oblasti. Populace var. longiseta se vyskytuje na velmi malém stanovišti u Rancho Zapata. Stejný údaj původu je umístěn u většiny výše uvedených sběrů s přiřazenou nadmořskou výškou nálezu 3200-3250 m. U sběrů KA, JD, Kr, HS bylo jako místo nálezu uvedeno Lopez Mendoza, 2880-3250 m, což by mělo být o 14 km východněji, tedy asi jiná populace. Tomu by mohly odpovídat i sběry BLMT s údajem západně od Monte Puncu, 3180 a 3300 m. Celkově se jedná o nevelké území u silnice z Cochabamba do Santa Cruz v údolí Rio Koari západně od Monte Puncu.

 

Pěstování
Požadavky na úspěšné pěstování se var. longiseta nijak neliší od ostatních variet S. tiraquensis. Roste dobře na vlastních kořenech, rostliny postupně vytvářejí pěkné jantarově zbarvené koule. S určitými problémy může být spojeno získání této variety, semena ani rostliny nejsou nabízené často. Situace by se ale s nabídkou nových sběrů mohla zlepšit.
Tak jako u většiny druhů rodu Sulcorebutia platí i zde obvyklé zásady pro úspěšné pěstování vysokohorských jihoamerických druhů - dobře propustný, mírně kyselý substrát, ve vegetaci nárazová zálivka až po předchozím vyschnutí substrátu a dostatek slunečního svitu a čerstvého vzduchu, zimování chladné, při teplotách kolem 10 oC, a zcela suché. Světlé stanoviště v době vegetačního klidu podporuje násadu květů, ale nejdůležitější je zabránit předčasnému probouzení rostlin. Rostliny dosahují květuschopnosti až v poněkud větším stáří a velikosti.
Poznámky autora fotografie:
Fotografovaná kulturní rostlina nese sběrové číslo HS 171 a vyznačuje se krásnými světle fialovými květy se štíhlou trubkou. Mladí jedinci mají otrnění jemné, teprve ve vyšším věku trny hrubnou a houstnou, takže rostliny mají typické vzezření zlatohnědě otrněných koulí.

 

Poznámky
Typová lokalita S. tiraquensis var. longiseta, uvedená v popisu M. Cárdenase, zůstávala po dlouhá léta po popisu neznámá. Spíše se na tuto varietu nahlíželo jako na vybranou položku z dosti proměnlivých populací S. tiraquensis var. tiraquensis, až původní lokalitu znovu nalezl W. Gertel se svými průvodci roku 1986. Podle jeho informací je však tato populace ohrožena genetickou erozí, neboť se na její území začíná z protilehlého horského hřebenu rozšiřovat tam rostoucí forma S. polymorpha, a vyskytuje se zde stále více vzájemných kříženců.

 

Literatura
Anderson E. F., The cactus family, p. 609-610, 2001
Augustin K., Gertel W. et Hentzschel G., Sulcorebutia, Kakteenzwerge der bolivianischen Anden, p. 146, 2000
Pilbeam J., Sulcorebutia and Weingartia, p. 87, 1985

 

Autoři
Fotografovaná kulturní rostlina nese sběrové číslo HS 171 a vyznačuje se krásnými světle fialovými květy se štíhlou trubkou. Mladí jedinci mají otrnění jemné, teprve ve vyšším věku trny hrubnou a houstnou, takže rostliny mají typické vzezření zlatohnědě otrněných koulí.
Populace v přírodě, na izolovaném ostrově uprostřed řeky v těsné blízkosti Lopez Mendoza, je zachovalá a přesto, že se nachází v těsné blízkosti rychle se rozvíjejícího lidského sídla, není ohrožena zánikem. Je tvořena převážně menšími a mladými rostlinami, které rostou ve skalních puklinách ve slabé vrstvě velmi humózní půdy, ve společenství mechů, lišejníků a hustých porostů bromélií . Oproti kulturním rostlinám mají ty na stanovišti u Lopez Mendoza mnohem silnější trny, což je ovšem jev charakteristický pro celý okruh Sulcorebutia tiraquensis v jeho přirozených podmínkách.
Text Otakar Šída.
Foto Václav Šeda ve vlastní sbírce.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a pet