Název
REBUTIA PAUCIAREOLATA Ritter
 

Taxon
Rebutia pauciareolata Ritter, Kakt. und and. Sukk., 28: 77, 1977
Druh byl pojmenován podle svých charakteristických areol, pauciareolatus znamená s malými areolami nebo s také s málo početnými areolami, a tohoto druhu se týká obojí.

 

Popis
Stonek jednotlivý, 10-12 mm široký, jen málo protáhlý, s krátkým kuželovitým řepovitým kořenem, v kultuře i trsovitý, až 25 mm široký; pokožka lesklá, olivově zelená, při vyšším oslunění s fialovým nádechem. Žeber 10-13, přímá nebo mírně spirálovitá, hluboko rozložená do podlouhlých, 2-3 mm vysokých hrbolků; areoly úzké, 1 mm dlouhé, téměř holé, asi 5 mm navzájem vzdálené. Trny jen okrajové, 4-8, tenké, nahnědlé až hnědé, se světlejší bází, šednoucí, 2-4 mm dlouhé, paprskovitě rozložené a ohnuté k tělu.
Květy
postranní, vyrůstající v dolní části rostliny, 30-45 mm dlouhé, široce nálevkovitě otevřené; květní lůžko kulovité, 3-5 mm široké, načervenalé až červenohnědé, s bělavými až zelenými, 0,5-1,5 mm dlouhými šupinami, bílou vlnou a někdy 1 bělavou vlasovou štětinou na areole; trubka v dolní části (3-10 mm) srostlá s čnělkou, nad tím nálevkovitá, 7-8 mm dlouhá, nahoře 5-10 mm široká, uvnitř světle karmínová, vně nazelenalá až červenohnědá, pokrytá jako květní lůžko; okvětní lístky 13-15 mm dlouhé, 4-7 mm široké, kopisťovité, nahoře zaokrouhlené, tmavě fialově červené, vnější purpurové s nazelenalým středním proužkem; nitky fialově červené, 8-12 mm dlouhé, rovnoměrně nasazené, prašníky malé, okrouhlé, bledě žluté; čnělka světle zelená, s 5-8 zelenožlutými až světle žlutými, 2-3 mm dlouhými rameny blizny ve výšce nejvyšších prašníků.
Plod
kulovitý, asi 6 mm široký, s bílou vlnou a vlasovými štětinami.
Semena
černohnědá, 1,0 × 0,8 mm velká, velmi jemně hrbolatá.

 

Variety
Variety ani formy nebyly popsány, jako R. pauciareolata byl označen jen typový sběr FR 1121, jinak tento druh dosud asi nebyl znovu sbírán. Rostliny s tímto označením jsou velmi jednotné a charakteristické, snad jen sytost fialové ve vybarvení okvětních plátků do určité míry kolísá.

 

Výskyt
Jako místo typového sběru R. pauciareolata bylo F. Ritterem uvedeno San Antonio (Bolívie, departament Tarija, provincie Mendez), s doplňujícím údajem velmi vysoké horské polohy. Na společném nalezišti s R. brunneoradicata bylo podle něho možno vzácně nalézt i vzájemné přírodní křížence těchto dvou druhů.

 

Pěstování
Rebutia pauciareolata je pěstitelsky velmi zajímavý druh, pravidelně vytvářené květy tohoto druhu jsou vzhledem k velikosti těla značně veliké a mají pro rod Rebutia neobvyklou barvu, kterou je mnohem častěji možné pozorovat u jiného rodu kaktusů z těchto oblastí, u rodu Sulcorebutia. Rozmnožování ze semen je ale ztíženo jejich omezenou tvorbou, rostliny se zdají být jen omezeně samosprašné, bez opylení pylem z jiné rostliny se semena vytvářejí spíš výjimečně. Rovněž vegetativní množení tohoto druhu není příliš jednoduché, pravokořenné rostliny podle mých zkušeností na rozdíl od údajů, které uvedl Mosti, ani v kultuře dlouho neodnožují. Jinak pro úspěšné pěstování tohoto druhu platí obdobné požadavky jako u většiny miniaturních druhů rodu Rebutia - dostatek světla a čerstvého vzduchu spolu s nárazovou zálivkou až po vyschnutí substrátu v době vegetace a úplné sucho a teploty pod 10 oC v období zimního klidu. Opatrnost je nutná také v době vrcholících letních veder, kdy vysokohorské druhy zastavují růst, tehdy se také zvyšuje nebezpečí hniloby kořenů.
Poznámky autora snímku:
Fotografované rostliny byly vypěstovány ze semen, označených sběrovým číslem FR 1121. Vykazují všechny charakteristické znaky popsaného druhu a mají naprosto jednotný vzhled. Autor fotografie opakovaně navštívil horské terény v okolí San Antonio, Iscayachi a pohoří Reserva Biológica Cordillera de Sama, které svým podnebím a drsnými podmínkami připomínají v mnohém Altiplano. Právě z těchto míst byla v minulosti popsána celá řada druhů sekce Digitorebutia, z nichž mnohé se nepodařilo v přírodě znovu objevit. Podobně tomu bylo i v tomto případě. Nález nekvetoucích rostlin, zejména v zimním období, je dílem velké náhody a štěstí, protože divoké rostliny jsou ještě drobnější, než tvrdě pěstované rostliny v kultuře.

 

Poznámky
Se stejným místem nálezu jako R. pauciareolata bylo uvedeno i několik dalších sběrů rodu Rebutia, jmenovitě R. mixticolor, R. paucicostata, R. brunneoradicata, R. colorea a R. mamillosa var. australis. Z nich R. colorea má podobně fialově červeně zbarvené květy. Je určitě docela zajímavá skutečnost, že jediné dva dosud známé taxony sekce Digitorebutia s fialově červenými květy, pro rod Rebutia dosti neobvyklými, pocházejí ze stejného místa.
Ve své práci S. Mosti přiřazuje k R. pauciareolata také Rauschův sběr WR 295, který byl nejčastěji označován jako R. violascens nebo R. haagei var. violascens, W. Rauschem také jako Lobivia haagei var. violascens. Toto přiřazení je ale pro řadu odlišných znaků problematické. V této souvislosti je zajímavá i skutečnost, že v mnoha našich sbírkách se vyskytují rostliny, označené jako R. violascens, často dokonce i s přiřazeným sběrovým číslem FR 352, které ale jednoznačně odpovídají R. pauciareolata. Tato záměna se opakovaně vyskytovala i v nabídkách semen.
R. pauciareolata tvarem svých květů, ale i celkovým charakterem těla, žeber a otrnění ukazuje určité vazby k R. atrovirens, její spojení s R. pygmaea v CITES Cact. Checklist (1992) se zdá být málo opodstatněné.

 

Literatura
Anderson E. F., The cactus family, p. 607-608, 2001
Mosti S., Digitorebutia Buining & Donald (2), Cactus & Co., 4: 48, 2000
Pilbeam J., Rebutia, p. 67, 1997
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2: 604, 1980

 

Autoři
Fotografované rostliny byly vypěstovány ze semen, označených sběrovým číslem FR 1121. Vykazují všechny charakteristické znaky popsaného druhu a mají naprosto jednotný vzhled. Autor fotografie opakovaně navštívil horské terény v okolí San Antonio, Iscayachi a pohoří Reserva Biológica Cordillera de Sama, které svým podnebím a drsnými podmínkami připomínají v mnohém Altiplano. Právě z těchto míst byla v minulosti popsána celá řada druhů sekce Digitorebutia, z nichž mnohé se nepodařilo v přírodě znovu objevit. Podobně tomu bylo i v tomto případě. Nález nekvetoucích rostlin, zejména v zimním období, je dílem velké náhody a štěstí, protože divoké rostliny jsou ještě drobnější, než tvrdě pěstované rostliny v kultuře.
Text Otakar Šída.
Foto a sbírka Václav Šeda.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Urbánek (2009-04-10 23:22:53)
Ve sbírce mám několik rostlin vysetých ze semen velmi fundovaných specialistů a rostliny, které pocházejí ze semen z rostlin od pana Hlineckého. Rostliny byly všechny značeny jako violascens, violascens FR 352 a violascens WR 295, ale jsou identické s R. pauciareolata.
Anonym (2012-09-07 13:57:30)

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a ctyri