Název
REBUTIA MINOR (Rausch) Mosti
 

Taxon
Rebutia minor (Rausch) Mosti, Digitorebutia Buining & Donald (2), Cactus & Co., 4: 42, 2000
Rebutia diersiana Rausch var. minor Rausch, Succulenta, 58: 258, 1979
Lobivia pygmaea (R. E. Fries) Backeb. var. minor (Rausch) Rausch, Lobivia 85, p. 116, 1987
Druh dostal své jméno podle velikosti stonků, minor znamená menší, což se v prvotním popisu týkalo rozdílů mezi varietami R. diersiana.

 

Popis
Stonky jednotlivé až mírně odnožující, v kultuře až trsovité, kuželovité až válcovité, 10-15 mm široké, 20-50 mm vysoké; pokožka zelená, dosti tmavá, na bázi hrbolků často s fialovým nádechem. Žeber 9-10, přímá až šikmá, podélné brázdy mělké, dosti široké, hrbolky sotva zřetelné; areoly malé, oválné, asi 1 mm dlouhé, pokryté bílou až hnědou, později šedou vlnou. Okrajových trnů 9-11, dlouhé asi 2 mm, přilehlé, hřebenovitě postavené, nažloutle bílé s načervenale hnědou bází; středový trn obvykle chybí, vzácně 1, dlouhý asi 1 mm, načervenale hnědý.
Květy
postranní, asi 25 mm dlouhé a až 45 mm široké; květní lůžko nazelenalé, s nečetnými, úzkými, tmavě zelenými šupinami, bílou vlnou a štětinami; květní trubka krátká, pokrytá stejně jako květní lůžko; okvětní lístky zaokrouhlené, vnější uvnitř bledě oranžově žluté, s nafialovělou špičkou, vně nažloutle bílé s fialovým středním proužkem; vnitřní okvětní lístky oranžově žluté, s krátkou světlou bází; jícen bílý; nitky bělavé; čnělka světle zelená, blizna se 7-8 dosti dlouhými rameny, světle žlutá.
K plodu a semenům
nejsou v literatuře podrobnější údaje k dispozici, květy jsou pravděpodobně cizosprašné.

 

Variety
Variety ani formy nebyly popsány, druhu se zřejmě týká jediný sběr, WR 630, podle kterého byl popsán, původně jako varieta k R. diersiana. Úzce ohraničenému výskytu a asi i omezenému zdroji původu tohoto taxonu odpovídá poměrně jednotný vzhled rostlin, které se vyskytují ve sbírkách jako R. minor nebo častěji jako R. diersiana var. minor případně R. pygmaea var. minor nebo Lobivia pygmaea var. minor.

 

Výskyt
Rebutia minor pochází z Bolívie, od Yuquina (departament Chuquisaca, provincie Sud Cinti, u Culpima), ze stejné oblasti jako R. diersiana, ale z poněkud vyšší nadmořské výšky.

 

Pěstování
Rebutia minor se v našich sbírkách vyskytuje jen zřídka, a to se snad ještě více týká nabídek semen, což by mohlo být i důsledkem údajné cizosprašnosti tohoto taxonu. Vegetativní rozmnožování z odnoží v kultuře běžně vytvářených je možné, ale růst pravokořenných rostlin je pomalý, roubování naproti tomu vede k dosti výrazné změně vzhledu. Skutečností však zůstává, že malé, tmavě zbarvené stonky, což je ještě zdůrazněno hnědou areolovou plstí a červenohnědými bázemi trnů, a kontrast tvořící poměrně velké, sytě žluté květy se světlým jícnem představují mezi rebuciemi velmi výrazný zjev a zajímavou odchylku.

 

Poznámky
Rebutia minor vytváří nejmenší stonky z celého širšího příbuzenstva R. pygmaea. Ve vzhledu těla a otrnění připomíná spíše některé taxony z příbuzensky vzdáleného okruhu kolem R. einsteinii - R. gonjianii a novou R. fischeriana.
R. minor byla původně popsána jako varieta R. diersiana, ale řada dostupných informací hovoří proti takovému zařazení. Výskyt obou těchto taxonů v navazujících územích, kde nejsou žádné přechody uváděny, hovoří spíše pro hodnocení na úrovni samostatných druhů, jak to ve své práci zdůvodnil S. Mosti. Rozdíly v morfologii stonku i květu jsou zřetelné. Navíc zde zůstává otevřená otázka cizosprašnosti květů.
Poznámky autora snímku:
Fotografovanou rostlinu jsem dostal jako malý semenáč od zesnulého specialisty A.Hlineckého z Brna pod označením WR 630. Je to skutečná miniatura, která je  charakteristická svým tmavým tělem a sytě žlutými květy.  Podle mých pozorování během  20 let pěstování tyto rostliny vytvářejí semena po samoopylení velmi sporadicky. Drobná hnědočerná semena o velikosti kolem 1 mm klíčí, na rozdíl od jiných rebutií, málo a nevypočitatelně. Semenáče rostou velmi pomalu.

 

Literatura
Pilbeam J., Rebutia, p. 81, 1997
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2: 625, 1980

 

Autoři
Text Otakar Šída.
Fotografii ve vlastní sbírce pořídil Václav Šeda.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a dve