Název
PARODIA SANGUINIFLORA Frič ex Backeb.
 

Taxon
Parodia sanguiniflora Frič ex Backeberg, Blätt. Kakt.-Forsch., p. 12, 1934
Parodia haemantha Y. Ito, Cacti - Cultivation and Information 1954
Parodia rubriflora Backeb., Descriptiones cactacearum, 3 : 12, 1963
Parodia aureispina Backeb. var.rubriflora (backeb.) Brandt, Kakt. und and. Sukk., 20 : 166-167, 1969
Parodia aureiflora Backeb. var.australis Brandt, Kakt. und and. Sukk., 20 : 167, 1969
Parodia microsperma (Weber) Speg. var.rubriflora (Backeb.) Weks., Kakt. und and. Sukk., 24 : 127, 1973
Parodia microsperma (Weber) Speg. var.rigidissima Frič et Brandt, Kakt. Orch.-Rundschau, 1 : 68, 1976
Parodia mutabilis Backeb. var.sanguiniflora (Frič ex Backeb.) Brandt, Frankfurten Kakt.-Freund, 5 : 5-6, 1978
Parodia aureispina Backeb. var.rubriantha Brandt, Kakt. Orch.-Rundschau, 7 : 77, 1982
Název pochází od Friče a zdůrazňuje velké krvavé květy tohoto Fričova objevu.

 

Popis
Tělo
kulovité, dobrovolně neobrážející, 70-80 mm v průměru, téměř celé zahalené v trny; bradavky jsou uspořádány asi do 20 silně spirálovitě stočených řad; areoly zpočátku krátce vločkovitě vlnaté, 5-6 mm od sebe vzdálené. Okrajové trny bílé, štětinovité, téměř přilehlé, hřebenovitě uspořádané a navzájem propletené; 6-8 mm dlouhé, v počtu 15-20; středové trny čtyři, uspořádané do kříže, červenohnědé, horní nejkratší, dolní trn nejdelší, až 20 mm i více, háčkovitě ohnutý.
Květy
se objevují ve větším počtu současně, jsou asi 40 mm široké; perikapel 5-6 mm v průměru, světle zelený a v dolní části holý; květní trubka nálevkovitá, dole olivová, výše červená, pokrytá malými úzkými šupinami s dosti hustými bílými chlupy a dole světlými, nahoře až černými, 7 mm dlouhými štětinami; okvětní lístky asi 3-4 mm široké, krvavé, často s karmínovým leskem; nitky nahoře často karmínové, dole ohnivě oranžové až světle žluté.
Plod
blanitý.
Semeno
hladké, lesklé, tmavě hnědé, 0,4 mm v průměru.

 

Variety
Je to velice variabilní druh, čemuž nasvědčuje i bohatá synonymika. Mladé rostliny mívají většinou čtyři středové trny do kříže; s přibývajícím stářím však počet těchto trnů roste. Na téže rostlině můžeme později najít areoly se čtyřmi středovými trny, ale také se šesti i osmi takovými trny. Stejně je tomu s velikostí a barvou květu (změn ve velikosti květu během kvetení si povšiml již Frič). Tatáž rostlina nám za jiných meteorologických a vegetačních podmínek změní barvu rumělkově do červené, jiná do fialově karmínové. Příště se mohou vrátit k převládající krvavé červeni; jindy tak učiní až v další generaci - a mohou být celý život v barvě květu stálé, aby daly život opět rozmanitému potomstvu. Divoké rostliny, které přivezli manželé Piltzovi (P 158) z původního Fričova naleziště, vykvetly Weskampovi prvým rokem v nejrůznějších barevných odstínech: červenooranžově, karmínově, purpurově a oranžově červeně s šeříkově růžovým středovým proužkem. V dalším roce byly všechny květy červené. Přes tuto proměnlivost, nebo spíše právě proto, nemá sanguiniflora platné variety. P.sanguiniflora
var.violacea (Frič) Borg nom. illeg. nebyla popsána a jde o nestabilní výběr ze širší populace. P.sanguiniflora
var.comata Ritt. je dnes považována za totožnou s P.tafiensis Backeb., která je také nejbližší diskutovanému druhu. Liší se hlavně počtem okrajových trnů, které odstávají a rostliny se jeví jako řidší. Vyskytuje se také na prostorově odděleném stanovišti - roste u Tafi, o 1000 až 2000 m výše než P.sanguiniflora.

 

Výskyt
P.sanguiniflora roste bezprostředně při staré historické silnici mezi Tucumán a Catamarca v severní Argentině a nemůže proto ujít pozornosti žádného sběratele. Prvý ji nalezl A.V.Frič v r.1928. Označil ji jako Microspermia sanguiniflora a jako místo nálezu uvedl totoral. Kromě již zmíněné Microspermia (Parodia) sanguiniflora var.violacea sbíral též nepopsanou M.rubriflora a M.sanguinea. U poslední uvedl naleziště La Cocha; toto místo leží asi 35 km od Cuesta de Totoral. Na zmíněné silnici také Fechser nalezl rostlinu, kterou Backeberg popsal v r.1963 (opět s použitím starého Fričova jména) jako P.rubriflora. Ritter označuje nález sanginiflory číslem FR 931, ale naleziště uvádí jen obecně: Catamarca. Manželé Piltzovi objevili své rubriflory (P 158) v r.1978 v Cuesto de Totoral (1100 m) severně od La Merced, tedy na místě, které udává Frič pro svou sanguinifloru. Rovněž mezi importy D.Muhrové, dodávanými pod čísly a písmenem B, můžeme objevit sanguiniflory.

 

Pěstování
Jde o překrásný klasický druh, který lze doporučit každému kaktusáři, začátečníky nevyjímaje. Pro bohaté kytice krvavě rudých květů patří P.sanguiniflora k nejoblíbenějším kaktusům vůbec. Jestliže ji nepřeléváme a v zimě ji dopřejeme odpočinek v chladu a suchu, přežije každou péči.

 

Poznámky
Informace není k dispozici.

 

Literatura
Arkel (van) K.P., Succulenta, 42 : 10, 1963
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1591-1592, 1959
Backeberg C., Knuth F., M., Kaktus-ABC, p. 271, 1935
Borg J., p. 328, 1937
Crkal K., Lovec kaktusů, p. spec. 224, 234, 260, 1983
Frič A.V., Kaktusář, 3 : 101-102, 1932
Herbel D., Kakt. und and. Sukk., 37 : fig. 29, 1986
Hummel U., osobní korespondence, 1986
Jelínek J., Kaktusy 67, 3 : 11-13, 1967
Kreuzinger K., Verzeichnis südamerikanischer und anderer Sukkulenten, p. 22-25, 1935
Putnam E., Nat. Cact. Succ. J., 36 : 3, 1981
Ritter Fr., Kakteen in Südamerika, 2 : 428-430, 1980
Werdermann E., Blühende Kakteen, tab. 146, 1938
Weskamp W., Kakt. und and. Sukk., 32 : 100-101, 1981

 

Autoři
Text: Miroslav Veverka.
Foto: Karel Crkal pořídil snímek ve vlastní sbírce.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a sest