Název
REBUTIA HUASIENSIS Rausch
 

Taxon
Rebutia huasiensis Rausch, Kakt. und and. Sukk., 28: 25, 1977
Lobivia atrovirens Backeb. var. huasiensis (Rausch) Rausch, Lobivia 85, p. 13, 1987
Druh byl pojmenován podle místa výskytu v blízkosti Inca Huasi.

 

Popis
Stonek podle prvotního popisu jednotlivý, v kultuře odnožující až trsovitý, ale se zachovaným hlavním stonkem, kulovitý, až 25-30 mm vysoký, 20-25 mm široký, se řepovitým kořenem; pokožka tmavě šedozelená bez fialového tónu. Žeber 13-15, šikmo probíhající, oddělená mělkými brázdami, rozložená do okrouhlých, asi 4 mm dlouhých a širokých hrbolků; areoly oválné, 2 mm dlouhé, bíle plstnaté. Okrajových trnů 7-9, paprskovité a přilehlé, 3-5 mm dlouhé, tenké se zesílenou bází, hnědé s tmavší špičkou, později šedé; vzácně 1 středový trn, dlouhý až 12 mm, tmavě hnědý se světlejší cibulovitou bází, pružný.
Květy
vznikající z boku těla, 30-40 mm dlouhé, 35-45 mm široké; květní lůžko zelené se zelenými šupinami, bílými vlasy a štětinami; květní trubka pokrytá stejně jako lůžko, uvnitř béžová; vnější okvětní lístky kopinaté, narůžověle bílé se zeleným středním proužkem, uvnitř červené až nazelenale bílé; vnitřní okvětní lístky kopisťovité, široké, zaokrouhlené, červené; nitky růžové, nahoře bělavé; čnělka světle zelená, na polovině délky srostlá s květní trubkou, blizna se 6-8 rameny nazelenalá.
Plod
kulovitý, 6 mm široký, červenohnědý se zelenými šupinami, dužina plodu lila růžová.
Semena
asi 1,1 × 1 mm velká, testa černá, pokrytá zbytky blanky arilu, buňky
testy jen málo zřetelné.

 

Variety
Variety ani formy nebyly popsány, druh je známý jen z velmi malého areálu, tomu odpovídají také minimální rozdíly mezi jednotlivými rostlinami. Celkový vzhled rostlin se nepatrně mění s občasným výskytem středového trnu, a zejména se změnou podmínek kultury - v přírodě původně drobné jednotlivé kulovité stonky ukazují v kultuře značný sklon k odnožování a dosahují větších rozměrů. Existující rozdíly v celkové velikosti květů jsou ponejvíce důsledkem toho, že v další dny otevírání se květy postupně zvětšují, jak to lze pozorovat také u řady jiných taxonů rodu Rebutia.
Typovým sběrem, podle kterého byla R. huasiensis popsána, je WR 313. Stejně byl označen rovněž sběr WR 313a. Jinými sběrateli asi nebyl tento druh nalezen.

 

Výskyt
V prvotním popisu druhu bylo jako místo nálezu uvedeno Bolívie, departament Chuquisaca, provincie Sud Cinti, Inca Huasi, blízko Culpina, v nadmořské výšce 3300 m, v některé literatuře je místo uváděno také jako Inga Huasi nebo Ingahuasi. Místo nálezu sběru WR 313a je rovněž v provincii Sud Cinti, Yuquina.

 

Pěstování
Rebutia huasiensis roste pomalu, nabídka rostlin není častá. Snadnější je vegetativní rozmnožování z odnoží, které se v kultuře běžně vytvářejí, nabídky semen se objevují jen vzácně. Požadavky na pěstování se tento druh nijak neliší od většiny příbuzných druhů. Řepovité kořeny vyžadují dobře propustný substrát, nárazovou zálivku ve vegetaci a úplné sucho ve vegetačním klidu. Pomalý růst lze výrazně urychlit roubováním, tím se zvýší i množství vytvářených květů, ale také se ještě více posílí trsovitý růst a rostliny ztratí svůj přirozený vzhled. Ohledně samosprašnosti květů této pohledné miniatury není situace příliš jasná.

 

Poznámky
V prvotním popisu W. Rausch považoval R. huasiensis za aylosteru, snad na základě znaků semene, také nejprve rozšiřoval tento druh pod provizorním jménem Aylostera cintiensis. Později zvolil jiné druhové epiteton, protože mezitím již bylo jméno Rebutia cintiensis použito Ritterem pro zcela odlišný taxon, a nakonec tento taxon přiřadil na úrovni variety k R. atrovirens, kterou v rámci svého pojetí chápal jako druh rodu Lobivia.
R. huasiensis je velmi pěkná, miniaturní rebucie, zajímavá zejména svými relativně velkými květy s nápadnými bílými proužky na okrajích vnějších okvětních plátků.
Poznámky autora snímku :
Před více než 10 lety jsem obdržel menší počet semen, sbíraných v přírodě, na lokalitě asi 10 km vzdálené od Culpina, u Inca Huasi. Již jednoleté semenáče měly odlišnou barvu epidermis, výrazně šedozelenou. Jakmile se 4.rokem po výsevu objevily první květy, porovnal jsem tyto nové nálezy s kulturními R.huasinensis WR 313 a dospěl k jednoznačnému závěru, že se jedná o rostliny totožné. Ve stáří 10 let již rostliny odnožují a ztrácejí tak mnoho na kráse. V současnosti začíná kvést již 2.generace kulturních rostlin, která je stále velmi uniformní. Při své návštěvě Bolivie v roce 2000 jsme prohlédli i terén v okolí Inca Huasi, ale populaci těchto mimořádně krásných rebutií jsme neobjevili.

 

Literatura
Anderson E. F., The cactus family, p. 604, 2001
Mosti S., Digitorebutia Buining & Donald (2), Cactus & Co., 4: 39, 2000
Pilbeam J., Rebutia, p. 21, 1997
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2: 625, 1980

 

Autoři
Text Otakar Šída.
Foto a sbírka Václav Šeda.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a sedm