Název
REBUTIA ARCHIBUININGIANA Ritter
 

Taxon
Rebutia archibuiningiana Ritter, Ashingtonia, 3: 14, 1978
Rebutia buiningiana Ritt. nom.nud. non Rausch
Druh dostal své jméno na počest sběratele a znalce kaktusů A. F. H. Buininga. Původně navržené jméno buiningiana bylo však již dříve použito pro zcela odlišný taxon, proto byla přiřazena předpona archi- ve smyslu starý, původní.

 

Popis
Stonek jednotlivý, kulovitý, až 40 mm široký, pokožka světle zelená. Žebra zcela rozložená v malé, rovnoměrně rozdělené hrbolky, málo zřetelná; areoly oválné, 2 mm dlouhé, 3-4 mm vzdálené, bíle nebo světle žlutě plstnaté. Trnů 40-50, těžko rozlišitelné na okrajové a středové, jemné, přímé, stranou až ven směřující, okrajové více bílé, rozložené nad celou areolou, středové trny bílé s rezavě červeným koncem až celé rezavě červené, všechny 2-5 mm dlouhé.
Květy
hluboko postranní, 15-30 mm dlouhé a stejně široko otevřené, nevonné; květní lůžko 2-3 mm široké, s úzkými, 0,4-1 mm dlouhými šupinami, s malým množstvím bílé vlny a 1-2 bílými vlasovými štětinami v jejich paždí; květní trubka 5-9 mm dlouhá, na spodních 3-8 mm srostlá s čnělkou, nahoře 1,5-3 mm široká, uvnitř nahnědlá, vně nazelenalá nebo červenohnědá, s malým množstvím bílé vlny a někdy jednou bílou vlasovou štětinou v paždí šupin, horní šupiny holé; okvětní lístky 8-14 mm dlouhé, 3-5 mm široké, nahoře zaokrouhlené nebo poněkud zašpičatělé, oranžově červené až řeřichově červené; nitky bílé, 5-10 mm dlouhé, nasazené po celé trubce; čnělka nažloutlá, se 4-6 bledě žlutými, roztaženými, asi 1 mm dlouhými rameny blizny mezi horními prašníky.
Plod
červený, kulovitý, 5 mm široký.
Semena
černá, 1,2 mm dlouhá, 1,0 mm široká, jemně hrbolatá.

 

Variety
Variety ani formy nebyly popsány, kromě typového sběru FR 764 byl jako R. archibuiningiana označen také sběr L 404 a KK 860. Další sběry spojované určitým způsobem s tímto jménem jsou WR 318 a FR 1430, ale uváděná místa nálezů těchto sběrů vyvolávají v některých případech určité pochybnosti ohledně oprávněnosti této identifikace. U sběru WR 318 se můžeme setkat také se jménem R. spinosissima var. buiningiana nebo R. spinosissima var. aurea.

 

Výskyt
Jako místo typového sběru R. archibuiningiana bylo F. Ritterem uvedeno u Padcaya (Bolívie, departament Tarija, provincie Arce). Tomu dobře odpovídá i místo nálezu L404 (Bolívie, departament Tarija, provincie Arce, Cara del Diablo) a snad i WR 318 (Tarija, Tarija). Informace ke sběru KK 860 nejsou jednoznačné, z uváděného Bolívie, Potosí, Padcaya, 3800 m buď platí Potosí nebo Padcaya. Místo nálezu sběru FR 1430 (R. archibuiningiana ? - Argentina, Salta, 8 km severně od Calder) by mohlo mít více společného s Backebergovou R. spinosissima.

 

Pěstování
Rebutia archibuiningiana je zajímavý a velmi nápadný druh. Bez květů připomíná spíše hustě a krátce, žlutě otrněnou rostlinu z okruhu R. senilis nebo R. xanthocarpa. Pro úspěšné pěstování má podobné nároky jako většina ostatních druhů ze sekce Aylostera, zejména z okruhu R. fiebrigii a R. spinosissima. Roste pomalu, květuschopnosti dosahuje již při velikosti kolem 10 mm. Silnější osvětlení ve vegetaci podporuje vývoj silného, hustého, nažloutle až nahnědle zbarveného otrnění, které doplňují pěkné nažloutle oranžové květy. Horší světelné podmínky vedou u kulturních rostlin k redukci otrnění, počet trnů je nižší a rostliny mají celkově řidší vzhled.
Poznámky autora snímku:
Fotografovaná rostlina byla vypěstována ze semen, označených Aylostera archibuiningiana FR 764. Pěstitelsky patří druh k problémovým druhům rodu. Semen je v plodech mnohem méně, než je u rodu obvyklé a klíčivost semen je rovněž nízká. Mladé semenáče často podléhají hnilobě, zejména pokud jsou v letním období přemokřené, také starší rostliny velmi snadno ztrácejí kořeny, obzvlášť pokud se je snažíme pěstovat v hrubém a kamenitém substrátu. Nejlepší zkušenost jsem udělal s humosním, hrubým a rychle vysýchajícím substrátem (upravená rašelina), nárazovitou zálivkou a dostatečným přísunem čerstvého vzduchu, kdy rostliny pomalu narůstají a současně hustě vytrňují. Tyto rebucie ze sekce Aylostera, rostoucí východně od Tarija, kam geograficky patří i Cara del Diablo u Padcaya, se v přírodě obvykle vyskytují ve slabých vrstvách mechů a lišejníků, přichycených na skalních plotnách.

 

Poznámky
Rebutia archibuiningiana byla objevena F. Ritterem již roku 1958. Nálezce jméno vytvořil na počest A. F. H. Buininga, provizorní jméno R. buiningiana však nebylo platně publikováno a W. Rausch použil stejné jméno pro zcela odlišný druh, který publikoval roku 1972. F. Ritter již dříve připravený popis uveřejnil až roku 1978 a původně navržené jméno upravil přidáním předpony archi- ve smyslu "stará" nebo "původní" buiningiana. Některými autory byla tato konstrukce jména kritizována, ale ve skutečnosti žádným pravidlům neodporuje.
Další ne zcela jednoznačnou záležitostí je otázka taxonomického postavení tohoto druhu. Již F. Ritter se ve svém rozšířeném popisu roku 1980 zmiňuje o patrně blízké příbuznosti R. archibuiningiana a Backebergovy R. spinosissima z argentinské provincie Salta, a jako hlavní rozdíly uvádí menší soliterní vzrůst, početnější trny a kratší květy se zřetelně kratší trubkou. Různými autory je R. archibuingiana hodnocena na odlišné úrovni, od uznání druhové samostatnosti až po zařazení mezi synonyma R. spinosissima. Rozdíly mezi těmito dvěma taxony sice nejsou příliš velké, ale jsou zřetelné a bez vzájemných přechodů. Charakteristické dědičně stálé znaky, které se uchovávají již po řadu generací, a rovněž dosti vzdálená místa nálezu podporují hodnocení R. archibuiningiana na úrovni samostatného druhu.

 

Literatura
Anderson E. F., The cactus family, p. 609, 2001
Pilbeam J., Rebutia, p. 117, 1997
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2: 621, 1980

 

Autoři
Fotografovaná rostlina byla vypěstována ze semen, označených Aylostera archibuiningiana FR 764. Pěstitelsky patří druh k problémovým druhům rodu. Semen je v plodech mnohem méně, než je u rodu obvyklé a klíčivost semen je rovněž nízká. Mladé semenáče často podléhají hnilobě, zejména pokud jsou v letním období přemokřené, také starší rostliny velmi snadno ztrácejí kořeny, obzvlášť pokud se je snažíme pěstovat v hrubém a kamenitém substrátu. Nejlepší zkušenost jsem udělal s humosním, hrubým a rychle vysýchajícím substrátem (upravená rašelina), nárazovitou zálivkou a dostatečným přísunem čerstvého vzduchu, kdy rostliny pomalu narůstají a současně hustě vytrňují. Tyto rebucie ze sekce Aylostera, rostoucí východně od Tarija, kam geograficky patří i Cara del Diablo u Padcaya, se v přírodě obvykle vyskytují ve slabých vrstvách mechů a lišejníků, přichycených na skalních plotnách.
Uvedené stanoviště je obvykle mimo zájem botanických expedicí, takže v poslední době nebyly rostliny v přírodě znovu pozorovány.
Text Otakar Šída.
Foto Václav Šeda ve vlastní sbírce.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Pavel Urbánek (2008-08-20 13:01:41)
Identické rostliny se v poslední době nabízejí pod jménem R. fiebrigii var. aurea nebo aureispina. Ale pokud kvetou, jsou dostatečně snadno identifikovatelné.
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a tri