Název
PARODIA UHLIGIANA Backeb.
 

Taxon
Parodia uhligiana Backeberg, Descr. Cact. Nov., 3: 12, 1963
Druh byl pojmenován na počest Karlheinz Uhliga, majitele německé firmy nabízející rostliny a semena kaktusů.

 

Popis
Stonek jednotlivý, kulovitý, okolo 100 mm široký a vysoký, temeno překryté hustými trny a žlutobílou vlnou, pokožka šedozelená. Areoly zpočátku vlnaté, později holé, 10 mm od sebe vzdálené. Žebra do spirály stočená, v počtu 21, rozdělená do hrbolků. Středové trny rovné nebo ohnuté, světle až tmavě hnědé, v počtu 4-8, jeden z nich nejdelší, do 50 mm dlouhý; okrajové trny rovné, tenké, bílé, do 10 mm dlouhé, asi 35 v jedné areole.
Květ
měděně červený, vnější okvětní lístky karmínové, vnitřní okvětní lístky nahoře karmínové, dole oranžovožluté; lůžko květní matně žluté, lysé; květní trubka růžovofialová, dole 10 mm, nahoře 18 mm široká, 15 mm dlouhá, s dlouhou, bílou vlnou; lůžko i květní trubka s areolami s hnědými štětinkami, šupiny na květní trubce drobné, úzké, žluté s červenou špičkou, okvětní lístky kopinaté, 20 mm dlouhé a 4 mm široké; nitky bílé, nahoře žluto-oranžové, prašníky bělavé; čnělka silná, 20 mm dlouhá, bílá, blizna s 10, asi 3 mm dlouhými bliznovými laloky, světle olivově žluté barvy.
Semena
0,4 mm široká, testa tmavě hnědá až černá, hladká, lesklá, strofiola velká, světle hnědá.

 

Variety
Backeberg v popisu uvádí, že P. uhligiana se liší od P. faustiana větším počtem středových a okrajových trnů a barvou květu. Weskamp k tomu podotýká, že primitivnější P. faustiana je přechodovým druhem, který má štětinky jen na horní části květní trubky (silná akrotonie). Tento fakt, stejně jako černá semena s výrazně bradavčitou testou svědčí o tom, že druh náleží k podrodu Protoparodia. Vývojově vyšší P. uhligiana a P. nivosa mají štětinky po celé květní trubce (malá akrotonie) a semena menší, hladká, tmavě hnědá. Hnědá barva semen charakterizuje zkrácení vývojového stadia, což ukazuje na příslušnost obou těchto druhů k vývojově mladšímu podrodu Parodia.
Koncem 60. a začátkem 70. let minulého století nabízela firma Uhlig pod jménem P. uhligiana, ale také pod jmény P. uhligiana var. robustior n.n. a P. uhligiana var. stuemerioides n.n. rostliny a semena, které byly evidentně sbírány na jiných, Rauschem zmiňovaných lokalitách (Quebrada del Toro, Cachi, Cachipampa). Ty se dostaly do evropských sbírek a hned následně na to se rozhořela diskuse, zejména k rozdílům v habitu jednotlivých nálezů a k oprávněnosti označení nálezů danými jmény. Tuto diskuzi (včetně fotografií) lze sledovat v uváděné literatuře.

 

Výskyt
Backeberg v popisu (v roce 1963) převzal nesprávný Rauschův údaj o nalezišti P. uhligiana (Salta, Quebrada del Toro). Podle Weskampa však Rausch populaci těchto rostlin (R 20) nalezl jinde, asi 10 km východně od Amblayo. Roku 1971 na stejném místě, v nadmořské výšce 3400 m, potvrdil naleziště Lau, který svůj sběr označil číslem L 568.
P. uhligiana roste na prudkých svazích, s podkladem zvětralého červeného pískovce. Nedaleko odtud, asi 10 km jižně od Amblayo, ve výšce 3200 m n. m., roste P. hummeliana, které Lau přidělil číslo L 567. Odtud na jihovýchod, o mnoho níže, směrem k Las Curtiembres se vyskytují populace P. mercedesiana (DH 116, ve výšce 1800 m n. m.) a směrem k Santa Barbara roste P. argerichiana (DH 108, ve výšce 2400 m n. m.). V současné době se P. uhligiana pravděpodobně již na přírodních lokalitách nevyskytuje, nebo je blízká vyhynutí. Tyto informace pocházejí odWaltera Rausche, který ve své sbírce měl jen 3 rostliny, které velmi neochotně kvetly a netvořily semena. Také Mathias Eichler z Inter Parodia Kette (IPK) mi oznámil, že má jen 1 rostlinu, a v r. 1995 P. uhligiana na dané lokalitě hledal neúspěšně. Stejně se nedařilo ani Friedel Kaesingerovi v roce 2003. V mé sbírce je také jedna rostlina sbíraná pod číslem L 568 a více než čtvrt století se mi nedaří opatřit druhou, aby bylo možné zajistit potomstvo.

 

Pěstování
Parodia uhligiana je vzhledově velmi atraktivní rostlina, přesto se ve sbírkách parodií vyskytuje jen velmi zřídka. Roste ve výšce 3400 m n. m., vyžaduje plné slunce, teplo, průvan. Zalévat je třeba opatrně, a jen na začátku a na konci léta, v největších vedrech je nutné poskytnout vegetační klid. V chladnějších letech se stává, že vůbec nerozkvete. Zimovat je vhodné při teplotách nad 15 °C.
Rostlinu ve vlastní sbírce fotografoval autor textu, Andrzej Mucha.

 

Poznámky
Dnes se většina autorů domnívá, že P. uhligiana je nejblíže příbuzná rostlinám z okruhu P. faustiana - P. nivosa, které rostou ve Quebrada del Toro. Obě tvoří přechod mezi podrody Parodia a Protoparodia.

 

Literatura
Anderson E. F., The cactus family, p 548, 2001
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 351, 719, 1976
Brandt F. H., Ist die "Parodia uhligiana Backbg? eine Parodia ?, Kakt. und and. Suk., 23: 191-192, 1972
Brandt F., Die Gattung Parodia, p. 179, 1989
Dostrašil V., Kaktusy 65, 2: 32, 1965
Krasucka W. et Lohan W., Kakt. und and. Suk., 24: 10, 1973
Jelínek J., Parodia Speg., Parodia Speg. (6. pokračování), Kaktusy 80, 16: 12-16, 1980
Kiesling R. et Ferrari O., Parodia sensu stricto in Argentina, part 2, Cact. Succ. J. (U.S.A.) 62: 244-250, 1990
Ritter F., Kakteen in Sudamerika, 2: 423-424, 1980
Weskamp W., Parodien unter die Lupe genommen, Kakt. und and. Suk., 22: 207-212, 1971
Weskamp W., Die Gattung Parodia, 1: 524-525, 1987; 2: 45, 1992; 3: 68-69, 111, 174-175, 1997

 

Autoři
Rostlinu ve vlastní sbírce fotografoval autor textu, Andrzej Mucha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a pet