Název
PARODIA MERCEDESIANA Weskamp
 

Taxon
Parodia mercedesiana Weskamp, Kakt. und and. Suk., 35: 56-57, 1984
Druh byl pojmenován na počest paní Mercedes, manželky Dietricha Herzoga, která jej často při výpravách za kaktusy doprovázela.

 

Popis
Stonek až 55 mm vysoký a 65 mm široký, epidermis tmavě zelená, temeno lehce vpadlé s přečnívajícími trny. Žeber 21, rovných, rozpadlých do 4 mm vysokých hrbolků. Areoly 2 mm široké, v mládí s bílou plstí, později holé, 10 mm od sebe vzdálené. Okrajových trnů 20-22, paprsčitě okolo areoly rozprostřené, přilehlé, do stran směřující, 6-7 mm dlouhé; středové trny 4, z toho 3 vzhůru směřující, až 12 mm dlouhé, světle oranžovohnědé, při bázi bílé, čtvrtý odstává nebo směřuje poněkud dolů, 10-17 mm dlouhý, světle oranžovohnědý, háčkovitý, všechny středové trny tuhé.
Květy
60 mm široké, světleji a tmavě oranžové, s růžovofialovým středním proužkem; květní lůžko fialovorůžové, téměř lysé; květní trubka krémová, v místě srůstu 7 mm široká, 14 mm dlouhá, s trochou vlny a s 3-4 hnědými štětinami v každé areole, šupiny fialovorůžové, velmi malé, úzké, ostře zakončené, 1 mm dlouhé; okvětní lístky oblé, 20 mm dlouhé a 6-8 mm široké; nitky matně žluté, nahoře oranžové; prašníky bílé; čnělka 20 mm dlouhá, blizna matně žlutá.
Plod
matně červený, kulovitý, 5 mm dlouhý, 6 mm široký, ve zralosti s tenkým, olivově hnědým oplodím.
Semena
půlkulovitá, 0,4 mm dlouhá a široká, testa světle hnědá, hladká, lesklá, strofiola žlutohnědá.

 

Variety
Květy tohoto druhu jsou vícebarevné, od sírově žluté barvy přes oranžovou až do červenožluté. I z této vlastnosti vyplývá atraktivnost této parodie. Nejenže rostliny mohou mít květy ve škále od žluté až do červené, ale některé květy mění barvu postupně,nejprve jsou červené, v polovině období kvetení se barva změní do oranžovožluté, jen špičky okvětních lístků a jícen zůstávají červené. Dvoubarevné květy v rodu Parodia jsou známé jen ještě u P. dichroacantha Brandt et Weskamp, M. Veverka a V. Jiránek (1989) dvoubarevnost květů zjistili také u P. microsperma var. rigidissima Frič ex Brandt.

 

Výskyt
Areál druhu leží v severní Argentině, v provincii Salta, severozápadně od Las Curtiembers, poblíž Alemania, v nadmořské výšce okolo 1800 m. Oblast je větší část roku suchá, srážky se vyskytují jen v létě, kdy jsou poměrně časté. Typová lokalita byla objevena Dietrichem Herzogem v roce 1980 na trávou porostlých svazích, jejichž podklad tvoří červený pískovec (DH 116 a 116a). O dva roky později Herzog lokalitu navštívil znovu, podrobněji prohledal okolí a jižněji (Las Ambritas, Morales) nalezl další populace (sběry DH 145, 147, 148 a 149). Více na východ od typového naleziště objevil populace, které označil sběrnými čísly DH 146, 157, 158.

 

Pěstování
Pěstování toho druhu je stejné, jako v případě všech druhů z podrodu Parodia. Pro hojné kvetení vyžaduje mnoho slunečního záření. Je citlivá na dlouhodobé podchlazení během zimy, zimujeme je proto v naprostém suchu, při teplotách nad 10 °C. Výsev sám je, jako u všech drobnosemenných parodií, obtížný. Drobné semenáčky jsou citlivé na pěstitelské chyby, ale dosáhneme-li velikosti okolo 1 cm, pak už pěstování v propustném substrátu nečiní větších obtíží. Roubování je zbytečné.

 

Poznámky
Situace okolo drobnosemenných druhů rodu Parodia je značně nepřehledná. Zatímco mnozí autoři prosazují dělení na desítky druhů, jiní (např. Kiesling či Anderson)tyto drobné druhy (asi 50 jmen z tohoto okruhu vč. P. mercedesiana) spojují a přiřazují k Parodia microsperma Speg. subsp. microsperma. V Andersonově knize The cactus family (2001) je z dosavadního obsáhlého rodu Parodia respektováno jen 22 druhů, množství ostatních jmen je uváděno jen jako synonyma. Někteří autoři pracující na systematice rodu docházejí dokonce k názoru, že rod Parodia má jen 2 "pravé? druhy (P. maassii a P. microsperma). V Atlase se však nadále přidržujeme tradičního a vžitého užšího taxonomického pojetí druhů.
P. mercedesiana je nejblíže příbuzná k P. rubristaminea Ritt. a k P. argerichiana Weskamp (květ jen červený). Charakteristickou vlastností těchto parodií je vysoká hustota okrajových trnů. P. mercedesiana se od P. rubristaminea (viz údaje v závorkách) odlišuje vyšším počtem okrajových trnů: 20-25 (14-20); nižším počtem středových trnů: 4 (7, někdy až 10), proměnlivostí barvy květů, která je sírově žlutá, oranžově žlutá až oranžově červená (jen žlutá) a květní trubkou, kterou má P. mercedesiana s růžovofialovými šupinami, zatímco u P. rubristaminea je světle žlutozelená. Semena mají oba druhy velmi podobná.
Areál parodií z okruhu P. rubristaminea se rozkládá na sever od Alemania a v Quebrada de Cafayate, dále pak v údolí Rio Grande de Sauce, ve výšce 1400-2500 m n. m. Pro tento okruh je charakteristická velká variabilita vybarvení květů. Vyskytují se populace, které se vzájemně barvou květů odlišují, často i v závislosti na nadmořské výšce nálezu. To také často přináší rozpaky nad tím, jakou barvu květu přiřadit k tomu či onomu taxonu, když se mnohdy míchají květy žluté, oranžové i červené.
Stejná situace ovšem u jihoamerických rodů není výjimečná, zejména u druhů, které v evoluci dosud neukončily svůj vývoj.

 

Literatura
Anderson E. F., The cactus family, p. 546-547, 2001
Brandt F., Die Gattung Parodia, p. 196, 1989
Hunt D. R., CITES Cactaceae Checklist, p. 250, 1999
Kiesling R. et Ferrari O., Parodia sensu stricto in Argentina, part 1, Cact. Succ. J. (U.S.A.) 62: 194-198, 1990
Ritter F., Kakteen in Sudamerika, 2: 428, 1980
Weskamp W., Die Gattung Parodia, 1: 431-432, 1987; 2: 26-27, 1992; 3: 175-176, 1997
Veverka M. et Jiránek V., Parodie z Portezuelo, Kaktusy, 45: 34-37, 1989

 

Autoři
Text Andrzej Mucha.
Foto Arnold Babo ve sbírce Waltera Weskampa.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a jedna