Taxon
Pachycereus militaris (Audot) Hunt, Bradleya, 5: 93, 1987
Cereus militaris Audot, Rev. Hort. ser. 2, 4: 307, 1845
Pilocereus chrysomallus Lem., Fl. des Serres, 3: 242, 1847
Cereus chrysomallus (Lem.) Hemsley, Biol. Centr. Am. Bot., p. 541,1880
Cephalocereus chrysomallus (Lem.) K. Sch. in Engler et Prantl, Nat. Pflanzenfam., 3: 182, 1894
Backebergia chrysomallus (Lem.) Bravo, Anales Inst. Biol. Univ. Nac. Mexico, 24: 231, 1954
Mitrocereus militaris (Audot) Buxb., Entwickl. Trib. Pachycereae, 54: 101, 1961
Backebergia militaris (Audot) Sánchez-Mejorada, Cact. Succ. J. (USA), 45: 174, 1973
Cephalocereus militaris (Audot) H. E. Moore, Baileya, 19: 165, 1975
Mitrocereus chrysomallus (Lem.) Backeb., Jahrb. Deutsch. Kakteen-Ges. 1941, 2: 48. 1942
Druh byl pojmenován na základě svého výjimečného vzhledu květenství - cefália, které připomíná vojenskou čepici z dob napoleonských válek.

Popis
Rostliny sloupovité, zpočátku jednotlivé, později se větvící, stromovité, 12-18 vysoké, koruna až 5 m široká; stonky odstávající, s modravě zelenou epidermis. Žeber nejčastěji 13(11-14), areoly od sebe vzdáleny 5-10 mm, spojeny krátkou hustou vlnou a světlými štětinami. Středové trny 3-4, odstávající, žlutavé až hnědavé, nejdelší z nich až 100 mm dlouhý; okrajových trnů 10-12, pružné, štětinovité, 15-40 mm dlouhé. Cefálium až 300 mm dlouhé a 200 mm široké, se žlutavě hnědou vlnou a štětinami na vrcholech stonků.
Květy
vznikající ze strany cefália, noční, silně vonící, krémové až načervenalé barvy, 50 mm dlouhé a 35-40 mm široké; květní lůžko a květní trubka obaleny malými šupinami, vlnou a krátkými štětinami.
Plody
podlouhlé, masité, při dozrávání zasychající, pokryté krátkou vlnou a štětinami.
Semena
černá, lesklá.

Variety
Žádná nižší taxonomická jednotka druhu Pachycereus militaris nebyla ustanovena.

Výskyt
Pachycereus militaris se vyskytuje se v nižších nadmořských výškách teplých oblastí jihozápadního Mexika, ve státech Guerrero, Michoacán a Colima, nejčastěji v nepříliš početných ostrůvkovitých populacích. Vegetační oblasti jsou označovány (Rzedowski, 1978) jako "Bosque espinoso", "Bosque tropical" a "Bosque tropical caducifolio". Sušší partie těchto oblastí jsou charakteristické častým až velmi hojným výskytem nižších a středně vysokých cereusů. Nejlépe dostupné populace se nacházejí v údolí řeky Rio Balsas, poblíž Pressa de Infernillo, nedaleko hlavní silnice. Z ostatních zástupců kaktusovitých je nutno jmenovat alespoň Ferocactus lindsayi, robustní formu Coryphantha elephantidens, Mammillaria (jaliscana?).

Pěstování
S pěstováním tohoto druhu není příliš zkušeností. Ve sbírkách pěstitelů se vyskytuje pouze výjimečně, sporadicky je zastoupen v botanických zahradách, kam byl dovezen jako uřezaná a zakořeněná temena dospělých rostlin. Semena nebyla dlouhá léta nabízena, naposledy snad v polovině 80. let minulého století. Základní pěstitelské požadavky lze odhadnout již podle místa původu. Oblasti povodí Rio Balsas patří k velmi teplým a navíc s poměrně vyrovnaným klimatem, který je srážkově mnohem bohatší, než oblasti severního Mexika. Pro zdárný růst bude potřeba dodržet vyšší teploty po celý rok, s vyšším objemem zálivky, výživnost půdní směsi by měla být přizpůsobena dynamice přírůstků. Pravděpodobně se vyplatí podobná kultivace jako u zástupců rodu Melocactus. Cefálií u dospívajících rostlin se však téměř jistě nedočkáme ani v případě úspěšného pěstování.

Poznámky
Rod Backebergia vytvořila v roce 1954 dr. Helia Bravo. Popsala ho s jediným druhem B. chrysomallus (Lemaire 1847) Bravo. Později však zjistila, že tatáž rostlina byla původně popsána jako Cereus militaris Audot 1845, a podle pravidel botanické nomenklatury musí být použito nejstarší platné jméno na úrovni druhu, tedy C. militaris. Kombinaci Backebergia militaris formálně navrhl až Hernando Sánchez Mejorada.
Jih spolkového státu Michoacan není kaktusáři příliš často navštěvován, ale již v roce 1858 se s těmito rostlinami setkal slavný český badatel a cestoval Benedikt Roezl a zanechal nám také poměrně podrobný popis svých pozorování v časopise Flora z roku 1884. Typická cefália ve svém článku nazývá "parukami".
Je považován za druh kriticky ohrožený vyhynutím a jako takový se nachází v příloze číslo I mezinárodní úmluvy CITES. Masivní export uřezaných rostlin je minulostí a tak již v 80. letech bylo konstatováno, že vyhlídky druhu na přežití jsou dobré, protože na pozorovaných lokalitách je dostatečný počet malých semenáčů.

Literatura
Anderson E. F., Montes S. A. et Taylor N. P., Threatened Cacti of Mexico, p. 72-73, 1994
Anderson E. F., The cactus family, p 534-535, 2001
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 72: 1966
Bravo-Hollis H. et Sánchez Mejorada H., Las Cactáceas de México, 2: 238, 1992
Hunt D. et Taylor N. P., New and unfamiliar names of Cactaceae to be used in the European Garden Flora, Bradleya, 5: 93, 1987
Schütz B., Backebergia militaris (Audot) Bravo ex Sánchez-Mejorada, Kaktusy 77, 13: 26, 1977

Autoři
Text i foto Vladislav Zatloukal, fotografie byla pořízena poblíže přehrady .Pressa de Infernillo, v mexickém státu Michoacán.