Název
NOTOCACTUS CONCINNUS (Monv.) Berger ex Backeb. var. RUBRIGEMMATUS (Abraham) Gerloff
 

Taxon
Notocactus concinnus (Monville) Berger ex Backeberg var. rubrigemmatus (Abraham) Gerloff, Internoto, 9: 99, 1988
Notocactus rubrigemmatus Abraham, Kakt. und and. Sukk., 32: 38, 1988
Notocactus concinnus (Monville) Berger ex Backeb. var. eremiticus (Ritt.) Gerloff f. rubrigemmatus (Abraham) Gerloff et Neduchal, Internoto, 25: 56, 2004
Jméno druhu bylo zvoleno podle výrazné barvy pupenů - latinské "rubrigemmatus" znamená "s červenými pupeny".

 

Popis
Stonek až 50 mm široký, až 30 mm dlouhý, jednotlivý, epidermis světle zelená, temeno bez trnů, mírně prohloubené; žeber obvykle 17-19, rovná, asi 3 mm vysoká, s hrboly; areoly kruhovité, mladé široké 3 mm, staré 1-2 mm. Okrajových trnů 10-12, dolní 2-4 nejdelší, až 6 mm dlouhé, všechny paprskovité, mírně prohnuté k tělu stonku, nažloutle bílé se světle hnědými hroty; středové trny 4, do kříže, dlouhé 8-12 mm, barva jako okrajové trny.
Květy
Pupeny před rozkvětem téměř úplně červené; květy mírně zvonovité, 55-60 mm široké, 35 mm dlouhé, vnější okvětní lístky asi 22 mm dlouhé, vnitřní asi 30 mm dlouhé, obojí 8 mm široké, žluté; nitky 8-10 mm dlouhé, dole červené, nahoře slonovinové barvy; prašníky žluté, 1 mm dlouhé; květní lůžko 7 mm široké, 8 mm dlouhé, s hnědočervenými šupinami a hnědými štětinami; čnělka žlutá, s 12-14 červenými rameny blizny.
Plod
12 mm dlouhý, tmavě zelený.
Semena
0,8 mm dlouhá, 0,7 mm široká, testa matně černá.

 

Variety
Notocactus concinnus var. rubrigemmatus je jednou z variet proměnlivého N. concinnus. Popsány byly ještě var. aceguaensis, var. gibberulus, var. joadii a var. rubrigemmatus. Kromě nich existují ještě další, dosud nepopsané variety či formy, existující zatím jen buď pod polními čísly různých sběratelů anebo pod různými jmény v katalozích a následně i ve sbírkách - var. ballenarensis, var. durispinus, var. elegans, var. fimbriatiflorus, f. nigrispinus, f. olimarensis, var. parviflorus, var. piriapolisensis, var. polancoensis, f. pororensis, f. quervosensis, f. yerbalitoensis.
Notocactus concinnus var. rubrigemmatus nebyl v přírodě pozorován mnoha kaktusáři. Kromě Schlossera (Schl. 156 - tento sběr byl jako holotyp podkladem pro první popis), známe pro něj ještě polní číslo HU 1060 (W. Uebelmann na společné cestě s K. Hermem v roce 1988) a WRA 126 (cesta W.-R. Abrahama společně s H. Schlosserem v roce 1983). Provizorní jméno variety bylo var. cunapiruensis, její naleziště je v pohoří Cuchilla Cunapiru.

 

Výskyt
Podle doprovodných údajů, které jsou u prvního popisu, rostl Notocactus concinnus var. rubrigemmatus jen na jediném, velmi malém místě o rozloze několika desítek metrů čtverečních, ve výšce asi 200 m n. m., severovýchodně od města Tacuarembó (dep. Rivera, Uruguay). Rostliny rostly na skalnatých místech v trávě, ve společnosti Notocactus sellowii a vždy jedné z variet Notocactus arechavaletae a Notocactus megapotamicus. Hodnota kyselosti půdy na stanovišti je pH 5,5.
V roce 1988 se při cestě z Brazílie do Uruguaye dostali W. Uebelmann a K. Herm rovněž v okolí Tacuarembó náhodně na stanoviště těchto rostlin, ale není jisté, zda to bylo stanoviště typu, nebo zda se jednalo o jinou lokalitu. Popis lokality ale odpovídal údajům z prvního popisu. Nalezli zde kromě rostlin Notocactus concinnus var. rubrogemmatus, které na sebe upozornily nápadně červenými poupaty, také další kaktusy, v prvním popisu (až na varietu Notocactus megapotamicus) vzpomínané.

 

Pěstování
Tak jako všechny další rostliny z okruhu Notocactus concinnus nepůsobí ani Notocactus concinnus var. rubrigemmatus ve sbírkách problémy. Substrát dáme mírně kyselý, propustný, pravidelně zaléváme, v létě je vhodné mírné zastínění před prudkým sluncem. Rostliny pravidelně na jaře kvetou a to už v poměrně malé velikosti. Roubování není nutné - pokud zrovna nechceme urychlit růst - rostliny rostou spolehlivě na vlastních kořenech. Varieta má být sice samosprašná, ale není to zcela pravidlem, pokud chceme získat semen, je jistější opylení jinou rostlinou. Potom se semena vytvoří spolehlivě, a získáme tak materiál pro generativní množení. Zimování chladné, teploty kolem 8 °C, žádnou zálivku. Pouze substrát s úplně nejmenšími semenáči můžeme občas mírně navlhčit, aby semenáče nepřeschly.
Autor textu Stanislav Stuchlík fotografoval ve své sbírce rostlinu z vlastního výsevu. Semena byla označena polním číslem Schl. 156.

 

Poznámky
Poprvé byl Notocactus concinnus var. rubrigemmatus nalezen Hugo Schlosserem v listopadu 1971. Autor popisu W.-R. Abraham navštívil 2. ledna 1983 v doprovodu nálezce tuto lokalitu, a mohl tak uskutečnit veškerá nutná pozorování, potřebná pro první popis, který následoval v roce 1988. V Uruguayi je var. rubrigemmatus nejsevernějším zástupcem nejen Notocactus concinnus, ale celé řady Setacei. Na nalezišti jsou rostliny malé, avšak v kultuře dorůstají podstatně větších rozměrů - jejich výška může dosáhnout až 130 mm a šířka až 100 mm. U starších rostlin v kultuře se rovněž stává, že někdy v horní části stonku odnožují.

 

Literatura
Anderson E. F., The cactus family, p. 541, 2001
Abraham W.-R., Notocactus rubrigemmatus Abraham, Minimus, 20: 18-22, 1989
Herm K., Am Standort von Notocactus concinnus (Monville) Berger ex Backeberg var. rubrigemmatus (Abraham) Gerloff, Internoto, 11: 28-32, 1990
Stuchlík S., Rod Notocactus - monografie, p. 38-39, 1993

 

Autoři
Autor textu Stanislav Stuchlík fotografoval ve své sbírce rostlinu z vlastního výsevu. Semena byla označena polním číslem Schl. 156.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a ctyri