Název
NOTOCACTUS CAMPESTRENSIS Ritt.
 

Taxon
Notocactus campestrensis Ritter, Kakteen in Südamerika, 1: 177, 1979
Druh byl pojmenován podle místa nálezu, kterým je Campestre, Rio Grande do Sul, Brazílie.

 

Popis
Stonek tmavě zelený, až 90 mm široký, kulovitý, s prohloubeným temenem; žeber 9-11, téměř trojhranná v průřezu, 10-18 mm vysoká, jen málo hrbolatá, hrboly pod areolami; areoly s bílou vlnou, 1,5-3 mm široké, meziareolová vzdálenost 8-18 mm. Trny jehlovité, černočervené, okrajových trnů 7-10, 10-20 mm dlouhé, obvykle přímé; středový trn obvykle 1, někdy 2-3, odstávající, dolní nejdelší, 10-25 mm dlouhý, často prohnutý.
Květy
vyrůstají v oblasti temena, asi 40 mm dlouhé a široké; květní lůžko kulovité, zelené, 5-6 mm široké, s šedou vlnou, načervenale žlutými šupinami a červenohnědými štětinami; květní trubka nálevkovitá, 10 mm dlouhá, se zelenými šupinami, šedohnědou vlnou a téměř černými štětinami; nitky asi 8 mm dlouhé, zlatožluté, dolní na bázi purpurové, prašníky krémové; čnělka bledě žlutá, 23 mm dlouhá, asi 12 tmavě rubínových ramen blizny; okvětní lístky sírově žluté, vnitřní asi 10 mm dlouhé, 5 mm široké, obráceně kopinaté, vnější poněkud užší, kopisťovité, tupé, s jemnými špičkami.
Plod
soudkovitý, asi 10 mm dlouhý, 8 mm široký, temně červený.
Semena
černá.

 

Variety
Žádné variety, ať již popsané nebo nepopsané, nejsou u Notocactus campestrensis známé.

 

Výskyt
Druh je znám jen z lokality typu u Campestre, objevil ji L. Horst roku 1964. Notocactus campestrensis zde roste na skalnatých místech, porostlých trávou. Ritterovo polní číslo pro N. campestrensis je FR 1398. Naleziště těchto rostliny nebylo příliš často navštěvováno, a tak známe jen polní čísla Hofackera (AH 233) a dvojice L. Horst - W. Uebelmann (HU 23).

 

Pěstování
Tak jako většina druhů rodu Notocactus i tento druh patří k rostlinám, které nepůsobí pěstiteli problémy. Snad jedině na jaře je třeba dávat pozor, aby rostliny po probuzení dostaly vodu, ale to platí i o dalších notokaktusech. Pokud jim přeschnou kořeny, hůře se již znovu přivádějí do vegetace. Roubování není nutné, rostliny rostou dobře na vlastních kořenech a je jedno, jestli se jedná o starší, větší rostliny nebo o malé semenáče. Ve vegetaci potřebují pravidelnou zálivku, substrát může být (s výjimkou letní stagnace) více méně stále vlhký, ale ne rozbahněný. Před zimováním ale musí být substrát suchý. Zimování je vhodné při teplotách kolem 5-8 °C. Rostliny jsou samosprašné, takže stačí mít jen jediný exemplář a v případě zájmu můžeme získat semena.
Rostlinu HU 23 ze své sbírky fotografoval autor textu S. Stuchlík.

 

Poznámky
Přinejmenším ve sbírkách příznivců notokaktusů je Notocactus campestrensis poměrně hojně zastoupen. Je to poněkud v kontrastu s tím, že nejen velice málo kaktusářů navštívilo naleziště tohoto druhu, ale rovněž literární údaje o něm jsou dosti sporadické.
První popis Rittera je doložen rovněž fotografií, na které je jednotlivá rostlina se dvěma květy. Fotografie rostlin na nalezišti, pořízené v roce 1967 Buiningem, ukazují ale vesměs odnožující rostliny, je tedy proto poněkud překvapující, že se o odnožování Ritter vůbec nezmínil. Rostliny ve sbírkách rostou obvykle solitérně jen zpočátku, později začnou odnožovat. Rychlost odnožování je však u různých rostlin značně odlišná, někdy se vytvoří jen několik odnoží, jindy vytvářejí rostliny velké množství odnoží, takže mohou vzniknout skupiny šířky až kolem dvaceti centimetrů.

 

Literatura
Anderson E. F., The cactus family, p. 550, 2001
Lück H.-D., Notocactus campestrensis F. Ritter, Internoto, 9: 88-92, 1988
Stuchlík S., Rod Notocactus - monografie, p. 30-31, 1993

 

Autoři
Rostlinu HU 23 ze své sbírky fotografoval autor textu S. Stuchlík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a dve