Název
PARODIA RUBRISTAMINEA Ritt.
 

Taxon
Parodia rubristaminea Ritter, Kakteen in Südamerika, 2 : 428, 1980
Jméno rubristaminea charakterizuje rostlinu s červenými tyčinkami.

 

Popis
Tělo
kulovité, až 50 mm široké, zelené; asi 13-21 žeber, silně rozpadlých do bradavkovitých hrbolků; areoly 2-2,5 mm v průměru, bílé či hnědožluté plstnaté. Okrajových trnů 14-20, 5-8 mm dlouhých, štětinovitých, bledě žlutavých či hnědavých, do stran směřujících; středové trny velmi variabilní, tence až silně jehlovité, červenohnědé až k bázi, někdy všechny rovné, často však jeden až tři spodní háčkovité a téměř stejné, 10-15 mm dlouhé; nad nimi 1-3 rovné středové trny, často se ještě výše objevuje navíc několik trnů polookrajových.
Květy
25-30 mm dlouhé, 30-40 mm široké, vonící, široce otevřené; perikarpel 4-5 mm vysoký a široký, červený či červenohnědý, dolní třetina až tři čtvrtiny jsou lysé; nahoře drobné, úzké, červené či hnědavé šupinky, bohatá bílá vlna a často jednotlivé bílé či černé vlasovité štětinky; květní trubka 8-12 mm vysoká, červená až červenohnědá, šupiny a vlna jako na semeníku, štětiny černé či hnědočerné; nitky 5-8 mm dlouhé, dole oranžově žluté, nahoře slabě až intenzivně šarlatově červené; čnělka bělavá, 18-21 mm dlouhá, z čehož 7-11 mm připadá na bílé či žlutavé bliznové laloky; okvětní lístky 15-17 mm dlouhé, 2-5 mm široké, vnitřní lístky téměř zlatožluté s malou červenohnědou špičkou; vnější mají červenohnědý středový proužek a špičku.
Plod
je 5-7 mm vysoký i široký, tmavozelený či krvavě červený, porostlý jako perikarpel.
Semeno
s téměř polokulovitou, tmavohnědou, hladkou a lesklou testou, 0,4 mm v průměru, strofiola bílá.

 

Variety
Kromě jedinců s červenými nitkami, kterých byla většina, nalezl Ritter též rostliny, jejichž nitky byly dole bělavě žluté, nahoře rubínové, a další exempláře s nitkami bílými. Není jasné, zda všechny modifikace pocházejí z téže populace. Asi 15 km na západ od typové lokality rostou totiž rostliny, které Ritter později označil jako P.rubristaminea
var. (FR 925), aniž je blíže charakterizoval.

 

Výskyt
Friedrich Ritter objevil tento druh v r.1959 jihozápadně od Alemania v provincii Salta (Argentina). Nález nese jeho polní číslo FR 924. Rostliny s červenými tyčinkami byly nabízeny v r.1960 H.Winterovou, sestrou Rittera, jako FR 924 P.rubistaminea Ritt. sp.n.; jako FR 925 byla pak současně inzerována Parodia sp.

 

Pěstování
P.rubristaminea stále zůstává vzácnou miniaturou. Pěstování ze semen je obtížné a naději na úspěch má jen ten, kdo vysévá Fleischerovou metodou do sterilních sklenic a je vyzbrojen dostatečnou trpělivostí. Dospělá rostlina je citlivá na přemokření. Vyžaduje zrnitý, hodně propustný substrát, v němž není více než 10% humusu. Jinak ztratí kořeny a dříve než zakoření znovu, často vyschne nebo podlehne infekci. Kdo nemá dost trpělivosti, učiní lépe, když ještě zcela malé semenáčky naroubuje. Roubovanci však ztrácejí přirozený vzhled a při opakovaném vegetativním množení degenerují ve tvaru i v otrnění.

 

Poznámky
Kessler ze semen FR 924 vypěstoval rostliny nápadné vínově červenými tyčinkami; horní tři středové trny byly nezřetelné, ale čtvrtý dolní byl silně zahnutý. Okolo deseti bílých okrajových trnů mělo načervenalou špičku. Název P.rubistaminea, který se objevil v katalogu H.Winterové, byl tiskovou chybou, kterou převzal do svého lexikonu i Backeberg. Brandt ztotožňuje popisovanou rostlinu s P.sanagasta Frič ex Weing. a Ritterův název považuje za synonymum.). Zdůvodňuje to tím, že u P.sanagasta se rovněž vyskytují tyčinky v různě odstupňovaných tónech od žluté po načervenalou a že ze semen FR 924 mu vyrostla typická sanagasta. Fričem přivezená a Weingartem popsaná rostlina se však od rostliny Ritterovy neliší jen čistě žlutými tyčinkami, ale též nápadně hnědočervenou pokožkou (jako "vyžíhaná měď"), menším počtem okrajových trnů (7-9, zřídka 10-11); květy jsou jasně žluté, na vnější straně s 2 mm širokým tmavohnědým pruhem, který se ke špičce lístku ztrácí. Až do vyjasnění poměrů na nalezišti se doporučuje ve sbírkách oba taxony rozlišovat.

 

Literatura
Brandt F.H., Stachelpost, 7 : 390-393, 1971
Brandt F.H., Kakt. Orch.-Rundschau, 7 : 38-39, 1982
Kessler H., Stachelpost, 7 : 344, 1971

 

Autoři
Text: Miroslav Veverka.
Rostliny na snímku jsou ze sbírky K. Crkala.
Snímek semen (archív autor): Willy Verheulpen a Jean Lathouwers (Belgie).


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a pet