Název
MAMMILLARIA REKOI (Br. et R.) Vaupel ex Engler et Prantl subsp. AUREISPINA (Lau) Hunt
 

Taxon
Mammillaria rekoi (Britton et Rose) Vaupel ex Engler et Prantl subsp. aureispina (Lau) Hunt, Mammillaria Postscripts, 6: 8, 1997
Mammillaria rekoi (Br. et R.) Vaupel ex Engler et Prantl var. aureispina Lau, Cact. Suc. Mex., 28: 19, 1983
Mammillaria aureispina (Lau) Reppenh., Cact. Succ. Mex., 28: 19, 1983
Jméno druh je zvoleno na počest sběratele v Mexiku pana J. B. Reko, který pocházel z Čech, jméno poddruhu charakterizuje svítivě zlatožluté zbarvení trnů.

 

Popis
Trsovitá rostlina s jednotlivými válcovitými stonky asi 150 mm dlouhými a 50-60 mm širokými, nezřídka poléhavými; pokožka svěže tmavozelená; bradavky kuželovité, oblé, asi 7-9 mm dlouhé a 4-5 mm široké; axily zprvu s bílou vatou, záhy holé; areoly kruhovité s bílou vatou. Okrajových trnů 20-23, paprskovitě rozprostřené, jehlovité, pevné, přímé, na temeni žluté, později bělavé, asi 7 mm dlouhé; středových trnů 5-7, jehlovité, silnější než okrajové, přímé, spodní nejdelší, 6-15 mm dlouhé, tmavě žluté až zlatohnědé.
Květ
zvonkovitý, asi 10 mm dlouhý a 12 mm široký, okvětní lístky úzce kopinaté, špičaté, na vrcholu ven vyhnuté, celokrajné, purpurově růžové; blizna žlutá; nitky tyčinek bělavě růžové, prašníky bělavé.
Plod
kyjovitý, asi 10-14 mm dlouhý, brzy zasýchající, purpurově červený s červenou bází.
Semena
kapkovitého tvaru, asi 0,9 mm velké, rezavě hnědá.

 

Variety
Druh M. rekoi rozdělují současní taxonomové (Hunt, Lüthy) na tři samostatné poddruhy,
subsp. rekoi (s mnoha synonymy: M. albrechtiana, M. krasuckae, M. mitlensis, M. pullihamata, M. pseudorekoi, M. rekoiana, M. sanjuanensis - není však zcela jednoznačně jisté, zda všechny taxony popsané pod těmito jmény je možno považovat za identické),
subsp. aureispina (Lau) Hunt
subsp. leptacantha (Lau) Hunt (syn. M. leptacantha Lau)

 

Výskyt
Mammillaria rekoi subsp. aureispina roste na poměrně malém areálu, severně od osad Quiotepec a Yollox, v mexickém státu Oaxaca, v hlubokých roklích nad Rio Quiotepec, v nadmořské výšce 1200-1800 m. Sídlí na skalnatých útesech, většinou vápencových hornin, v pásmu borových lesů, v polostínu pod stromy i na plném výsluní, v opadance jehličí a surového kyselého humusu, a také ve spárách skal. Klima těchto roklí je celoročně velmi teplé a poměrně vlhké, po celý rok s vyššími srážkami až 700-800 mm za rok, takže zásobování vodou je vyrovnané, s vysokou vlhkostí vzduchu a bohatou, celoročně stále zelenou vegetací.

 

Pěstování
V našich podmínkách zcela vyhovuje standardní ošetření, běžný substrát a během vegetace umístění na teplém místě skleníku, maximum slunce a pravidelná zálivka udržující stále mírně vlhký substrát. Z materiálu, který jsem v osmdesátých let dovezl, se podařilo standardními postupy vypěstovat mnoho semenáčů a taxon se v dalších generacích rozšířil do sbírek, nejen mezi specialisty. Výhodou je, že semenáče rychle rostou a do květní zralosti dospívají již během 3-4 let, a ve velikosti 3-4 cm kvetou intenzívně fialově červenými květy, které kontrastují s jejich zlatožlutým otrněním. Většina rostlin tvoří plody a klíčivá semena i poté, co jsou květy opyleny vlastním pylem. Květní obdobím je pozdní jaro a léto, plody dozrávají následující sezónu, semena si udržují životnost 2-3 roky.
Foto Miloš Záruba ve vlastní sbírce

 

Poznámky
Mammillaria rekoi řadíme do serie Polyacanthae, převážná většina druhů této serie pochází z jižního a středního Mexika, tedy z teplejších a vlhčích krajů Mexika.
S poddruhem aureispina jsem měl možnost se seznámit krátce poté, co ji A. B. Lau objevil, již v roce 1979. Cestování v jižní části státu Oaxaca znamená vystoupat a zase klesat nesčetnými serpentinami. Až se dostanete do malé osady Quiotepec, severně od hlavního města státu, Oaxaca de Juarez. Tam je vhodné přespat v nadmořské výšce nad 3000 m a teprve druhý den za ranního chladu se pokusit sestoupit o téměř 2000íce metrů dolů, do hlubokého kaňonu. Jde to celkem dobře, a až se dostane úplně dolů, asi do nadmořské výšky okolo 1000 m, jste v horkém tropickém údolí, kterým protéká Rio Grande a je zde několik zapomenutých indiánských osad s banánovými plantážemi. Tady na vápencových příkrých stěnách můžete najít stovky zavěšených, fajfkovitě zahnutých, zlatými trny obalených M. rekoi subsp. aureispina. Je to zcela výjimečné naleziště, dokonale isolované od okolního světa. Horší je, že zpět neexistuje jiná cesta, než zase vystoupat pěšky dva tisíce metrů nahoru až na hranu kaňonu. V horkém odpoledni je to vyčerpávající zážitek trvající několik hodin. A to vše kvůli jediné, ale zajímavé mamilárii, která si u Yollox našla tak neobvyklé místo pro svoji existenci.
Také druhý poddruh M. rekoi subsp. leptacantha roste na mimořádně extrémně exponovaném nalezišti, ve stejném státě.

 

Literatura
Anderson E. F., The cactus family, p. 439-440, 2001
Bravo-Hollis H. et Sánchez Mejorada H., Las Cactáceas de México, 3: 175-178, 1991
Engler H. G. et Prantl K. A: E., Mammillaria rekoi (Br. et R.) Vaupel ex Engler et Prantl,
Natur. Pflanzenfam., ed. 2, 21: 633, 1925
Pilbeam J., The cactus file handbook 6. Mammillaria, p. 244-245, 1999
Pilbeam J., Mammillaria. A collector´s guide, p. 116-117, 1980
Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria, Monographie, 2: 460, 1992

 

Autoři
Foto Miloš Záruba ve vlastní sbírce
Text Jan Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a sedm