Název
MAMMILLARIA PEREZDELAROSAE Bravo et Scheinvar subsp. ANDERSONIANA W. A. Fitz Maurice et B. Fitz Maurice
 

Taxon
Mammillaria perezdelarosae Bravo et Scheinvar subsp. andersoniana W. A. Fitz Maurice et B. Fitz Maurice, Cact. Succ. J. (U.S.A.), 73: 264, 2001

Jméno druhu bylo zvoleno na počest lesního inženýra L. Perez-de-La-Rosa , který upozornil na nový druh a pomáhal oběma autorkám popisu při pozorování a studiu nového druhu v přírodních podmínkách. Subspecii dali jméno manželé W. A. a B. Fitz Maurice (znalci mexické kaktusové flóry žijící v Mexiku, se specializací na háčkovité mamilárie). Poddruh nese jméno na počest dnes už nežijícího amerického botanika Eduarda Andersona, který se více než 40 let věnoval studiu snad všech rodů kaktusů, a svou publikační éru završil vydáním velkého díla, obsažné knihy s názvem The cactus family (2001).

 

Popis
Rostlina jednotlivá, zřídka odnožující, jednotlivý stonek ploše až protáhle kulovitý, asi 20-40 mm dlouhý a do 50 mm široký, pokožka jasně zelená; kořeny vláknité, mělce rozprostřené. Bradavky kuželovité, asi 6 mm dlouhé, oblé, naspodu mírně kýlnaté, tupé; axily s jemnými štětinami a bílou vatou; areoly protáhlé, asi až 3 mm dlouhé, a 1 mm široké, s bílou plstí; axily s krátkou bílou vatou a krátkými bělavými štětinami, nepřesahující otrnění. Okrajové trny jehlovité, přímé, paprsčitě rozprostřené, pružné, v počtu 30-66, sněhově bílé, asi 2,5-3,5 mm dlouhé; středový trn 1, přímý, rovný nebo mírně prohnutý, asi 6-8 mm dlouhý, tmavohnědý až černý, se světlejší hnědou až žlutou bází.
Květ
zvonkovitý, až 13 mm dlouhý a široký, vyrůstají z rok starých axil ve věnečku; okvětní lístky jazýčkovité, asi 4 mm široké, celokrajné, špičaté, bílé až bělavě růžové, někdy s patrným tmavším středním proužkem; blizna a prašníky žluté, nitky tyčinek nazelenalé.
Plod
kulovitý až kyjovitý, nazelenalý, měkký, s tmavším vrcholem, často však také zasýchající mezi bradavkami a rychle vysýchající.
Semena
kapkovitého tvaru asi 1,2 mm velká, s tmavohnědou až téměř černou jamkovanou testou.

 

Variety
Mammillaria perezdelarosae subsp. andersoniana je velmi uniformní rostlinka, což jistě souvisí i s malým areálem rozšíření. Od nominátní subspecie, která má stonek kulovitý až kyjovitý, více či méně sytě růžové květy a zahnuté středové trny s háčkovitým zakončením, se subsp. andersoniana liší výrazně menším stonkem, který je spíše plochý až ploše kulovitý, kratšími ale vždy rovnými středovými trny s černým hrotem a krémově bílými až mírně narůžovělými květy.

 

Výskyt
Mammillaria perezdelarosae subsp. andersoniana roste v mexickém státu Zacatecas, v blízkosti městečka Villa García, pár kilometrů od hranic se státem Aguascalientes. Původně se mělo za to, že existuje jen jedna velmi malá populacena několika desítkách metrů čtverečních. Později se ovšem v okolí nalezla i další místa výskytu o větší rozloze, ale vždy se dá mluvit jen o mikropopulacích, rostoucích na ploše nejvýše 10 arů. Lokalita, kterou jsem navštívil v roce 2004, ležela na hraně strmých skal vulkanického původu, místy svou věžovitou architekturou připomínajících naše Prachovské skály. Na vrcholcích oblých skal pak subsp. andersoniana roste v početných koloniích v mělkých skalních mísách, které jsou vyplněny navátým substrátem zpevněným porostem mechů, lišejníků i horizontálně rozprostřených a propletených kořenů mamilárií.
Je nesmírně krásné tohle místo. Hrana skalního okraje stolového kopce tu nahoře navazuje na rozlehlou, velmi příjemnou rovinu pastvin, kde se mimo tu a tam vyskytujících opuncií a agave nalézají i mimořádně hezké, poměrně robustní, kulovitě rostoucí a divoce vytrněné rostliny Stenocactus aff. ochoterenae s plochými dlouhými středovými trny a světle narůžovělými květy s tmavším růžovým proužkem. Ve stráních, ve skalních štěrbinách, se lze setkat také s další, řídce se vyskytující, háčkovitou, hustě žlutě až hnědě otrněnou mamilárií ze série Stylothelae a také zajímavá Coryphantha clavata subsp. stipitata.
Mezi skalami na hraně kopce upoutají majestátní sukulenty - žlutě kvetoucí Senecio praecox. Připočteme-li k zážitku ze skvělých rostlin, které tu v okolí rostou, i bizarní, pestře barevné, zejména ostře žluté porosty lišejníků na červenohnědých balvanech a navíc ještě i hezký rozhled z výšky do okolní krajiny, pak je mnoho důvodů se tu při další návštěvě Mexika opět zastavit.
Je třeba si ovšem uvědomit i značnou zranitelnost těchto populací. Mohly by se snadno stát kořistí sběratelů, a to i proto, že se jedná o miniaturní rostlinky, takže by se celá tisícihlavá populace snadno vešla do jediného kufru. Nebylo by divu, o tuto rostlinu by byl mezi kaktusáři ve světě pro její atraktivní vzhled jistě velký zájem. A pokud by byl i jen narušen mikroekosystém jediné mělké kapsy, třeba jen odběrem několika rostlin, vítr voda a následná eroze by mohly mít na dané místo vliv zcela devastující. Také to je důvod, proč není vhodné sdělit přesné místo tohoto nálezu.
Areál M. perezdelarosae subsp. andersoniana se nalézá asi 70-80 km od areálu nominátní subspecie, která je už od konce osmdesátých let 20. století známá z hraniční oblasti států Aguscalientes a Jalisco, ve východním  Mexiku. Vyskytuje se zde v pásmu horských borových a poloopadavých smíšených dubo-borových lesů, v nadmořských výškách asi 2000-2400 m, se srážkami pod 500 mm za rok.

 

Pěstování
Jedná se o velmi hezký kaktus, s podobnými nároky jako má, dnes už ve sbírkách dost rozšířená, nominátní subspecie. I u ní jsme zpočátku měli respekt při jejím opatrování na vlastních kořenech, a tak většina rostlin byla ve sbírkách roubována. Již v malé velikosti nasazují poupata (poměrně velmi časně zjara) a tak jsme během několika let získali další generace. Teprve poté bylo možné pěstovat je na vlastních kořenech. Dospělosti a květuschopnosti dosahovaly zhruba po 3 letech, už ve velikosti asi 2 cm, a ukázalo se, že pěstování není doprovázeno většími problémy.
Subsp. andersoniana je ovšem ještě velmi vzácná, semen nedává mnoho a klíčení také není stoprocentní. To ukazuje na to, že doba, kdy budou ve sbírkách běžně zastoupeny rostliny na vlastních kořenech, je ještě hodně vzdálená. Proto je nutné doporučit roubování, určitě budou dobře prosperovat na Trichocereus pasacana, kde rostou pomaleji a zachovávají si kompaktní vzhled. Uspokojivých výsledků však jistě bude dosaženo i na jiných, běžných podložkách.
Pro pravokořenné pěstování volíme raději čistě minerální substrát o neutrálním pH. V době jarní vegetace, za předpokladu umístění na teplém a slunném místě, může být zálivka pravidelná a vydatná.

 

Poznámky
Mammillaria perezdelarosae se svým poddruhem andersosniana je zařazena do serie Stylothelae, do blízkého příbuzenstva M. bombycina. Obě subspecie byly nalezeny dosti pozdě a to přesto, že rostou v dobře přístupných a využívaných oblastech středního Mexika.
Příbuzenské vztahy k M. bombycina jsou zřejmé, ale oba druhy jsou oddělené, samostatně se vyskytující, dobře rozlišitelné taxony, o to i přesto, že někteří taxonomové je řadí jako vnitrodruhové taxony, poddruhy. Tento názor potvrdila to rozsáhlá polní studie manželů Fitz Mauriceových.
Velkou studii o příbuzenských vztazích v této skupině publikovali Linzen et al. (1990), kteří zveřejnili několik nově objevených lokalit, udávají doslova, že naleziště obou druhů (M. bombycina a M. perezdelarosae) leží u El Sauz, Aguascalientes, jen několik km od sebe vzdálená. Potvrzuje to i P. Lechner (1993).
Pozn. J. Šnicer: M. bombycina se v blízkosti typové M. perezdelarosae vyskytuje hned ve dvou odlišných formách. U El Maguey je to forma známá pod jménem "splendens" a jihozápadním směrem a Jaltiche de Arriba (také jen pár kilometrů) typická hnědotrná forma. To jen podtrhuje specifika celé skupiny. Dělit tento okruh na druhy a poddruhy je naprosto logické.

 

Literatura
Arreola Nava H. J., Mammillaria bombycina en Jalisco y su comparación con M. perezdelarosae, Cact. Suc. Mex., 34: 56-61, 1989
Bravo H. et Scheinvar L., Mammillaria perezdelarosae Bravo et Scheinvar, una nueva especie de Jalisco, Cact. Suc. Mex., 30: 76-80, 1985
Fitz Maurice W. A., New locations for Mammillaria perezdelarosae, Cact. Succ. J. US, 61: 265-267, 1989#tuto citaci jsem nenašel
Lechner P., Die Schwierigkeit der Art-Abgrenzung der Stylothelae-Mammillaria, Mexikos, Mtteilungsbl. AFM, 17: 69-75, 1993
Linzen T., Rogozinski H. et Wolf F., An den Standorten von Mammillaria bombycina und M. perezdelarosae, Mtteilungsbl. AFM, 14: 237-245, 1990
Šnicer J., Mammillaria perezdelarosae subsp. andersoniana Fitz-Maurice, Kaktusy, 40: 50-51, 2004

 

Autoři
Text i foto na místě nálezu v Zacatecas - Pavel Pavlíček, za přispění Jana Říhy.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a jedna