Název
MAMMILLARIA HEIDIAE Krainz
 

Taxon
Mammilaria heidiae Krainz, Kakt. und and. Sukk., 26: 217, 1975
Mammillaria zephyranthoides Scheidw. var. heidiae (Krainz) Hunt, Bradleya, 2: 88, 1984
Mammillaria zephyranthoides Scheidw. subsp. heidiae (Krainz) Lüthy, Kakt. und and. Sukk., 51: 63, 2000
Jméno bylo zvoleno na počest paní Heidi Krähenbühlové, manželky Felixe Krähenbühla ze švýcarské Basileje, cestovatele, milovníka a znalce rostlin rodu Mammillaria. Krähenbühl objevil mnoho nových nalezišť kaktusů v Mexiku.

 

Popis
Stonek jednotlivý, vzácně odnožující, stonek asi 35 mm dlouhý a 55 mm široký (v kultivaci až 100 mm široký), zploštělý, v době sucha s propadlým temenem, bradavky válcovité, na vrcholu oblé, axily s jemnými štětinkami, areoly kruhovité, téměř holé. Okrajové trny v počtu 16-24, paprskovitě rozložené, přímé, hladké, štětinovité, měkké, nepíchavé, sklovitě bílé až 11 mm dlouhé; středové trny 0-2, silnější než okrajové, odstávající, přímé až zahnuté či na koncích háčkovité, při bázi žlutavé, na konci načervenalé až hnědé, až 12 mm dlouhé.
Květy
široce nálevkovité, asi 30 mm dlouhé a široké, okvětní lístky kopinaté, celokrajné, žlutavě zelené, vnější s tmavším středovým proužkem, vnitřní citronově zelené, bliznové laloky smaragdově zelené, nitky tyčinek žluté s nazelenalou bází.
Plod
vejčitý, nazelenalý, brzy hnědnoucí a vysýchající.
Semena
asi 1,1 mm velká, kulovitá, s černohnědou testou.

 

Variety
Jedná se homogenní a konstantní druh a neznáme výraznějších odchylek z přírody ani z kultivace. Přiřazení M. heidiae k M. zephyranthoides jako variety nebo subspecies je s největší pravděpodobností nesprávné a sami navrhovatelé této koncepce se v současností vracejí k původnímu pojetí taxonu, jako samostatného, dobře definovatelného druhu, existujícím na malém isolovaném nalezišti.

 

Výskyt
V současnosti známe jen jediný, plošně nevelký areál, se dvěmi lokalitami v mexickém státě Puebla. Leží severně od města Acatlan, u osady El Papayo (např. sběry Lau 1154, Rep. 1042, které se asi nejvíce rozšířily do sbírek), v nadmořské výšce mezi 1100-1600 m. M. heidiae se roztroušeně vyskytují mezi trsy trav a na kamenitých drolinách, v písčito-humusových půdách. Po většinu roku jsou jejich stonky zataženy do úrovně terénu, a bez květů jsou obtížně k nalezení. Klima je zde slunné a horké, srážky v letním období se pohybují mezi 600-700 mm za rok.

 

Pěstování
Podobně jako u M. zephyranthoides, i zde se jedná o citlivější kaktus, který pochází z teplejších oblastí Mexika a nesnáší proto příliš chladné zimování, zejména mu však škodí zálivka v chladném období (i při poklesech teploty v období růstu). Rozhodně lze doporučit kulturu pravokořenných semenáčů, ty si zachovávají přirozený tvar a velikost, během zimního období se zatahují do substrátu a také jejich životnost je delší. Obecně se ale jedná o krátkověké rostliny, a pro dlouhodobé přežívání je vhodné pěstovat ve sbírce více generací. Kořeny má tento druh mrkvovitě ztlustlé, rozprostřené při povrchu substrátu, doporučuje se minerální drťový materiál o neutrálním pH až s pH na kyselé straně. Množení výsevem semen nečiní zvláštních potíží, životnost si však semena udržují jen několik málo let. Obdobím kvetení je konec jara, často se květy opakují během letních měsíců v několika vlnách. Po důkladném vyschnutí a scvrknutí mohou zimní teploty klesat i pod 10 oC., nedoporučují se však hodnoty blízké 0 °C.
Foto Miloš Záruba ve vlastní sbírce

 

Poznámky
Mammillaria heidiae je zařazena do serie Ancistracanthae, přestože se háčkovité středové trny projevují jen na některých jedincích a jejich květy jsou žluté a velké. Byl proto publikován návrh na zařazení do samostatné serie Zephyranthoides Lüthy, nebyl však obecně přijat. Také zařazení do podrodu Dolichothele D. R. Huntem se nesetkalo s velkým pochopením a také sám autor jej později odvolal a navrhl zařazení do serie Ancistracanthae.
Felix Krähenbühl objevil rostliny zcela náhodně, na travnatých loukách jej překvapily velké žluté květy vyrůstající doslova "ze země" kam byly scvrklé vyschlé rostliny zataženy.
Zajímavé je, že výskyt M. heidiae je omezen na jediné známé naleziště, kde se odhaduje populace jen na několik stovek rostlin. Reprodukce populace M. heidiae však dosud není činností člověka ohrožena. Podobný a nepochybně i blízce příbuzný druh M. zephyranthoides obývá podstatně větší areál rozšíření, vyskytuje se rovněž ve státu Puebla a v nedalekém státu Oaxaca, zejména však se objevuje severněji na více lokalitách ve státech Hidalgo, Guanajuato a Querétaro. Oba taxony jsou snadno rozeznatelné i v době bez květů, nepochybně však jsou si blízce příbuzné.

 

Literatura
Anderson E. F., The cactus family, p. 422, 2001
Bravo-Hollis H. et Sánchez Mejorada H., Las Cactáceas de México, 3: 48-49, 1991
Helmer K., Mammillaria heidiae Krainz, Kakt. und and. Sukk., 38, no 35, 1987
Lüthy J.,Die altesten Mammillarien, Kakt. und and. Sukk. 38: 11-14, 1987
Meixner A., Ochrana přírody - ochrana mamilarií, Aztekia, 4, 1: 8, 1981
Pilbeam J., The cactus file handbook. Mammillaria, 6: 133, 1999
Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria, Monographie, 1: 66, 1991

 

Autoři
Foto Miloš Záruba ve vlastní sbírce
Text Jan Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a tri