Název
GYMNOCALYCIUM PROCHAZKANUM Šorma
 

Taxon
Gymnocalycium prochazkanum Šorma, Gymnofil, 28: 2, 1999
Gymnocalycium valnicekianum Jajó subsp. prochazkanum (Šorma) H. Till et Amerhauser, Gymnocalycium, 15: 452, 2002
Jméno rostliny bylo zvoleno na počest jejího objevitele, dlouholetého předsedy českého specializovaného sdružení pěstitelů gymnokalycií Gymnofil (od r. 1994), pana Jaroslava Procházky (nar. 1944).

 

Popis
Stonek jednotlivý, ploše kulovitý až kulovitý, 40-60 mm vysoký, 60-70 mm široký, pokožka matná, sivá až (hnědo-) šedozelená; temeno mírně prohloubené, pokryté trny; kořen řepovitý, dosahující až průměru stonku a délky 100 mm. Žeber 7-9, rovně probíhající, příčnými rýhami rozdělena na čtyřhranné hrbolce 10-15(-20) mm široké a dlouhé; areoly malé, 2-3 mm široké, kulaté, zpočátku špinavě bíle plstnaté. Trny téměř vždy 3, výjimečně 1-4, do 10 mm dlouhé (ve stínu až 20 mm), barvy rohovinové až šedé (až červenošedé), stejné délky, 2 směřující do stran a 1 dolů, přilehlé, přímé až mírně zahnuté.
Květy
vyrůstají z areol blízko temene, nálevkovité, až 60 mm dlouhé a 50 mm široké; perikarpel 17 mm dlouhý a 10 mm v široký, tmavý, mechově zelený, šupiny rozšířené (velikosti 5 × 2 mm), světle lemované, pozvolna přecházející v kopisťovité, vně mechově zelené až šedavé, jasně bíle ohraničené vnější okvětní lístky; vnitřní okvětní lístky kopisťovité, krémové barvy, s úzkým červenohnědým středním proužkem; jícen tmavě růžový až purpurový; tyčinky krémově zbarvené s růžovými prašníky a žlutým pylem.
Plod
šedý, 15-20 mm dlouhý a 7-10 mm široký.
Semena
drobná, načernalá a matná, asi 0,8 mm dlouhá a pouze asi 0,5 mm široká, hilum nevýrazné.

 

Variety
Gymnocalycium prochazkanum obývá velice malý areál rozšíření. Rostliny v populaci jsou velmi uniformní, nepodstatné rozdíly spočívají snad jen ve velikosti hrbolců a v délce trnů. Nebyly popsány žádné vnitrodruhové taxony.

 

Výskyt
Rostliny byly nalezeny podél nízkého návrší jižně od městečka Quilino směrem na Deán Funes, v provincii Córdoba v Argentině. Jižně, respektive na jihovýchod, přecházejí nízké kopečky v hospodářsky silně využívanou rovinu, směrem na sever pak pozvolna v Sierra de Ambargasta. Jihozápad a západ od místa výskytu vyplňuje obrovské slanisko Salinas Grandes. Rovnější úseky jsou písčité a pod ochranou vegetace složené z keřů a stromů zde můžeme nalézt Gymnocalycium schickendantzii a Gymnocalycium stellatum subsp. obductum. Jejich výskyt na vyvýšených kamenitých kopečcích je pouze omezený. Zato se zde hojně vyskytuje typická křovinatá "chaco" vegetace - Prosopis kuntzei (Mimosaceae), Acacia cavens (Mimosaceae), Parkinsonia spec. (Caesalpiniaceae), Geoffroea decorticans (Fabaceae), Jodina rhombifolia (Santalaceae). Součástí jen s velkými obtížemi průchodné vegetace je i Stetsonia coryne, se svými až 15 cm dlouhými trny. Společným obyvatelem kamenitých návrší s G. prochazkanum je ale především nedávno popsané G. robustum Kiesling et Metzing, což je rostlina původně provizorně pojmenovaná jako G. cordobensis a později (1993) Tillem mylně identifikovaná jako G. quehlianum (F. Haage ex Quehl) Vaupel ex Hosseus.

 

Pěstování
Jak je již řečeno v poznámkách, G. prochazkanum roste velmi pomalu. Moje pravokořenné čtyřleté semenáčky mají stěží 1 cm v průměru. Zkušenosti s pěstováním díky nedávnému objevení rostliny jsou minimální. Ukazuje se však, že i díky velké náchylnosti na přemokření zvláště v prvních letech po výsevu se co nejranější roubování jeví jako nejvhodnější. Roubovanci nic neztrácejí ze svého specifického stříbřitě sivého vzhledu. Navíc relativně brzy zakvétají. Bohužel i získávání semen se jeví jako problém a je třeba mu věnovat náležitou pozornost. Tyčinky s pylem totiž výrazně přesahují přes pestík s bliznou a přes relativně úzké ústí květu je problém bliznu cizím pylem opylit. Naštěstí rostliny celkem ochotně, opakovaně od června do září, zakvétají a většinou tedy máme šanci na více pokusů.
Na snímcích Vladimíra Šormy je holotyp JPR 184/562A uložený ve WU (herbář university ve Vídni) a rostlina VS 141 z typové lokality jižně od Quilino.

 

Poznámky
Rostlina byla nalezená v roce 1995 a představuje jeden z nejpozoruhodnějších nálezů mezi gymnokalycii poslední doby. Ve sbírce okamžitě upoutá zvláštní stříbrně šedou pokožkou připomínající G. glaucum či G. albiareolatum. Tato vlastnost vynikne především pěstováním v kultuře - v domovině není tak nápadná. Celkovým habitem se vymyká všem gymnokalyciím rostoucím v provincii Córdoba. Je vzácná nejen ve sbírkách, ale i na nalezišti. W. Papsch při podrobném průzkumu typové lokality uvádí četnost výskytu 5 rostlin na 100 m2 oproti 40 rostlinám G. robustum, vyskytujících se na stejné ploše. Semena jsou nabízena až v poslední době (VS 141, GN 947/4024, WP 241/750, LF 081).
Till a Amerhauser uvádějí další lokality výskytu, ale s rostlinami v habitu již výrazně vzdálenými. Zatímco na nalezišti u Los Algarrobos a dále ve směru na Caminiaga mají rostliny vždy pět trnů, přičemž horní pár je vždy světlejší, ještě dále na severovýchod u San Pedro del Norte a Chuna Huasi již dominují divoce otrněná převážně sedmitrnná gymnokalycia připomínající G. bicolor. Od něho se však odlišují šedohnědou pokožkou a stlačeně kulovitým tvarem stonku. Ve stavbě a barvě květu jsou G. bicolor, G. prochazkanum i G. valnicekianum téměř identické. Toto vedlo Tilla a Amerhausera k vytvoření nových kombinací G. valnicekianum Jajó emend. H. Till et Amerhauser, G. valnicekianum Jajó var. bicolor (Schütz) H. Till et Amerhauser a G. valnicekianum Jajó subsp. prochazkanum (Šorma) H. Till et Amerhauser. Nejen já, ale všichni ti, kteří buď viděli G. prochazkanum na nalezišti nebo mají první zkušenosti s jeho výsevem, si myslíme, že existují další podstatné znaky, jež jej z této skupiny vydělují. Především je to masivní řepovitý kořen navazující na zúžený krček a připomínající stejný jev, jako je např. u jižní skupiny weingartií (Weingartia neumanniana...). Stejně markantně odlišný je velmi pomalý růst semenáčků, odlišná doba kvetení na nalezišti i výrazně odlišný habitus.
Nutno ještě pro zmatení celé situace připomenout, že Till a Amerhauser emendací G. valnicekianum změnili taxonomický obsah tohoto jména. Za G. valnicekianum považují pouze rostliny, které u nás byly pěstovány jako G. genseri nom. prov. nebo příp. G. mostii var. genseri nom. prov. pod polním číslem B 44. Všechny rostliny, u nás po desetiletí pěstované pod jménem G. valnicekianum jsou jimi přiřazeny pod nově vytvořené jméno G. mostii var. immemoratum (Castellanos et H. V. Lelong) H. Till et Amerhauser.
Tvarem semen patří G. prochazkanum do podrodu Microsemineum Schütz.

 

Literatura
Papsch W., Gymnocalycium prochazkanum vorgestellt, Gymnocalycium, 15: 437-440, 2002
Šorma V., Gymnocalycium prochazkanum - nový zajímavý nález českých kaktusářů v Argentině, Gymnofil, 28: 2-6, 1999
Till H. et Amerhauser H., Revision des Gymnocalycium mostii-Aggregates, Teil I: Gymnocalycium mostii (Gurke) Britton & Rose und seine Formen, Gymnocalycium, 15: 425-436, 2002
Till H. et Amerhauser H., Revision des Gymnocalycium mostii-Aggregates, Teil II: Gymnocalycium valnicekianum und seine Formen, Gymnocalycium, 15: 445-452, 2002

 

Autoři
Na snímcích Vladimíra Šormy je holotyp JPR 184/562A uložený ve WU (herbář university ve Vídni) a rostlina VS 141 z typové lokality jižně od Quilino.
Text Vladimír Šorma.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

vladozyl@seznam.cz (2010-04-07 08:36:42)
Na snímcích Vladimíra Šormy je holotyp JPR 184/562A uložený ve WU (herbář university ve Vídni) a rostlina VS 141 z typové lokality jižně od Quilino. SNÍMEK JE VŠAK JEN JEDEN,KTERÉ ČÍSLO PLATÍ?Děkuji za odpověď.
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a sest