Název
GYMNOCALYCIUM FISCHERI J. J. Halda et al. subsp. SUYUQUENSE F. Berger
 

Taxon
Gymnocalycium fischeri J. J. Halda, P. Kupčák, E. Lukašík et J. Sladkovský subsp. suyuquense F. Berger, Gymnocalycium, 16: 539, 2003
Poddruh dostal jméno podle kláštera Suyuque Nuevo v Argentině, v jehož těsné blízkosti se rostliny vyskytují.

 

Popis
Stonek jednoduchý nebo trsovitý, tmavozelený, do 80 mm výšky a šířky, ploše kulovitý až kulovitý; kořeny drátovité. Žeber 7-10, vyšší než široká. Trny šídlovité, paprsčitě uspořádané, přímé až ke stonku lehce zahnuté, až 45 mm dlouhé, šedavé či hnědavé, zřídka s tmavší bází; středové trny 2-4.
Květy
krémově bílé až narůžovělé, až 70 mm dlouhé a 50 mm široké; okvětní lístky s tmavším středním pruhem a bledým okrajem.
Plod
asi 30 mm dlouhý a do 15mm široký.
Semeno
1 mm dlouhé, 0,8 mm široké, testa černá, bradavčitá, s vystouplým hilem.

 

Variety
Subspecies suyuquense je doposud jedinou popsanou odchylkou od široce rozšířeného a značně variabilního druhu G. fischeri.
Poddruh se od nominátní subspecie odlišuje zejména menší velikostí stonku, užšími, a ostřejšími žebry, která jsou uspořádána téměř svisle, přímým až lehce zahnutým, od těla odstálým otrněním, s trny většinou bez tmavší báze a menším květem.

 

Výskyt
Rostlina byla popsána z lokality nacházející se na skalním hřebeni probíhajícím ve směru západ-východ nad klášterem Suyuque Nuevo v Argentině. Jedná se o západní stranu rozlehlého pohoří Sierra de San Luis, jdoucího severovýchodním směrem od San Luis, hlavního města stejnojmenné provincie, které je vzdálené od kláštera asi 20 km. Většina nálezů pochází z nadmořské výšky od 1100 m do 1300 m (v popise je uvedeno 1100 m), ale již cestou k nalezišti jsme sporadicky nacházeli prakticky identické rostliny, rostoucí ve společnosti Echinopsis aurea, Gymnocalycium schickendantzii, Opuntia sulphurea, Notocactus submammulosus a Trichocereus candicans. Zde ale dosahují podstatně větších rozměrů než v popise uváděných 70 mm výšky a 50 mm šířky. Rostly zde v nepřetržitě spásané trávě mezi řídkou a poměrně vysokou křovinatou vegetací, ve výšce okolo 900 m nad mořem. Poté následuje asi sto výškových metrů (asi po pětikilometrové cestě) hustého a nízkého, jen s obtížemi průchodného křovinatého porostu. Další a podstatně početnější populace se nacházejí až nad tímto pásmem již v typické horské vegetaci na žulových skalnatých výchozech, případně i v rozpadlém štěrku.
Lze předpokládat, že se na okolních svazích sestupujících z hlavního hřebene budou nacházet i další lokality, jejichž objevování je z cesty ze San Luis do San Francisco del Monte de Oro komplikované neexistujícími jinými přístupy do pohoří.
Z doprovodné kaktusové vegetace se na typové lokalitě nachází dolní hranice výskytu Gymnocalycium monvillei subsp. gertrudae var. confusum Neuhuber a především pak na horní hranici výskytu roste společně s G. neuhuberi H. Till et W. Till.

 

Pěstování
Nároky na pěstování jsou stejné jako u typu. Zajímavé by bylo prověřit mrazuvzdornost rostlin v našich podmínkách. Z několika zdrojů jsou na nalezišti potvrzovány teploty dosahující v zimě (červenec) až -15 °C. U nás to samozřejmě vylučuje pěstování pod otevřeným nebem, ale rostliny by měly bez problémů přezimovat v nevytápěných sklenících. Rostlinného materiálu je bohužel asi zatím příliš málo na podobné experimenty.
Na snímku Vladimíra Šormy je rostlina označená sběrovým číslem VS 8, z typové lokality u kláštera Suyuque Nuevo v Argentině.

 

Poznámky
Rostliny, které byly v průběhu devadesátých let minulého století na lokalitě opakovaně sbírány, většinou pro nálezce znamenaly určité zklamání. Každý totiž toužil vidět G. neuhuberi na svém stanovišti, ale místo něho pravidelně nalézal tyto špinavě bíle kvetoucí gymnokalycia. Byla jim dávána rozličná jména - G. neuhuberi bílý květ, G. stuckertii sensu Kiesling či nejčastěji G. pseudoneuhuberi nom. prov. Pod těmito jmény byla i šířena semena (VS 8, LF 008-008a).
Rozhodující pro zařazení bylo hledání příbuzenských vazeb. G. neuhuberi patří do příbuzenstva G. reductum, kdežto G. fischeri se svým poddruhem suyuquense patří do okruhu G. capillense - sigelianum - sutterianum. Problémem zůstává konfusní jméno G. stuckertii. Situaci okolo jména vysvětluje B. Schütz ve své Monografii rodu Gymnocalycium.
Do komplexu rostlin G. fischeri rovněž patří rostliny z Piltzových sběrů P 103 (a,b,c) a P 106 (a), které jsou v našich sbírkách sporadicky zastoupeny už od konce sedmdesátých let minulého století.

 

Literatura
Berger F., Gymnocalycium fischeri J. J. Halda et al., Gymnocalycium, 16: 533-540, 2003
Schütz B., Monografie rodu Gymnocalycium [Gymnocalycium stuckertii (Speg.) Br. et R., p.128-129], 1986
Šorma V., Rostliny rodu Gymnocalycium na nalezištích (2), Gymnofil, 28: 16-20, 1999

 

Autoři
Na snímku Vladimíra Šormy je rostlina označená sběrovým číslem VS 8, z typové lokality u kláštera Suyuque Nuevo v Argentině.
Text Vladimír Šorma.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a deset