Název
ECHINOMASTUS HISPIDUS D. Donati et C. Zanovello
 

Taxon
Echinomastus hispidus D. Donati et C. Zanovello, Piante Grasse, 34: 138, 2004

 

Popis
Stonek vejčitý, ve stáří protáhlý, obvykle jednotlivý, až 90 mm široký a 300-400 mm vysoký, na temeni vlnatý, dospělé areoly vlnaté jen na mladých bradavkách, později holé. Okrajových trnů 16-20, tuhých, ostrých, matně béžových; středové trny v počtu 4-6, tuhé, ostré, někdy háčkovité, šedé, jeden odstávající, ostatní směřují vzhůru.
Květ
zvonkovitý, 25-35 mm široký, vnitřní okvětní lístky růžové až sytě růžové s podélným růžovým nebo červeným ("fuchsiovitým") proužkem, vnější okvětní lístky červenorůžové; tyčinky, prašníky čnělka a bliznové laloky barvy slonové kosti.
Plod
asi 10 mm dlouhý, zelenohnědý, ve zralosti pukající podélnou rýhou.
Semena
1,3-1,7 mm dlouhá, černá, testa zřetelně zrnitá.

 

Variety
Echinomastus hispidus je nedávno popsaný taxon, v doprovodném textu k popisu nejsou žádné formy či odchylky uvedeny.

 

Výskyt
Jako typ byla určena kulturní rostlina, pocházející z nabídky firmy Mesa Garden (Nové Mexiko), pod polním číslem SB 452 s lokalizací Cuatrocienegas, Coahuila, Mexiko.
Druh se vyskytuje ve velké míře v horách středojižní Coahuily. Autoři popisu měli možnost rostliny pozorovat v Sierra de San Marcos y Pinos, Sierra de las Ovejas, Sierra Paila a Sierra Purisima, jsou však přesvědčeni o přesahu výskytu do dalších okolních horských pásem.
Jednotlivé populace jsou četné, rostliny se vyskytují na exponovaných místech s vápencovým nebo dokonce sádrovcovým podkladem spolu s dalšími kaktusy jako jsou Ariocarpus fissuratus, Mammillaria lasiacantha, Epithelantha bokei, Epithelantha micromeris, Coryphantha echinus, C. poselgeriana var. valida.

 

Pěstování
Pěstování E. hispidus se nijak neliší od kultivace forem E. mariposensis, které se vyskytují ve stejném areálu. Jejich kultura není jednoduchá, všechny rostliny, pocházející z této části Coahuily patří většinou k pěstitelsky problematickým (např. Ariocarpus fissuratus nebo Coryphantha poselgeriana). Při velké péči a opatrnosti se však i ty dají pěstovat pravokořenné, je však bezpodmínečně nutné dodržet zásadu velmi propustného zásaditého substrátu, a velmi opatrného zalévání. Roubování je samozřejmě jistější, nadměrné přerůstání roubovanců je však nectností všech roubovaných echinomastusů.
Jako všechny ostatní echinomastusy kvete E. hispidus brzy na jaře a vyžaduje tedy hodně světla, nejlépe po celý rok.
Asi 5 km východně od Cuatrocienegas (Coah.) fotografoval Václav Jakubec

 

Poznámky
Informace o výskytu echinomastusů také v mexické Coahuile není žádnou novinkou (jedna z prvních informací pocházela od H. Kuenzlera, rostliny sbíral pod polním číslem HK 344 z konce 60. let 20. století), rostliny však byly téměř vždy považovány za robustní formu E. mariposensis s variabilním otrněním, vzrůstem i barvou květu. Podrobnější informace pak podal M. Zachar (1993), který popsal čtyři populace od Cuatrocienegas až po okolí Monterrey v Nuevo Leon; v současné době je veřejně dokumentováno nejméně 10 lokalit výskytu coahuilských echinomastusů od Ocampa až po Hipolito a dalších několik v přilehlé části Nuevo Leon.
Forma, patřící spíš do okruhu E. warnockii, na jejíž existenci upozorňuje již nejméně od roku 1980 Steven Brack (SB 452 - E. warnockii, Cuatrocienegas) však byla přesně identifikována a popsána až nyní.. Aby bylo v této nepřehledné situaci jasno - ve střední Coahuile vedle sebe (i když v různých nadmořských výškách) existují jak rostliny, zachovávající přes všechnu svou variabilitu (otrnění, barva květu, velikost těla) typické morfologické znaky E. mariposensis tak i rostliny s charakteristikami, které se spíš přibližují E. warnockii. Ty se vyznačují pohledově odlišným charakterem trnů a větším květem odlišné barvy. Podle popisu je odlišný i charakter plodu a velikost semene. Autoři popisu sice připouštějí, že celkový vzhled dospělých rostlin E. hispidus i E. mariposensis se může zdát na první pohled podobný (odtud prý pramenila většina dosavadních nedorozumění, při bližším zkoumání jsou však rozdíly dostatečně patrné). Donati a Zanovello se v obsáhlém textu, ve kterém zdůvodňují existenci nového taxonu, zaměřují také na odlišnosti, projevující se v různých stadiích vývoje, především v juvenilních fázích, kdy jsou údajně největší, a považují je za kriteria rozhodující taxonomické důležitosti.
Oprávněnost nového taxonu, případně jeho vnitrorodového zařazení ukáže v každém případě čas a hlavně podrobné polní průzkumy nejen dalších "sierras" střední Coahuily, ale především velmi málo známé severní části tohoto státu až k texaským hranicím.

 

Literatura
Challet J. M., Globetrotter, Cactus & Co., 7: 47-61, 2003
Glass Ch. et FosterR., The genus Echinomastus in the Chihuahuan Desert, Cact. Succ. J. (US), 47: 218-233, 1975
Halda J. et Crkal K., Echinomastus warnockii (L. Benson) Gl. et F., Atlas kaktusů, 3: 17, 1988
Halda J., Miscellanea, New descriptions, Acta Mus. Richnov. sect. natur, 9: 35, 2000
Halda J., Poznámky k popisům, uveřejněným v minulých letech jako "Krátká sdělení", Acta Mus. Richnov., sect. natur, 9: 16-17, 2002
Lux A. et Staník R., Mexické echinomastusy, Kaktusy - Sukulenty, 7: 28-30, 1986
Šedivý V., Rod Echinomastus Britton et Rose, Atlas kaktusů, 10, příloha, 1995
Šedivý V. et Král J., Echinomastus mariposensis J. P. Hester, Atlas kaktusů, 5: 12, 1990
Šnicer et al., Potkali jsme se s Echinomastus warnockii, Cactaceae etc., 11: 36-37, 2001
Zachar M., Echinomastus mariposensis J. P. Hester am Standort, Kakt. und and. Succ., 44: 7-9, 1993

 

Autoři
Text Vladimír Šedivý


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a dve