Název
ECHINOCEREUS SPINIGEMMATUS Lau
 

Taxon
Echinocereus spinigemmatus Lau, Kakt. und and. Sukk., 35: 250, 1984
Jméno vystihuje skutečnost, že poupata jsou od svého nasazení časně na jaře silně otrněná a vypadají spíše jako nové stonkové výhony.

 

Popis
Rostlina častěji větvená, trsovitá, až polštářovitá, obvykle se 7-10 výhony, jednotlivé stonky válcovité, k vrcholu se zužující, až 300 mm dlouhé a 40-70 mm široké, pokožka jasně svěže zelená, žeber nejčastěji 13 (11-14), mírně hrbolatá, hrbolce 2-4 mm vysoké a 12 mm od sebe vzdálené. Areoly kruhovité, asi 4 mm velké. Okrajové trny jehlovité, v počtu 10-13, 13-23 mm dlouhé, paprskovitě uspořádané, mírně odstávající, žluté; středové trny (2-)4, jehlovité, 30-40 mm dlouhé, odstávající, obtížně rozlišitelné od okrajových, intenzivně žluté.
Květy
nálevkovité, asi 50 mm dlouhé a 60 mm široké, vyrůstající v horní čtvrtině vrcholu stonku, květní trubka asi 35 mm dlouhá a 23 mm široká, na svém konci s výraznými areolami s bílou vatou a až 15 mm dlouhými, bělavě žlutými jehlovitými trny; vnější okvětní lístky kopinaté, asi 20 mm dlouhé, tmavě růžové, s výraznými bronzově zelenavými podélnými proužky, vnitřní okvětní lístky kopinaté, až 30 mm dlouhé, na koncích zaoblené až třepenité, fialově růžové s tmavším středním proužkem; nitky tyčinek až 20 mm dlouhé, bílé; blizna až 30 mm dlouhá, s 10-14 laloky, zelená.
Plod
vejčitý, šťavnatý, silně otrněný, asi 35 × 25 mm velký, zelený.
Semena
široce vejčitá, asi 1-1,2 mm velká, testa černá, s poměrně plochými bradavkami.

 

Variety
Vzhledem k velmi malému areálu rozšíření se jedná o homogenní, uniformní druh bez známých variet a forem. Proměnlivost v populaci prakticky neexistuje, omezuje se jen na obtížně pozorovatelné nuance v počtu a délce trnů v areole.

 

Výskyt
Echinocereus spinigemmatus je znám z velmi malého areálu v západním Mexiku, na hranicích států Zacatecas a Jalisco, kde roste v jediném říčním systému Rio Huaynamota, přítoku Rio Bolanos. Jsou to suchá říční koryta s vodou většinou jen v období dešťů, směřující z pohoří Sierra Madre Occidental směrem na východ do bezodtokých pánví. Typová lokalita byla udána u San Andres Cohamiata, Jalisco, 1600 m n.m. Na slepencových skalách, na plném slunci, ve štěrbinách a rozpadajících se zvětralinách, bez vyšší vegetace. Roste však na větším území, než se původně předpokládalo, rozpětí nadmořských výšek lokalit je od 1000 až do 1800 m n.m.

 

Pěstování
Již v roce 1979 jsem dovezl semena z prvně objevených nálezů, ze kterých jsme úspěšně vypěstovali množství semenáčů. Vyznačovaly se dobrým a rychlým nárůstem a během několika let vytvořily až 30 cm vysoké a široké trsy. Horší to bylo s kvetením. Trvalo více než 10 lež jsme se jich dočkali. Od té doby kvetly rostliny pravidelně, i když počet květů vzhledem k velikosti vegetativní části neodpovídal. Rostlina na obrázku pochází z tehdy distribuovaných semen. Pro pěstování vyhovuje běžný substrát, nepravidelná zálivka, umístění na plném slunci a zimní teploty nad 10 °C. Množí se snadno výsevem semen.
Foto Pavel Pavlíček ve vlastní sbírce, rostlina pochází z výsevu semen šířených před časem J. Říhou

 

Poznámky
Jako jeden z mála jsem měl možnost vidět s A. Lauem první nález, objevení tohoto druhu. Roste v izolované oblasti, jen v jediném pohoří odvodňovaném dvěma řekami, ústícími do bezodtoké pánve. Pro kaktusáře to byla donedávna nezajímavá oblast, posledních 30 let se však tato část Jalisco, Sierra de los Huitcholes otevřela - díky novým cestám a budovaným osadám.
E. spinigemmatus činí trochu potíže v začlenění do systému rodu Echinocereus. N. P. Taylor jej považuje za příslušníka skupiny E. subinermis (sekce Reichenbachii), jiní se spíše přiklánějí k blízké příbuznosti k E. ledingii, případně E. viereckii. Také vztahy, ve středním Mexiku k široce rozšířenému okruhu E. enneacanthus či E. polyacanthus, nelze přehlédnout.
V každém případě se však jedná o sotva zaměnitelný taxon s nádherným hustým žlutým otrněním a zajímavými květy. Taylor nevylučuje, že se jedná o již v roce 1904 popsaný nejasný druh E. huitcholensis (F. A. C. Weber ) Gürke, s čímž by korelovalo jméno oblasti výskytu s Sierra de los Huitcholes.

 

Literatura
Blum W., Lange M., Rischer W. et Rutow J., Echinocereus: Monographie, p 232-233, 1998
Bravo-Hollis H. et Sánchez Mejorada H., Las Cactáceas de México, 2: 19, 1991
Frank G. R. W., Echinocereus spinigemmatus Lau, Ein Beitrag zur Klarung der Stellung dieser Art innerhalb der Gattung, Kakt. und and. Sukk., 36: 116-121, 1985
Taylor N. P., The genus Echinocereus, p. 107-108, 1985

 

Autoři
Foto Pavel Pavlíček ve vlastní sbírce, rostlina pochází z výsevu semen šířených před časem J. Říhou
Text Jan Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a sest