Název
ECHINOCEREUS RIGIDISSIMUS Rose subsp. RUBISPINUS (Frank et Lau) N. P. Taylor
 

Taxon
Echinocereus rigidissimus Rose subsp. rubispinus (Frank et Lau ) N. P. Taylor, Cactaceae Consensus Initiatives, 3: 9, 1997
Echinocereus pectinatus (Scheidw.) Engelm. var. rubispinus Frank et Lau in Frank, Kakt. und and. Sukk., 33: 35, 1982
Echinocereus rigidissimus Rose var. rubispinus (Frank et Lau) N. P. Taylor Kew Mag., 14: 175, 1984
Jméno druhu rigidissimus vystihuje silné a tuhé otrnění, jméno poddruhu pak rubínově červené zbarvení těchto trnů.

 

Popis
Rostlina jednotlivá, stonek válcovitý, asi 150 mm dlouhý a 40-60 mm široký, zelený; žebra přímá až mírně stočená, v počtu většinou 21 (výjimečně až 26), asi 4-5 mm vysoká, oblá, mírně bradavičnatá, při bázi asi 3-4 mm široká, areoly na vrcholech bradavek, hustě nahloučené, oválné, až 2,5 mm dlouhé, v mládí s kudrnatou bělavě nažloutlou vatou. Okrajových trnů 30-35, asi 5 mm dlouhé, horní silnější, ale kratší, postranní delší, paprskovitě rozložené, zpět ke stonku zahnuté, hustě propletené, jehlovité, tupé, nepíchavé, pružné, na temeni sytě rubínově červené, později červené až žluté, na stonku i v několika barevných prstencích; středové trny chybějí.
Květ
široce nálevkovitý až talířovitý, s krátkou trubkou, asi 70-90 mm široký a 60-70 mm dlouhý; květní lůžko kulovité, asi 10 mm velké, porostlé areolami s hustými štětinovitými, rezavě červenými trny a bílou kadeřavou vlnou; okvětní lístky široce kopinaté, celokrajné, špičaté až zašpičatělé, někdy na koncích mírně roztřepené, intenzivně fialově růžové s bělavou až nazelenalou bází; nitky tyčinek bělavé až růžové, prašníky pomerančově oranžové; bliznové laloky olivově zelenavé.
Plod
vejčitý, asi 25 mm dlouhý a 15 mm široký, hustě porostlý šedorezavými štětinovitými trny a bělavou vlnou.
Semena
vejcovitá, asi 1 × 1,5 mm velká, s matnou šedočernou bradavičnatou testou.

 

Variety
Známe poměrně homogenní populaci, z typové lokality. Později nalezl G. Pichler novou populaci, vzdálenou asi 100 km, která se liší světlejším, téměř bílým otrněním, kterou považoval za bělotrnnou formu subsp. rubispinus. je však pravděpodobné, že v tomto případě se jednalo o typické rostliny poddruhu E. rigidissimus subsp. rigidissimus.

 

Výskyt
Typové naleziště bylo udáno blízko El Campito, Caňon de Barbacoas, Sierra Oscura, západní část státu Chihuahua, Mexico, v nadmořské výšce 1600-2200 m. Později byla objevena další naleziště ve stejnojmenném pohoří u Tesopaco na hranicích států Chihuahua a Sonora. Rostliny je možné nejčastěji nalézt na skalních útesech a stěnách, v puklinách a štěrbinách, také však na kamenitých větrajících splazech pod skalami, kde jsou příznivější životní podmínky, a kde se místy hromadí i lavice pískovitých špatně vyvinutých půd. V zimních měsících zde občas klesá teplota k nule a vzácné nejsou ani sněhové přeháňky.

 

Pěstování
Přestože tento kaktus pochází z horských poloh a z borových lesních porostů, není jeho pěstování příliš jednoduché. Vyžaduje plné slunce, dobré větrání a během vegetace i občasné zastavení růstu omezením zálivky. Volíme proto nepravidelnou, ale vydatnou občasnou závlahu a dostatek minerální výživy. Zhruba 30 let jsem tento krásný echinocereus pěstoval a komerčně množil. Semena z přírody i z kultury dobře klíčí i po několika letech, semenáče vyžadují standardní ošetření, snášejí i přídavek rašeliny v substrátu a pak, při opatrném režimu zálivky v kombinaci s dostatečným přihnojováním minerálními hnojivy, rychle rostou a po 3-4 letech ve velikosti asi 4-5 cm mohou poprvé kvést (většinou však kvetou později, asi 5-6 rokem). Zde se kladně nejvíce projeví intenzivní působení slunce, vyvážené výživy a zimního suchého a chladného zimování na světle. Obdobím indukce poupat je časné jaro, nádherné velké květy se otevírají většinou v květnu.

 

Poznámky
A. Lau objevil tuto neobyčejně krásnou rostlinu několik let před naší první cestou do Mexika a už v roce 1975 jsme jeho obrázky tohoto úžasně rudě otrněného echinocereusu obdivovali. Potom v roce 1977 jsme uviděli tyto nádherné svítivě zářící rostliny v jeho sbírce. Bylo mým velkým přáním uvidět je jednou v přírodě, ovšem to se mi nepodařilo. Do kaňonu Barbacoas se ovšem mezitím podívali mnozí jiní, kteří neobyčejně namáhavou cestu na sever Sierra Madre Occidental mohli uskutečnit. Shodují se v tom, že tento kaktus roste v divoké, opuštěné, téměř neosídlené krajině úžasných horských soustav, hlubokých kaňonů, příkrých skalních stěn a vysokých hřebenů. Roste zde v horách společně řada dalších kaktusů, např. Echinocereus gentryi, E. laui, E. salm-dyckianus, krásné malé Agave parviflora, a řada příslušníků čeledi Crassulaceae. V domorodé řeči a také při popisu tohoto druhu se používá jméno pohoří Sierra Oscura, v pozdějších přepisech se většinou objevuje jméno Srra. Obscura - není to chyba, jde o možnou transkripci tohoto názvu..
Zajímavá jsou pozorování z terénu (Bechtold et Metorn, 2005), kteří našli značně proměnlivou populaci, pokud se týká zbarvení otrnění. Intenzivní fialově červená barva trnů byla zjištěna jen u části populace, častá však byla i světlejší, oranžová až žlutavá barva trnů.
Údaje G. Pichlera (2000) o světle až bíle otrněných rostlinách, které nalezl u Alamos, Sonora, jsou sice zajímavá, nejspíše však jeho objevy představují typickou (typovou) formu (poddruh) E. rigidissimus.
Jak se ukazuje, nejkrásněji rubínově červeně otrněné rostliny, které se dnes intenzivně množí jako komerční kaktusy v pěstírnách ve Španělsku, Izraeli a Maroku, pocházejí z výběru původních sytě vybarvených jedinců, sbíraných A. B. Lauem v 70. letech 20. století a které se dalším výběrem v kultivaci stabilizují jako šlechtitelské linie.

 

Literatura
Bechtold M. et Metorn W., Am Fundort von Echinocereus rigidissimus subsp. rubispinus (Lau 088) in der Sierra Obscura, Kakt. und and. Sukk, 56: 29-38, 2005
Bravo-Hollis H. et Sanchez Mejorada H., Las Cactáceas de México, 2: 52, 1991
Frank G. R. W., Echinocereus pectinatus var rubispinus Frank et Lau, eine neue Variatät aus der Sierra Obscura, Kakt. und and. Sukk., 33: 32-35, 1982
Lau A. B., Hidden beauty in the Gorge, Cact. Succ. J. Am., 46: 131-134, 1974
Pichler G., Eine weissbedornte Form des Echinocereus rigidissimus ssp. rubispinus an einem neuen Fundort, Der Echinoceerenfreund, 13: 7, 2000
Taylor N. P., The genus Echinocereus, p. 120-121, 1985
Taylor N. P., Nomenclatural adjustements in Copiapoa, Echinocereus, Escobaria and Praecereus, Cactaeae Consensus Initiatives, 3: 8-10, 1997

 

Autoři
Text Jan Říha
Foto Pavel Pavlíček ve vlastní sbírce.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a devet