Název ECHINOCEREUS LONGISETUS (Engelm.) Lem. subsp. DELAETII (Gürke) N. P. Taylor |   Taxon Echinocereus longisetus (Engelmann) Lemaire subsp. delaetii (Gürke) N. P. Taylor, Cactaceae Consensus Initiatives, 3: 9, 1997 Cephalocereus delaetii Gürke, Monatsschr. Kakteenk., 19: 116, 1909 Echinocereus delaetii (Gürke) Gürke, Monatsschr. Kakteenk., 19: 131, 1909 Echinocereus longisetus (Engelm.) Lem. var. delaetii (Gürke) N. P. Taylor., Bradleya, 6: 79, 1988 Taxon byl pojmenován na počest známého sběratele kaktusů pana M. de Laeta. |   Popis Rostlina řídce trsovitá, jednotlivé stonky protáhle válcovitého tvaru, až 150 mm dlouhé a 40-60 mm široké, zpočátku vzpřímené, později mírně poléhavé, bazální části stonků stárnutím šednou až téměř černají. Epidermis zelená; žebra nízká, v počtu 13-18, zcela zakrytá vlasovitými štětinami, areoly oválné. Okrajové trny v areole 15-20, mezi 30-50 mm dlouhé, jemně štětinovité, běložluté, část trnů je vlasovitá, bílá a výrazně delší, než ostatní okrajové trny, ; středových trnů 6-9, bílo žluté až červeno hnědé barvy, 18-25 mm dlouhé. Květy široce nálevkovité, 60-75 mm dlouhé a 60-90 mm široké, světle až tmavě růžové, se světlým, žlutobílým jícnem; prašníky žluté, nitky žlutobílé, blizna zelená; květní trubka olivově zelená, celá porostlá jemnými vlasovitými trny. Plod oválný, olivově zelený, později načervenalý, vlasovitými trny porostlý, 20-25 mm dlouhý a 15-20 mm široký. Semena černá, s mírně hrbolatou testou, 1,5-1,6 × 1-1,2 mm dlouhá. |   Variety Taxon je uniformní, jeho variabilita nevykazuje významné odchylky. Nejsou známy ani žádné přechodné formy k jiným taxonům. Oba zbývající poddruhy subsp. longisetus a subsp. freudenbergeri jsou jasně odlišitelné svým habitem a nelze je se subsp. delaetii zaměnit. |   Výskyt Echinocereus longisetus subsp. delaetii obývá vápencové svahy a výchozy v nejvyšších partiích Sierra de la Paila a Sierra San Marcos. Skromnou půdní vrstvu tvoří zbytky zetlelých a mineralizovaných listů trav a větviček řídké vyšší vegetace. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 1600-2100m n.m. Nález, který jsme s Pavlem Pavlíčkem učinili v roce 1999 ve východní části Sierra de la Paila ukazuje, že rostliny rostou i v polostínu, na okraji řídkého boroého lesa, také na úpatí kopců, o dost níže, než leží populace obývající západní část Sierra de la Paila. Takový výskyt je však spíše výjimkou. Doprovodnou kaktusovou vegetaci tvoří: Astrophytum senile var. aureum, Ariocarpus fissuratus, Ancistrocactus uncinatus subsp. wrightii, Coryphantha pseudechinus, Epithelatha bokei, E. aff. micromeris, Escobaria zilziana, E. aguirreana, Echinomastus spec. (stenocactoides n. katal.), Echinocereus aff. stramineus, E. aff. pectinatus, E. pentalophus subsp. leonensis, Ferocactus hamatacanthus, Gymnocactus (Turbinicarpus) beguinii subsp. pailanus, Mammillaria heyderi subsp. meiacantha, M. lasiacantha, M. pottsii. |   Pěstování Není jednoduché. Extrémní podmínky, jimž je rostlina vystavena v přírodě se odrážejí i v její kultivaci. Opatrná zálivka, dostatek slunce a propustný substrát s přídavkem vápence jsou pro její zvládnutí naprosto nezbytné. Roubování vzácných semenáčků pro urychlení počátečního růstu není pro kaktusáře žádnou ostudou. Mezi jeho největší neřesti patří ošklivě vyhlížející odumírání starých větví trsů a neochota ke kvetení. |   Poznámky Vydat se na lokalitu tohoto krásného kaktus není jednoduché. Nám se to povedlo po letech marných pokusů, až v roce 1999. Z této cesty a další následující pocházejí oba naše snímky. Vidět tuto rostlinu kvést přímo v přírodě je nevšední zážitek. Jednotlivé trsy jsou řídce roztroušené na sklaních výchozech vápencových skal a vy těkáte od jednoho k druhému. Ještě přidejte úžasnou krajinu horského údolí Valle de los Parreňos a máte koncentrována všechna nej v jednom jediném místě. Příjemný je v tomto ohledu pocit, že subsp. delaetii není nikterak ohrožen a žije si naprosto nerušeně v místech, kam lidská noha zabloudí jen velmi zřídka. Cenou za tuto odlehlost je dlouhodobý nedostatek kvalitního pěstitelského materiálu. S narůstajícím průzkumem rozsáhlých oblastí střední a severní Coahuily lze očekávat potvrzení tohoto taxonu na některých dalších lokalitách. |   Literatura Blum W., Lange M., Rischer W. et Rutow J., Echinocereus: Monographie, 183-194, 1998 Bravo-Hollis H. et Sánchez Mejorada H., Las Cactáceas de México, 2: 185-187, 1991 Frank G. R. W., Echinocereus freudenbergeri, Kakt. und and. Sukk., 32:102-105, 1981 Glass C. et Foster R., Echinocereus nivosus, Cact. Succ. J. (U.S.), 50: 18-19, 79-80, 1978 Sterk W., Echinocereus longisetus var.albatus n. comb., Succulenta (NL), 59: 12-13, 1980 |   Autoři Text Jaroslav Šnicer Foto Pavel Pavlíček ve vlastní sbírce a v přírodě v podhůří východní strany Sierra de la Paila, Coah., Mex. |
| |